Sentimentální vzpomínání na zlaté devadesátky. Finmag newletter je tu

Z technických důvodů odevzdávám tohotýdenní tipy na chytré čtení s předstihem, ne ke konci, ale už na začátku týdne. Využiju toho k tomu, abych se ještě víc utrhl od aktuálních událostí k nadčasovkám. Některé z nich si suším už delší dobu – a ejhle, konečně je tu příležitost uplatnit je.

Čáry s kódy

Klasik sci-fi A. C. Clark, jak ví každý, kdo se v devadesátkách díval na televizi, vymyslel princip satelitů zavěšených na oběžné dráze a jejich využití v komunikaci. Prý ho to napadlo už v roce 1945. Příběhy o tom, jak někdo vymyslel princip něčeho, co v jeho době nebylo technicky možné, a jak se to pak o x jednotek, desítek nebo i stovek let stalo žitou realitou, miluju.

Je to i příběh čárového kódu. Připomněl mi ho krátký příspěvek z archivu Českého rozhlasu ze srpna 1992, kdy se čárkový kód (jak se tenkrát říkalo) prvně objevil u nás. Amerika měla čárák prakticky na všem už v osmdesátkách. Koncept čárového kódu si prý Joe Woodland prvně načrtl do písku na pláži v roce 1949. Inspirovaly ho prý čárky a tečky Morseovy abecedy, kterou se učil jako skautík. A i když prý prototyp zařízení, které sestrojil, fungoval, musel si na svou dobu ještě počkat. Popisuje to dlouhý a pěkný text ve Smithsonian Magazine. Nezapomene na to, jak zásadní byl pro funkční čtečky kódů vynález laseru a že celé by to bylo k ničemu bez výpočetní techniky.

Nějakou věcičku, která by pomohla usnadnit markování a zkrátit fronty, si žádali obchodníci. Netušili tenkrát, že hlavní výhra nakonec nebude to, že budou kratší fronty, ale to, jaký přehled budou mít o pohybu zboží. A pokladní zas netušili, že to, co jim teď usnadní práci, se jednou obejde dočista bez nich.

Dvě epizody z dějin čárových kódů ale informacemi nabitý článek opomíjí. Oba je najdete v textu Larryho Silvermana. Totiž jednak čárové kódy lepené v šedesátých letech oranžovou a modrou reflexní páskou na bok vagónů. Výhoda vlaků je, že při pohybu na kolejích je jejich poloha vůči „skeneru“ – tenkrát to byla almara plná jasných žárovek, „četl“ se odraz světla od odrazek – pevná a neměnná. Ale i tak to prý moc nefungovalo. A druhou story s počítačovou kočkou, kterou jste měli mít na stole vedle myši, aby vám četla čárové kódy, tu už si musíte přečíst sami. Je to jeden z nejsrandovnějších marketingových failů, o kterém jsem slyšel.

Čáry s geny

Junior zase přitáhl z knihovny encyklopedii zvířat. Zasekli jsme se u vačnatců. Trval jsem na tom že obrázky jsou naprd a že mu musím ukázat vakovlka na fotkách a na videu. Mám tasmánského tygra v paměti jako A. C. Clarka, z devadesátek. Tenkrát se ještě občas objevovaly zprávy o tom, že jsme ho možná před druhou světovou nedokázali vyhubit dokonale, že možná nějací zapomenutí snad někde v tasmánských lesích ještě žijí. Tak jsem zjistil, že jedno z nejsmutnějších videí, co jsem kdy viděl – posledního vakovlka v holé kleci – někdo věrně okoloroval, takže zimomriavky jsou ještě víc zimavé. A s chutí jsem si přečetl rozhovor s vědcem, který by chtěl (nejen) vakovlka znovu oživit. Čarodějové už delší dobu slibují nového mamuta, toho bych ovšem viděl ještě radši. A to při vědomí všech těch hrůzných možností, které se před lidstvem, až tohle dokáže, otevřou.

Ke kafi ku poslechu máme...

Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté. Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

To chci!

Čáry s prsteny

Několikrát už jsem tu doporučoval twitterová vlákna, která obecně považuju za nový a neměřitelně šikovný žánr pro popularizační psaní. Dneska tu mám maličkatou story. Archeologové v Anglii našli římský prsten, na který si pozdější křesťanský majitel nechal vyrýt jméno. A o fousek dál se jindy našla olověná destička, kde si nějaký pohan stěžuje, že mu někdo šlohnul zlatý prsten. A prosí bohy, aby zloději přinesli všechno špatné, dokonce jmenuje podezřelého. Pointa ale není v tom, že je to právě to jméno, které se našlo na prstenu. Pointa je v tom, koho si archeolog v té detektívě s prsteny a proklínáním přizval k jazykové expertíze. Byl to jeho kamarád s iniciálami JRRT. Samozřejmě, hvězda mojich devadesátek, Hobita, který vyšel ještě za bolševika, jsem četl až po Prstenech.

Pán z reklamy

Ještě jedno ohlídnutí do devadesátek. Umřel Gorby. Co byl zač, na koho poslal tanky a na koho ne, to jste jistě četli a určitě jste byli rádi, že jsme měli štěstí a byli jsme v té druhé skupince. Já si ale vzpomněl (a do teď mi ji denně někdo připomíná) na reklamu na Pizza Hut, ve které si Gorbačov zahrál. Prý mu tak klesl státní důchod, že nemohl jinak. Ale historii i ideály stranou, já vám chci připomenout článek, ve kterém jsem o té reklamě četl prvně. Před nedávnem. A to je zatím ještě nedoceněná dvoudílná výprava do historie fastfoodů, kterou pro Finmag.cz probádal a sepsal Jakub Žofčák.

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Černá budoucnost malovaná narůžovo. Ušlí dnové ve Finmag newsletteru
• Kola, deskovky a volná láska. Máme pro vás nový Finmag newsletter
• Válka, hračky, plovárny. Cestování časem ve Finmag newsletteru
• Starý a nový kapitalismus. Starý a nový svět ve Finmag newsletteru
• Pane, paní, pojďte si hrát! Finmag newsletter a tipy na zajímavé čtení

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag