Články na téma: moc

O státu můžeme často slyšet, jak je neefektivní. Pravda je to jen zčásti. Stát dokáže být efektivní – ovšem v jiném smyslu, než by si většina lidí přála.

Přibývá siláckých projevů policie i soudů, politici hledají cestu ven z evropského společenství, dráty na hranicích jsou zase sexy. Je to jako pouštět si týdeníky z devětaosmdesátého – jen pozpátku.

Z úřednictva se brzy může stát nedotknutelná kasta. Arogance bude v Česku legální, jen pokud bude namířená dolů.

Nikdy tu nikdo nevyhrál volby s heslem „Víc byrokratického sadismu!“ Tak proč v tom musíme žít?

Kolega Bohumír Žídek zde na Finmagu postupně cupuje všechny možné i nemožné konspirační teorie. Ač záslužná činnost, něco mi na ní stále schází. Dovolte mi prozkoumat, proč konspirační teorie vlastně vznikají a k čemu jsou důležité, i když mohou být mnohdy úplně blbé.

Představa, že demokracie se má týkat všech aspektů života a společnosti, je podle známého polského konzervativního myslitele nebezpečná. Dobré politické zřízení musí obsahovat i nedemokratické instituce, které jsou pro zdraví systému klíčové.

Přes půl roku jste se na Finmagu setkávali s rozhovory, které spolu vedli dnešní soudce štasburského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal a novinářka Irena Válová. Znovu a znovu se pokoušeli trefit význam slov, která jsou základem naší civilizace: svoboda, spravedlnost, právo, odpovědnost... a další. Přichází čas se rozloučit.

„To rozhodne nezávislý soud.“ Z jakých úst tohle slýcháte nejčastěji? Z úst člověka, který usiloval o řízení veřejných věcí, o moc. Člověka, který k té moci odmítá přijmout zodpovědnost. V předposlední rozmluvě dnešního soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala a novinářky Ireny Válové bohužel dojde na slova jako alibismus nebo zbabělost.

Minulý týden přinesl Finmag překlad textu Umaira Haqua, který přirovnává současnou (americkou či západní) společnost k potrhlému ufokultu, čekajícímu na příchod spasitelů z kosmu. Idolem mu ovšem není ufon, ale makroekonomický ukazatel: hospodářský růst. Kapitalismus zdegeneroval v růstismus, říká Haque. Josef Tětek vyjasňuje východiska a poopravuje pojmy.

Jak se na bitcoinové šílenství dívají ekonomové Aleš Michl a Lukáš Kovanda, zakladatel České pirátské strany Jiří Kadeřávek, majitel sítě směnáren Mikuláš Šveda a další oslovení odborníci?

„Veřejný zájem tomu chce.“ Novinářka Irena Válová citlivě rozpoznává nesnáz, kterou s sebou nese slovní spojení veřejný zájem. Co to je tenhle veřejný zájem? Není to náhodou jen korektnější synonymum pro státní zájem? Nebo ještě jiné zájmy? Co na to právník Aleš Pejchal?

Nadpis dalšího pokračování seriálu rozhovorů mezi novinářkou Irenou Válovou a právníkem Alešem Pejchalem má možná trochu nejasný název. Názor ale o to jasnější. Téma? Kdy má člověk právo vzepřít se právu. Jak bojovat proti moci, když ta drží právo v rukou?

Nicholas Eberstadt napsal nevelkou, ale důležitou knížku, která břitce ukazuje, jak se rozšiřuje sociální stát, a odhaluje propast, na jejíž hraně nyní v důsledku této expanze balancují přetrvávající ideály republikánské vlády. Národ pobíračů: americká epidemie nárokování je poučný a alarmující. Avšak tomu, co je na našem nynějším politickém uspořádání skutečně zničující, se Eberstadt věnuje jen nepřímo.

Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec. Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.

„Při čtení o ‚politice a její pravdě‘ člověka napadne, jak blízko k sobě mají dvě slova: pravda a právo. Jako by ze statě o politice a pravdě vyplývalo, že práva vycházejí lidských pravd, jsou odvozena od pravd lidí. Odtud už je ale blízko k úvaze, zda existují univerzální lidská práva, jestliže neexistují univerzální lidské pravdy,“ začíná svou úvahu žurnalistka Irena Válová. Jak se k ní postaví právník Aleš Pejchal?

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Stačilo vyslovit pár slov a akciové indexy padaly. Ben Bernanke a pár vět, které dokážou během okamžiku přivodit miliardové ztráty – o čem to svědčí?

Krátkozraké české pravici smrdí dělba a omezení státní moci. Snadno se jí to může vymstít.

V další z rozprav o slovech, která jsme vetkli do základů naší civilizace zavede tázající se novinářka Irena Válová soudce mezinárodního soudu pro lidská práva Aleše Pejchala k tématu ohýbání nejdůležitějšího zákona ze všech... Aleš Pejchal pak příklady ohýbání ústavy ve prospěch některé skupiny občanů ve prospěch skupiny jiné nebude hledat jen v ústavě komunistického Československa, ale bohužel i mnohem blíž dnešnímu dni.

„V současné době se určité skupiny občanů snaží získávat oprávnění, jež jiné skupiny obyvatelstva nemají. Přitom však sami nechtějí ve vztahu k těmto oprávněním plnit jakékoli povinnosti. Oprávnění nezískají jinak, než prostřednictvím zvláštního zákona, takže volí tuto formu, kterou prosazují obvykle s nějakým odůvodněním, jež zní zdánlivě velice ušlechtile,“ říká Aleš Pejchal, soudce mezinárodního soudu pro lidská práva, v dalším z rozhovorů s Irenou Válovou.