Články na téma: John Maynard Keynes

Nad Evropou se stahují mračna. Šest let po vypuknutí největší ekonomické krize od druhé světové války se stále zřetelněji objevují známky toho, že život na starém kontinentě už nikdy nebude takový, jako dřív.

Strach a chamtivost. Dvě základní emoce, které ovládají finanční trhy. Netřeba si nic nalhávat, máme je všichni. V různých chvílích převládne jedna nebo druhá. Proto jim věnujeme další díl Velkého investičního seriálu.

Německá hospodářská politika zrcadlí nepřenositelnou dějinnou zkušenost.

2. září zemřel ve věku sta a téměř tří let Ronald Harry Coase. Nositel Nobelovy ceny za ekonimi a jeden z nejinspirativnějších ekonomů minulého století.

Michael Lim Mah-Hui, přední malajsijský ekonom a bankéř, říká: „Je neuvěřitelné, když si vezmete, že Čína, druhá nejbohatší země na světě, spotřebovává jen tolik procent svého HDP, kolik spotřebovávali Evropané během druhé světové války.“

Poslanci nechtějí, aby korupce ve veřejných zakázkách definitivně zmizela.

Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat všechno pro její svobodu.

Co se stane, když se proti nám vzbouří náš vlastní výtvor? Veliké téma nejen science fiction, ale i mnohem starších mýtů: Bůh stvořil člověka, člověk se vymkl z jeho rukou, člověk stvořil stroj, stroj se vymkl z jeho rukou...

Chybí kreativita a chybí odvaha. Možných důvodů je víc: máme se příliš dobře, zpohodlněli jsme zkrátka. Anebo... anebo za to můžou přílišné regulace a rodičovský přístup státu, který už nás dávno chrání především před námi samotnými.

Prezident Obama nedávno nominoval na příštího prezidenta Světové banky rektora Dartmouthovy univerzity Jima Younga Kima. Výběr prezidenta této instituce je privilegiem, jemuž se Spojené státy těší od jejího založení roku 1946. Mezinárodní měnový fond zase vedou Evropané. Nebýt tajných služeb, mohlo být všechno jinak.

John Kay podrobuje tvrdé kritice rozhodovací mechanismy. Ve veřejném sektoru, v soukromém sektoru. Až příliš často jsou totiž podklady pro rozhodování ovlivňovány – vědomě i nevědomě – tím, jakých výsledků si přejeme dosáhnout. O to propracovaněji musí vypadat tabulky takzvaných analýz. Testy, jako byly nedávné zátěžové testy evropských bank, říká Kay, ale přece jen něco otestují: „Jediná věc, která se tímto způsobem prověří, jsou meze představivosti lidí, kteří testy prováděli.“

Kam nás dovedli nakopávači růstu a rozpouštěči dluhu? Co se to vlastně děje v těchto dnech v Evropě? Proč se hovoří o dalším kole ekonomické krize? Samý záchranný balíček každých pár měsíců, a nic. Jak z toho ven?