Jak sype a jak bolí porno

Kdo by od knížky s podtitulem Memoáry pornoherečky čekal zábavné, lechtivé čtení, nad Girlvert oněmí úžasem a hrůzou. Úžasem nad tím, jak pružné jsou některé části lidského těla; hrůzou z toho, jak drsný je pornoprůmysl. Tím spíš, když do něj vstoupíte jako holka – a holka nijak zvlášť hezká, takže na vaše softcore snímky v průsvitné košilce není nikdo zvědavý. Jediná cesta ke slušným honorářům pak vede přes to, že ze sebe uděláte kus masa k sadistickým hrátkám. Vede přes praktiky, u kterých by safeword vykřikl i císař Caligula.

Oriana Small (na úvodním snímku) pracovala v oboru pod jménem Ashley Blue od roku 2002 do roku 2009 a v Girlvert to bere popořadě: od odpovědi na inzerát modelingové agentury, přes kariérní růst k prvním cenám, ale taky k rozchodu s přítelem, syndromu vyhoření a odchodu na odpočinek. Velkou část knihy zabírají detailní popisy toho, jak se kdy zkoksovala a s kým pak co prováděla. Pokud čekáte, že to bude vzrušující, tak nebude: tu se s bolestivou grimasou chytnete za rozkrok, tu se vám oběd bude drát zpátky do hltanu. Girlvert stojí za pozornost hlavně kvůli částem, které nesouvisí s lidskou anatomií: Oriana totiž podobně detailně popisuje ekonomické i provozní zázemí pornoprůmyslu a mimoděk odhaluje, s jakými psychickými a rodinnými problémy byly její slušné honoráře spojené.

Koks jako pracovní pomůcka

K těm honorářům: v první scéně účinkovala se svým přítelem a dostali dohromady 1500 dolarů. Příplatky za skupinový sex a podobné vylomeniny dosahovaly několika set dolarů a pětistovku si Oriana vydělala i rozhlasovou reklamou. Oceňuju její sdílnost: trochu jsem čekal, že na konci knihy nalistuju skeny daňových přiznání.

Statisícové roční výdělky rostoucí hvězda protáhla nosem; k závislosti na kokainu se postupně nabalilo nezřízené pití, experimenty s LSD a extází a nakonec i kouření pervitinu. Zlatý důl by tedy pornoprůmysl byl jen pro čisté – takové tu ale budete hledat hůř než na Tour de France. Drogy totiž pomáhají snášet nevyhnutelnou fyzickou bolest a zahánět hlad, když tělu zmučenému půsty a klystýry chybí živiny. (Škoda, že nejdou dát do nákladů.) Na nájemní dům si v oboru prostě nenaspoříte, natož jako muži, pomineme-li gay filmy: „Holky v pornu vždycky vydělají víc než chlapi. Obvykle třikrát tolik. Nového herce většinou vypakují ze dveří, pokud s sebou nepřivádí novicku.“

Zaujala mě složitá pravidla kariérního růstu: kývnutím na některé praktiky nebo některým studiím se automaticky vyšachujete z možnosti vrátit se k měkčím praktikám nebo dostat se do prestižnějších studií. A pak ta patálie s podpisem model release: jakmile souhlasíte, že se všechno bude natáčet a prodávat, můžete producentovi naivně kývnout na soukromou nechutnou libůstku za příplatek stranou. Octnete se pak na obalu tematického DVD a nemůžete ani ň – jako se to stalo začínající Orianě.

Z bažanta kápem

Děly se jí vůbec hrozné věci. Na jednom z prvních castingů ji producent znásilnil, což se prostě stává: „Jedna holka mi řekla, že z toho domu utekla s křikem. Musela si vypůjčit telefon, aby mohla zavolat agentovi. Všem řekla, že se ji Viktor pokusil znásilnit. Nikoho to nezajímalo, nikdo nezakročil – protože to byla jen krásná devatenáctiletá feťačka.“ Několikrát se nakazila pohlavní nemocí, o zánětech nemluvě. Přítel na Orianu žárlil – nejen kvůli tomu, že před kamerou souloží s jinými, ale hlavně proto, že byla v branži úspěšnější než on sám. Jejich vztah se proto po několika letech rozpadl. O kariéře v pornu se dozvěděla Orianina matka a taky otčím, který od ní chtěl pomoc při hledání místa v oboru – jen si takovou rodinnou návštěvu představte.

Dvě věci mi přišly obzvlášť smutné. Za prvé, v Orianině vyznání jsem našel pud společný mnoha ženám, které jsem blíž poznal: chorobnou, destruktivní touhu zavděčit se svému muži, být oblíbená, milovaná: „Potom, co jsem mu zahnula, jsem po Tylerovi začala chtít, aby mě v posteli vždycky pořádně popadnul a tahal za vlasy. Chtěla jsem při sexu cítit bolest. […] Toužila jsem po fyzickém trestu, protože jsem se cítila špatně kvůli své nevěře. Chtěla jsem Tylerovi ukázat, že pro mě je důležitý, a tak jsem mu dovolila stát se mým pánem.“ - Tahle „politika“ ale funguje i naopak: „Sex mi dával pocit moci. Sex je moc. Cítila jsem se díky němu pěkná, žádaná, potřebná a chytrá.“ Nevím, jestli je to od přírody nebo od výchovy: ale přijde mi to jako cesta do pekel.

A pak mě ještě na Girlvert trápí jedna věc: takhle dobře napsaná kniha by si zasloužila pointu, katarzi. Nedočkáte se jí. Oriana začala jako hadr na tělesné tekutiny – jen aby o pár let později natáčela vlastní sérii filmů s dominantní tematikou, ve kterých dělala hadr z jiných. Takový dramaturgický oblouk by byl v románu laciný, jenže když ho napíše život, zaslouží si zhodnocení. Oriana to ale přechází bez reflexe. Škoda. Ani se nedozvíme, co že dělá teď: „visual artist“ může být cokoliv, včetně věšení halenek na figuríny ve výloze.

Pokud máte silný žaludek, Girlvert si přečtěte. Čím dřív, tím líp: nemusí vám být ani osmnáct. Funguje totiž stejně jako exkurze na jatka. Třeba z vás neudělají zapřisáhlé vegetariány, ale aspoň budete vědět, odkud se bere maso na vašem talíři a vaší obrazovce.

Oriana Small: Girlvert: A Porno Memoir – vydalo nakladatelství Rare Bird Books v roce 2011. 312 stran, 7,69 dolarů (verze pro Kindle).