Svět je chaotický, se stim smiř!

Jaká je povaha světa, v němž žijeme? To je otázka, kterou si hloubavější mezi námi kladou už tisíce let. Úžasné na ní je, že různé úhly pohledu nabízejí různé odpovědi. Ekonomové vysvětlují svět z pohledu vzácnosti a motivací, fyzici z pohledu vzájemně působících sil, historikové z pohledu časové posloupnosti událostí. Odpověď tak může být vysoce abstraktní, nebo naopak velmi praktická. Myšlení a odpovědi Nassima Taleba patří do druhé množiny – jeho filozofie je praktický návod pro „tlustého Tonyho“, zběhlého týpka, jehož životním krédem je nikdy nikomu neskočit na špek.

Základní lekcí talebovské filozofie je tudíž rozpoznání, v jakém světě se vlastně pohybujeme. Z pohledu pravděpodobnosti rozlišuje Taleb dvě domény: Průměrov a Extrémov.

Průměrov je svět, kde je všechno měřitelné, modelovatelné a s dostatečnou sadou historických dat i předvídatelné. Příkladem z Průměrova je výška či věk lidské populace. Neexistují zde překvapení: nikdo se nedorůstá pěti metrů a nedožívá dvou set let. Do Průměrova spadají biologické či přírodní fenomény. Nespadají sem však lidmi vytvořené systémy – ovšem právě ty především v posledních staletích formují lidskou životní zkušenost.

Extrémov je nevyzpytatelný svět fenoménů, kde jediná událost může zcela rozhodit dosavadní předpoklady. Příkladem Extrémova je bohatství populace: vstoupí-li do místnosti jeden Jeff Bezos, navýší průměrné bohatství lidí místnosti výrazně víc, než kdyby vstoupilo tisíc „normálních“ lidí. Jedná se o doménu charakteristickou svou nepředvídatelností; simulace a předpovědi dlouhodobě nefungují a krátkodobě přinášejí zrádnou falešnou jistotu.

Většina věcí, které významně ovlivňují náš život, jsou z domény Extrémova. Kromě bohatství se dál jedná o společenské a politické události, vědecké pokroky… Jediná událost má sílu zásadně změnit vlastnosti a budoucnost fenoménu. Moderní instituce jako škola nebo korporace ale v mnoha lidech budí mylný dojem, že život je ve skutečnosti nudně předvídatelný – a tento myšlenkový klam jim může přivodit nemilou srážku s černou labutí.

Leháro u labutího jezera

Ona událost, která v Extrémově rozhazuje dosavadní předpoklady, je tzv. tail event. Taleb tyto nepravděpodobné, leč vysoce vlivné události nazývá černými labutěmi. 

Dopad černých labutí může být negativní i pozitivní. Náraz letadel do Světového obchodního centra byl negativní černou labutí, který zásadně změnil letecký průmysl a americkou zahraniční politiku. Objev penicilinu byl pozitivní černou labutí – vesměs náhodná událost, která výrazně zlepšila vyhlídky na přežití bakteriálních onemocnění. 

Černé labutě ale nemusí být pouze historicky významné okamžiky. Vážná nehoda, setkání s životní láskou, či založení úspěšného startupu jsou černými labutěmi, které se můžou usídlit v životě každého z nás. 

Labutě jsou ostýchavé a nemají rády, když je vyhlížíme. Nedají se tudíž předvídat (nejsou z domény Průměrova). Můžeme ale vytvořit takové prostředí, které negativní černé labutě zaplaší, a pozitivní labutě naopak přiláká. 

Antifragilní > robustní > fragilní

Prostředí, které je náchylné k negativním černým labutím, označuje Taleb za fragilní. Pro porcelánové hrnečky je černou labutí upuštění na zem, pro investiční banky plné subprime hypoték to je srážka s realitou platební neschopnosti dlužníků. Fragilní instituce jsou zpravidla takové, kde došlo k oddělení rozhodovací pravomoci od důsledků. Korporace vedené manažery navyklými na „zlaté padáky“ a bailouty z veřejných peněz jsou velmi fragilní a pro společnost velmi nebezpečné. 

Systémy, na které nemají černé labutě žádný vliv (ani pozitivní, ani negativní), jsou robustní. Jedná se o odolné věci, instituce a koncepty, typicky ověřené časem – rodinné podniky, papírové knihy, popularita kávy, vína a piva. 

A systémy vystavené pozitivním černým labutím jsou antifragilní – náhoda, nepředvídatelnost a volatilita je posilují. Ukázkovým příkladem antifragility je bitcoin; v průběhu necelých dvanácti let existence byl fackovacím panákem všemožných hackerů, spekulantů, regulátorů a jiných egomaniaků – a dnes je silnější než kdy dřív.

Je zřejmé, že bychom ve veřejném i osobním životě měli usilovat o posun od fragilních systémů k robustním a je-li to možné, od robustních dál k antifragilním. Jak toho dosáhnout?

První krok už máme za sebou – jedná se o uvědomění, že svá rozhodnutí činíme v Extrémově. Ať už chceme zlepšit své zdraví, kariéru, byznys nebo snad dokonce veřejné záležitosti – mějme na paměti, že naše jednání může mít obří dopad, k dobrému i zlému. 

Špatní piloti končí na dně Atlantiku

O druhém kroku napsal Taleb svou (prozatím) poslední knihu: jedná se o nasazení vlastní kůže. Každý, kdo usiluje o získání respektu a sebeúcty, musí v první řadě činit to, co sám káže.

Nasazovat vlastní kůži znamená nést následky – jak pozitivní, tak negativní. Příklad: správci rizikových portfolií by měli držet stejné finanční instrumenty i ve svém osobním portfoliu, aby pocítili jak zisky, tak i ztráty. 

Dobrým, historicky ověřeným příkladem instituce s vysokým podílem nasazování vlastní kůže jsou firmy vedené majiteli-zakladateli. Pro příklad se nemusíme vracet do Baťových časů – nejviditelnějšího zastánce tohoto přístupu můžeme sledovat na Twitteru:

Tesla se od zítřka vrací k výrobě, a to navzdory zákazu Alameda County. Budu společně s ostatními na výrobní lince. Má-li být někdo zatčen, ať jsem to já. 

Jestli Tesla a SpaceX zbankrotují, zbankrotuju i já. Jak to má být. 

Alarmující je pak pozorovat optikou nasazování vlastní kůže dnešní politiku. Zatímco špatní piloti letounů končí na dně Atlantiku a dál už neškodí, špatní piloti milionových národů končí často v představenstvech veřejných podniků nebo v některé z mnoha nadnárodních trafik. Talebův protilék? Lokalismus – mocenské pravomoci by neměly sahat dál, než je dochozí vzdálenost poddaných s vidlemi. Švýcarsko na tomto principu uspokojivě funguje už sedm set let. 

Pravidla pro dobrý život

Nyní už chápeme, že většina událostí ovlivňujících náš život je z Extrémova. Svět je chaotický a je jen na nás, jakou černou labuť k sobě přivoláme. Chceme být antifragilní. Ale jak toho v praktickém životě dosáhnout? Aplikací následujících principů, destilovaných z Talebova Incerta: 

• Via negativa je metoda odstraňování zbytečných a škodlivých faktorů. Cukr, denní zprávy, hádky o politice, či meetingy pro meetingy a reporty pro reporty jsou typický balast na odstřel. V byznysu a fyzickém či mentálním zdraví je často mnohem podstatnější vědět, co odebrat než co přidat. Obdobné pravidlo doporučuje Taleb i pro všemožné rádce a konzultanty: ten, kdo radí elementy přidávat, je zpravidla šarlatán. Mimochodem víte, že pěna na holení je vám úplně na nic?
• Snižování komplexity je zázračným důsledkem prvního principu, ale mějme tento princip na paměti sám o sobě. Malé a jednoduché je hezké a robustní. Vyhoďte své krámy a zaměřte se na menší množství podstatných věcí.
• Nasazování vlastní kůže je skvělý princip pro vedení vskutku čestného života (v kontrastu s pouhým virtue signallingem). Riziko selhání vede k větší obezřetnosti a růstu. V životě, kariéře i byznysu je dobrým pravidlem brát vážně hlavně ty, kdo svou kůži nasazují a jen neplkají. Živoucím příkladem je sám Taleb: investiční fond Universa, jehož je poradcem, dlouhodobě vydělává na černých labutích ve formě nečekaných burzovních krachů. Dobrým pravidlem je nasazovat vlastní kůži před sebou samým – nevymlouvat se v duchu na neschopnost druhých či okolnosti. Hlavní podíl na směřování života máte především vy.
• Vystavovat se drobným nehodám, ztrátám a chybám. Menší chyby zabraňují akumulaci rizika a vzniku velkých chyb. Podle Taleba je právě proces vystavování se drobným chybám motorem evoluce a inovace. Stochastické experimentování (stochastic tinkering) vedlo v historii k většině převratných objevů, v kontrastu se shora řízeným, plánovaným výzkumem. V softwarovém vývoji se v posledních letech prosazuje agilní vývoj. Startupový akcelerátor Y Combinator popularizoval přístup k investicím do startupů, který opakují akcelerátory po celém světě, včetně českého TopMonks Startup Studia: jelikož dopředu nevíme, který startup je budoucí černou labutí, investujeme do většího množství nadějných týmů – a bohatě stačí, když nakonec vyjde jediná investice. Nemusíte ale být zrovna programátor či investor, abyste stochastického experimentování využili: expozice vůči zajímavým lidem a myšlenkám je možná v jakémkoli postavení – dá se začít tím, že si zajdete na kafe někam, kam byste běžně ani nevkročili. Anebo zkusíte věnovat 19 minut snaze pochopit, co že to je vlastně ten bitcoin. Nebo – a to je možná nejlepší – zkusíte při nudné práci po večerech a víkendech nějaké drobné hračičkování, které má potenciál v budoucnu přinést nějakou tu korunu.
• Mít strach z velkých nehod, ztrát a chyb. Zatímco drobné chyby jsou přínosné, ty velké můžou přivodit nenávratný úpadek. Proto je třeba být „přehnaně opatrný“ vůči asymetrickým rizikům o malé pravděpodobnosti a se zničujícím dopadem, jako jsou pandemie (Taleb před novým koronavirem varoval už v lednu), adrenalinové sporty nebo inzultace tchýně s válečkem v ruce. 

---

Talebovo dílo připomíná, k čemu vlastně máme filozofii neboli lásku k moudrosti. Jejím posláním je odhalovat skutečnou povahu světa a reflektovat toto poznání v osobním i společenském životě. Úvahy Nassima Taleba splňují toto poslání v plné míře. A pokud tento článek motivuje laskavého čtenáře přečíst si některou z Talebových knih, určitě nebude litovat.

Speciální poděkování za četné připomínky a aplikaci principu Via negativa na první verzi textu patří Lee Petrášové z TopMonks.