Opravdu rajské

„Rajče je plod, který do sebe většinu živin z mateřské rostliny dostane v posledních dnech před dozráním. Když rajčata trháte nezralá, připravíte se o to, co z nich dělá téměř superpotravinu,“ říká zapáleně Lukáš Rázl, ředitel projektu Naše rajče a muž, který se dlouho roky živil jako krizový manažer, ale teď se s oblibou označuje za sedláka.

Lukáš Rázl

Zdroj: Naše rajče

Ředitel a společník projektu Naše Rajče, největšího producenta rajčat pro český trh.

Celý život pracoval jako krizový manažer, prošel spoustu firem, ale dnes je z něj sedlák každým coulem. S nohama pevně na zemi, ale s očima upřenýma k budoucnosti: k biotechnologiím, robotizaci a automatizaci zemědělství.

Co rajčeti z Afriky nedojde

Podstatná část rajčat na našem trhu pochází z dovozu, například ze severní Afriky, nejčastěji z Maroka.

To je kus cesty, takže plody se sklízejí deset dní před tím, než se s nimi dostanete šanci potkat v supermarketu. Za zelena.

Což o barvu – ta dojde. Na pohled rajče utržené před víc než týdnem od rajčete utrženého dneska nepoznáte. Co ale rajčatům z Afriky nedochází, to jsou právě všechny ty živiny a zdravé věci a chuť.

„Na farmě Naše rajče se rajčata jedno odpoledne utrhnou, už zralá, a druhý den ráno si je můžete koupit třeba cestou do práce k svačině,“ pyšní se Rázl, že jeho rajská jablka jsou doopravdy rajská.

Zdroj: Naše rajče

Tahle rajčata se trhají až opravdu zralá.

Počítač toho vymyslí… mraky

Dlužno ovšem podotknout, že tušimické skleníky, kde se o rajčata stará, farmu nebo statek ničím nepřipomínají. Rostliny lilku rajčete tu nerostou z hlíny, ale koření ve vodě, doplňované o všechny živiny, které potřebují. A všechno monitorují čidla a řídí technologie.

„Atmosféru tady řídí počítač, zvládne vyrobit i mrak,“ říká Rázl. „Automaticky se řídí i přívod živin rostlinám. Všechno je nastavené tak, aby dostávaly všechno, co potřebují.“

Něco ale přesto má se sedlákem společného neoddiskutovatelně. Ví, že s přírodou se nevyplácí bojovat, ale spolupracovat. A tak si tady chovají vlastní čmeláky, kteří jim pomáhají s opylováním.

A pak je tu ještě jedna věc, podle které se pozná člověk „ze selskýho“ od někoho, kdo si na něj jenom hraje. Hospodáři vždycky věděli, že co se dá využít, to se nevyhodí. A to je princip, který by místní skleníky měly vepsaný do DNA. Kdyby sklo mělo DNA.

Zdroj: Naše rajče

Rajčata se v Tušimicích pěstují hydroponicky, tedy ve vodě. Roslitny jsou 24 hodin pod dozorem, počítač řídí přísun živin i délku osvětlení.

Nevyhazujte to teplo

Kdysi dávno byl největší problém se severočeskými tepelnými elektrárnami v tom, kolik z jejich komínů vycházelo oxidů síry. S tím jsme si dokázali poradit a kyselé deště jsou minulostí. Dneska nás trápí především dvě věci: kolik produkují oxidu uhličitého a že bývají proti některým jiným zdrojům elektřiny dost neefektivní.

Problém tepelné elektrárny je v přívlastku. Je elektrárna, dělá elektriku. Ale je taky tepelná, dělá teplo. Když ho dokážete někam dovést, aby hřálo lidi, je to vlastně prima vedlejší produkt. Když ne, je to odpad a plýtvání. A to se neodpouští.

Tušimická elektrárna patří k největším v Česku. A právě teplo z ní pomáhá růst a zrát rajčatům v tušimických sklenících. „Díky rekuperaci tepla z elektrárny jsme si zvládli poradit s vytápěním i v době vysokých cen,“ říká Rázl. I tak ale účet za energie dělá dvě třetiny nákladů firmy.

Rajčata ale pomáhají i s přebytky kysličníku uhličitého. Rostliny ho vstřebají a rozloží mnohem víc, než kolik ho vypustí kamiony, které odsud rozvážejí rajská jablíčka po celém Česku. Firma je nejen uhlíkově neutrální, její produkce oxidů uhlíku je v podstatě záporná.

I při plánování expanze se nechají tušimičtí vést selským rozumem. Pro další skleníky znovu hledají místa, kde bude možné využít energii, která by se jinak vypouštěla pánubohu do oken. A samozřejmě si taky vyzkoušet jiné plodiny, protože sedlák nikdy nesází na jednu kartu a vždycky zkouší.

Zdroj: Naše rajče

Tušimické skleníky mají plochu 11 hektarů. Na skleníky dost, ale na šest a půl milionu kilo rajčat, co se tu ročně vypěstují, vlatně tak moc zase ne. Vysokou produkci na relativně malé ploše umožňuje využití tepla nedaleké elektrárny, díky kterému tu rajčata zrají celý rok.