Články na téma: daň z přidané hodnoty - strana 2

Pro sudové pivo a nealkoholické nápoje by měla podle ministra financí Andreje Babiše platit desetiprocentní sazba DPH. Co si o tomto nápadu myslí ekonomové, politici, zástupci podnikatelů a daňoví odborníci?

Počátkem září Finanční správa ČR s pompou hlásí úspěch v boji s karuselovými podvody. Údajná škoda 4,5 miliardy korun pasuje obchodníky s drahými kovy na největší podvodníky v historii České republiky. Jenže spíš než úspěchem se finanční správa chlubila svou neschopností. Zřejmě to musela zkusit. Ministr financí potřebuje exemplární případ, aby ospravedlnil pevnější dozor nad firmami.

V pátek prošel prvním čtením ve Sněmovně zákon o elektronické evidenci tržeb. Ministr Andrej Babiš je tak svému cíli zas o trochu blíž. Lukáš Kovanda dokládá, že i když ho dosáhne, naší ekonomice to asi moc nepomůže.

V posledních letech zaplatíme na důchodech ročně o desítky miliard víc, než vybereme. Co s tím?

Na plátce DPH čeká další administrativní zátěž v podobě měsíčního hlášení obratů finančním úřadům. Ministerstvo financí si od toho slibuje zamezení daňových úniků, a tím pádem i víc peněz pro státní kasu. Jak se na toto opatření dívají Vladimír Dlouhý, Aleš Michl, Karel Havlíček, Miroslav Motejlek a další osobnosti ze světa financí?

Ministerstvo financí chce on-line kontrolovat tržby všech obchodníků a podnikatelů, kteří přijímají platby v hotovosti, kartou, stravenkami… Podaří se tak snížit daňové úniky? A není taková míra kontroly nezdravá? Ptáme se ekonoma a poradce ministra financí Aleše Michla, europoslance Petra Macha, odboráře Víta Samka, šéfa Asociace malých a středních podniků Karla Havlíčka a dalších osobností.

Může třetí sazba DPH skutečně pomoci rodinám, jak to prezentuje vláda, nebo se jedná o zbytečnou komplikaci daňového systému, která k ničemu dobrému zvlášť nebude? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta a Petra Macha, předsedy svazu knihkupců Martina Vopěnky a dalších osobností ze světa financí.

Jaký vliv budou mít výsledky voleb na české hospodářství a na naše peněženky? Které strany by měly být ve vládě, aby byla ekonomika co nejstabilnější? Ptáme se ekonomů Pavla Kohouta a Lukáš Kovandy, politologů Michaela Romancova a Pavla Šaradína a dalších osobností.

Je známý fakt, že většina české populace podceňuje výběr finančních produktů. A nejinak se chová v předvolebním období. Součástí finanční gramotnosti je totiž i výběr vhodné politické strany. Jím rozhodujete o tom, jak bude vypadat váš rozpočet. A rozhodně neplatí, že jeden hlas nic nezmění, ba naopak, jeden hlas mění vše. Nevěříte?

Škrtáme, škrtáme – a pořád se nemůžeme proškrtat k lepším hospodářským výsledkům. Škrtání bez hlubšího rozmyslu, pro škrtání samo a pro hezčí obrázek u ratingových agentur, k nim totiž prostě nevede.

Dluhová krize se teprv rozjíždí a bude zesilovat. Akcie jsou v takové době spíš pro otrlé investory, lépe řečeno spekulanty. Státní dluhopisy jsou bezpečnější jen zdánlivě. Soudný investor řecké či španělské bondy nekoupí, německé a švýcarské poslouží maximálně k udržení hodnoty (v hlubší krizi proděláte i na nich). Alternativou můžou být komodity. Poradíme s nákupem té nejpopulárnější – zlata.

Daně v České republice jsou vysoké, a především – nepřehledné. Jak upravit daňový systém, aby byl spokojený stát i daňový poplatník? Zeptali jsme se ekonomů Jana Procházky, Pavla Sobíška, Jiřího Skuhrovce a dalších osobností ze světa financí.

Měl pomáhat těm, kteří si neumí pomoci sami. Místo toho Evropský sociální fond funguje jako Robin Hood naruby.

Maďarsko ve svých rozpočtových statistikách podvádělo v rozměrech podobných řeckým podfukům. Z Evropské unie nyní přišel bezprecedentní trest: pozastavení výplaty miliard z evropských fondů. Postup Bruselu je zcela na místě.

Polemizovali jsme na našich stránkách o tom, jak těžké je podnikat a zaměstnávat lidi. Psali jsme o nákladech, které si žádá podnikání samo, ale především o nákladech, které si nárokuje stát. Druhým dílem zprávy z budoucnosti, kterou pro naše čtenáře sepsal Rando Kabaj, který se právě v těchto dnech vydává na neúspěšnou podnikatelskou dráhu, polemickou sérii ukončujeme. Mír. Až do příští války.

Od navýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty uběhlo jen několik dní a už se otevřeně mluví o tom, že pro letošek nebude konečné! Voliče je totiž uprostřed volebního období třeba sedřít z kůže – možná do příštích voleb zapomenou, jaké kejkle „pravicová vláda“ prováděla za uplynulé čtyři roky.

Na Tchaj-wanu už 60 let bojují proti daňovým únikům originálním způsobem: v televizi losují výherní účtenky.

Autor tohoto textu roky krmil státního otesánka. O co si řekl, to na daních dostal. Stejně tak i letos. Tentokrát ale zaplaceným daním nedopatřením chyběla průvodka. Papír, lejstro... Jak reaguje stát? Nijak. A pak ještě chvíli nijak. Nejdřív si je třeba pořádně počkat, až vám naběhne pořádné penále.

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

Že je podnikání na internetu snadné? Český úředník ruku v ruce s tím bruselským dělají vše pro to, aby dál nebylo.

Pondělní Lidové noviny přinesly průzkum, podle kterého téměř 80 % lidí odmítá navržené reformy důchodů a daní. Vládě přitom nevěří 90 % občanů a vládní představitelé zároveň tvrdí, že právě prosazení reforem je jediným důvodem, proč se vláda ještě nerozpadla. Mají v takové situaci reformy vůbec cenu?