Své potřeby vnímej, protějšku naslouchej a soudruhu Husákovi vykej

Zuzana Keményová nechává na Universitas nahlédnout do fascinujícího světa psaní školních prací na zakázku. Zní tam přesvědčivé argumenty, proč hledat problém ve vzdělávacím systému, ne studentech a jejich ochotných ghostwriterech. Dodám k nim ještě editorskou zkušenost: běžně trvá několik let, než se autor nebo autorka po škole zbaví odporného jazyka plného paradigmat a diskursů a začne (zase) psát pro lidi. Míň seminárek, víc týmových projektů!

Proč je v české politice málo žen? Žen v české politice se na to vyptávala Saša Uhlová. A protože to vzala širokospektrálně od Zelených po ODS, čtení je to pestré – a přitom unisono tísnivé.

„Ženu je třeba dobýt – co s ní ale dál?“ Kde si i takoví vztahoví influenceři jako Leonard Cohen nebo Michel Houellebecq přestávají vědět rady, nastupuje Aneta Martínková a s pomocí písňových textů žen-muzikantek velmi trpělivě vysvětluje, že bez poslouchání druhého se s ním společná řeč hledá těžko.

Dobře se to doplňuje s rozhovorem o nevěře, který vedla Anna Urbanová s terapeutem Pavlem Ratajem. Jak to tak s dobrými texty na tohle téma bývá, i tenhle upírá pozornost na to okolo, co neslyšeli brouci na hotelu v Olomouci: „Když nebudu mít nasycené primární potřeby, partner se může třeba postavit na hlavu a já se stejně nebudu cítit spokojený, což pak zabíjí blízkost a vášeň.“

Tradičně vybírám jeden díl podcastu Kolaps, a to na moje oblíbené téma: normalizace a čím na ni polistopadový režim navázal. Historik Tomáš Vilímek sype jeden pozoruhodný detail za druhým, když mluví o kultuře stěžování ve východním bloku nebo o tom, jak řadoví soudruzi v dopisech funkcionářům tykali, jen Gustávu Husákovi vykali.

Anglicky

Ještě vztahy: Agnes Callardová píše o etice rozchodů. Je prý násilné a nemorální ze vztahu jen tak odejít, žádoucí je najít takovou formu koexistence, kterou dokážou přijmout obě strany. S tím nesouhlasím: spousta vztahů je tak toxických, že i pokus o hledání takového průniku může přinést víc zlého než dobrého, a haněná „svoboda odejít kdykoliv“ je paradoxně jednou z věcí, která drží dobré, vzájemně obohacující vztahy při sobě. Nicméně úvaha Callardové je o dost promyšlenější a inspirativnější než ta příšerná věta v Malém princi „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

Katherina Ebanová dala dohromady podařený longread o zkoumání původu viru SARS-CoV-2.

David Berreby upozorňuje na environmentální rozměr obezity.

Noah Smith dumá nad tím, jestli se Amerika nevrací k mentalitě nedostatku.

A nakonec z optimistické kapsy: Erik Brynjolfsson a Georgios Petropoulos vyhlížejí boom produktivity.

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag