Imunitní pasy, hledání kontaktů, odpouštění nájmů a další věci s háčkem

„V české žurnalistice se ve vypjatých chvílích bohužel i v minulosti (např. tzv. uprchlická krize v roce 2015) projevuje jasná tendence podléhat étosu paniky a obětovat (navzdory oborovým normám) aktuálnosti všechny ostatní hodnoty zprávy.“ Jan Motal hodnotí výkon médií v prvních týdnech pandemie. Chápu, že se mu tam novinářské hot takes o podělaných Češích a horší chřipce nevešly, ale slibuju, udělám z nich sbírku.

Jan Kulveit odhaduje cenu různých opatření, místo peněz ovšem vyjádřenou v letech života upravených o koeficient kvality. Tesat: „Vůbec nejlevnější opatření pro snížení R by podle mě byla soudnost při vyjadřování pro veřejnost, obzvlášť z pozice autorit, ať už skutečných, nebo domnělých.“

Gaby Khazalová píše o problémech s nájmy a hypotékami. „Ministerstvu pro místní rozvoj by se drobným pronajímatelům vysvětlovalo mnohem lépe, proč mají za ochranu nájemníků nést svůj díl odpovědnosti, kdyby bylo alespoň schopno říci, zda to některé nemůže dostat do problémů. Jenže jak by mohlo, když ani neví, jak rozlišit člověka s bytem na hypotéku od spekulanta se stovkami nemovitostí po celé Evropě. Jenomže dovědět se to znamená začít dělat politiku bydlení.“ (Se závěrem, že nemusíme hned začít stavět na zelené louce, nesouhlasím, už jen kvůli dosluhujícím panelákům.)

Jaký rozum potřebujeme tváří v tvář klimatické krizi? Odpověď hledá Ondřej Slačálek, přichází v posledních čtyřech odstavcích.

Investorské post mortem restaurace Kuchyň.

Na Finmagu vedou Ondřej Sliš a Jakub Jetmar rozhovor s politologem Oldřichem Krpcem a Bohumír Žídek shrnuje filozofickou debatu o negativní a pozitivní svobodě.

Anglicky

Průkazy o prodělání covidu mají svá úskalí.

I chytré dohledávání kontaktů má svá úskalí.

Normální ekonomika se už nevrátí.

První úvaha o tom, jak nás pandemie nutí konečně zpomalit, kterou jsem v totálně frenetických týdnech práce v obklopení dětí dokázal dočíst do konce, je od Olgy Tokarczukové.