Aktivismus

První volební období amerického prezidenta Donalda Trumpa nastartovalo aktivismus značek a firem. To druhé ale nutí velké globální hráče řadit zpátečku. Podle marketingových odborníků to ale neznamená konec brand aktivismu. Více v další ochutnávce z aktuálního čísla tištěného Finmagu.

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu neznamená jen nepředvídatelné celní války, ale i proměnu marketingové komunikace firem. Velcí globální hráči jako Google nebo Walmart utlumují své programy diverzity a méně se pouštějí do aktivistických kampaní k polarizujícím tématům. Je tedy brand aktivismus mrtvý? „Pokud máte loajální kmen zákazníků, měli byste nyní ve svém aktivismu ještě přitvrdit,“ oponuje v rozhovoru pro Finmag reklamní stratég Adam Ondráček ze studia Kontra.

Nelegálně zaměstnávající podnikatelé a firmy se mají od nového roku ocitnout na „seznamu hanby“. Podle ministerstva práce a sociálních věcí to má mít odrazující efekt, protože s těmito porušovateli zákona nebudou pak chtít další firmy spolupracovat. Hezká myšlenka, v praxi to ale zřejmě dopadne jinak. Tady je pár argumentů proč.

Největší kryptoburza čelí v USA žalobě za obcházení pravidel, ekoaktivistům z Greenpeace se nelíbí bitcoinový Proof of Work a MicroStrategy opět nakupovala bitcoiny. Šéf zkrachovalé FTX čelí už třinácté žalobě a v Salvadoru se chystají zrušit daně z technologických inovací. Je tu další #TýdenVKryptu.

Aktivismus značek se někdy rovnou odvážně spojuje s novou fází kapitalismu. Hranice mezi bojem za všeobecné blaho a úsilím o zisk se v ní stále více rozmazává. Skutečnost je trochu složitější, nicméně „korporátní aktivismus“ je symbolem doby.

Bojkotem zboží hrozí na sociálních sítích kde kdo. Ty úspěšné od záplavy zapomenutých odlišuje hlavně organizace, jasný cíl a dobrá práce s médii. Několik takových se už (ne)povedlo i v Česku.

Netlačte na pilu! A neřešte koniny! – Tyhle dvě rady jsou rafinovaná past na lidi s pokrokovými názory. Jednak nefungují, jednak se jimi neřídí nikdo další.

Mávání tibetskou vlajkou nic nestojí a nic nemění. Zastavit vyzbrojování tyranií nebo zkrotit Petra Nečase při sbližování s Ruskem a Čínou ale Kalousek jako ministr nezvládl. Totiž ani nezkusil.

Tak jako každá barva sestává ze čtyř základních barev smíchaných v určitém poměru, i politické strany mají charakter určený poměrem čtyř základních typů politiků, kteří je reprezentují.

Kellnerova škola je Dejvicím i společnosti prospěšnější než papalášský hotel. Proč to tolik lidí odmítá vidět?

Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec. Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.

Nespokojení místní občané, Romové a policisté by se měli vzít za ruce a společně si došlápnout na úředníky, aktivisty a profesionální bojovníky proti diskriminaci.

V srpnu loňského roku jsem s Martinem Vlnasem dělal pro Finmag trojrozhovor, jeden z dílů se věnoval našemu boji proti hazardu. A protože jsme rozhodující bitvu nad hazardem snad ve čtvrtek 11. dubna vyhráli, přišlo mi fér seznámit s výsledkem i zdejší čtenářskou obec.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

Jak to dopadne, když si dvanáct výlupků protočí občanky? Nikdo si toho nevšimne, ale všechny to pak rozzuří.