Články na téma: bankovní krize

Německo máme zafixované jako superúspěšnou ekonomiku. V posledních letech má sice problémy s růstem, ale pořád patří ke světové špičce. Co ale z Německa udělalo tak úspěšnou zemi a proč právě Německo mezi ostatními hospodářsky vyniklo? Proč ne třeba Španělsko, Rumunsko nebo Turecko? A co je nejdůležitější: může dnes někdo jeho úspěch zopakovat?

Přelije se současná bankovní krize do velké hospodářské krize? Trh tomu příliš nevěří. Uplynulé období každopádně vejde do učebnic ekonomie jako éra chaosu, amatérismu a ignorantství.

Pád švýcarské banky Credit Suisse ukázal na dosud nepříliš viditelnou rizikovost moderních bankovních dluhopisů. Investoři světoznámé švýcarské instituce v nich nenávratně utopili v přepočtu stovky miliard korun. Čeští věřitelé bank se ale podobného scénáře bát nemusejí.

Banku, která se zaměřovala hlavně na startupy, dostal na kolena nezvykle vysoký podíl dluhopisů v aktivech v kombinaci s naprostou absencí takzvaných zajišťovacích swapů. Komentář ekonoma Pavla Kohouta.

Krach Silicon Valley Bank (SVB) s sebou ve světle vysokých úrokových sazeb nese pachuť z krize 2008. Její pád zasáhl banky po celém světě. Je ale na místě bát se nové krize?

Řecká vláda prohrála na celé čáře. Zbývá už jen minimalizovat vzniklé škody.

Ten seriál už běží pětadvacet let. Pokus o rozpumpování japonské ekonomiky, selhání, nárůst státního dluhu. A znovu. Taková krize, trvající třeba i desítky let, ovšem může postihnout i Evropu.

Evropské ekonomické oživení je příliš chabé. Prospělo by mu odstranění zbytečných regulací.

„Zajímalo by mne, proč se má obyčejný občan a daňový poplatník radovat z toho, že bude ‚dostatečně vysoká‘ inflace. Velice děkuji za odpověď.“

Jak obhajuje centrální banka svou intervenci k zeslabení koruny? Přeloženo do lidské řeči asi takto: Občané, vaše úspory budou ztrácet na hodnotě, takže se jich raději zbavte hned než později. Ale nebojte se, když budete utrácet, třeba za nesmysly, které nepotřebujete, kola ekonomiky se roztočí a my všichni budeme bohatší!

Různí ekonomové a analytici již řadu let varovali před recesí a bankovní krizí v Číně. Zatím neměli nikdy pravdu, což optimisty svádí k myšlence, že Čína je nezranitelná. Varování před recesí a bankovní krizí v Číně se ale jednoho dne naplní.

Michael Lim Mah-Hui, přední malajsijský ekonom a bankéř, říká: „Je neuvěřitelné, když si vezmete, že Čína, druhá nejbohatší země na světě, spotřebovává jen tolik procent svého HDP, kolik spotřebovávali Evropané během druhé světové války.“

Rok 2010. Island se vzpamatovává z nejvážnější ekonomické a finanční krize svých novodobých dějin a žádá o vstup do Evropské unie. Evropský komisař pro rozšíření odhaduje, že Island by mohl být členem Unie v rekordních dvou letech. Rok 2013. Před několika dny Reykjavík oznámil že v rozhovorech o přijetí nehodlá jen tak pokračovat...

Kypr je jedna z pěti zemí, která zažádala své kolegy v eurozóně o finanční pomoc. Eurozóna přislíbila deset miliard eur, nikoli však zadarmo. Podmínkou je, že středomořský stát jednorázově zdaní všechny vklady v bankách: nad sto tisíc eur skoro desíti procenty, na nižší 6,75 procenty. Banky dnes po včerejším státním svátku zůstávají nadále zavřené, odpoledne hlasuje parlament, zda na podmínky přistoupí. Bezprecedentní krok komentuje zakladatel a generální ředitel Saxo Bank.

Poslední text Pavla Kohouta, který se poněkud pochvalně zmiňuje o rakouské ekonomické škole, dal podnět zajímavé debatě. Pavel Kohout proto pro Finmag oprášil a okomentoval kapitolu ze své knížky Finance po krizi. Měla by pomoci vysvětlit, proč je rakouská škola právě rakouská.

Zastánce rozdělení eurozóny na sever a jih Hans-Olaf Henkel navrhuje řešení problémů eurozóny. Vedle odchodu čtyř nejbohatších zemí z měnové unie by Evropě podle něj pomohlo i rázné řešení obtíží finančního sektoru včetně rozsáhlé nacionalizace. Odmítá také tvrzení, že kancléřka Merkelová diktuje celé Evropě.

Dvoudílný esej Pavla Kohouta o krizích minulých, současné i budoucích jsme včera opustili nedlouho po pádu Lehman Brothers, banky, kterou jako jedinou nechala americká vláda „exemplárně padnout“. A nyní? Nyní vzhůru domů, do Evropy.

Rád bych se mýlil – ale je možné, že evropská bankovní krize bude trvat mnohem déle a bude mnohem dražší, než mnozí věří. Studujeme-li podrobněji vývoj japonské bankovní krize, najdeme vskutku znepokojující podobnosti.

Když se německá kancléřka vrátila z posledního summitu eurozóny, bylo jen otázkou času, kdy se strhne bouře a zda zasáhne německou vládnoucí elitu a její eurointegrační konsenzus. Poprvé to totiž vypadalo, že byla zatlačena triumvirátem Francie, Itálie a Španělska do kouta a záchranu eurozóny už neřídí podle svých, německých pravidel.

Too big to fail? Některé bankovní domy jsou prý tak veliké, že jejich pád by znamenal takovou katastrofu pro celé ekonomiky, že ho vlády nemohou dopustit. I kdybychom to připustili, lepším kritériem k rozhodování, koho (ne)nechat padnout, je podle švýcarských vědců spíš množství a význam vzájemných vztahů mezi bankami než jen velikost.

Následující článek Pavel Kohout napsal 1. srpna 2007. Nyní – pět let poté – ho exkluzivně pro Finmag opatřil komentářem. Ten je od původního textu odlišený kurzivou.