Základní slova 36: Rozprava o zájmu v právu
„Veřejný zájem tomu chce.“ Novinářka Irena Válová citlivě rozpoznává nesnáz, kterou s sebou nese slovní spojení veřejný zájem. Co to je tenhle veřejný zájem? Není to náhodou jen korektnější synonymum pro státní zájem? Nebo ještě jiné zájmy? Co na to právník Aleš Pejchal?

Irena Válová:
Stalo se velkou módou mezi politiky, že když nevědí kudy kam nebo nemají odvahu říkat věci popravdě, prohlásí je za věc veřejného zájmu.
A tak se zákonem ve veřejném zájmu vyvlastní majitelé pozemku kvůli stavbě fabriky nebo dálnice nebo naopak u jiného politického aktu „není shledán výrazný veřejný zájem“. Jsou to takové podivnosti: v zájmu veřejném se provozuje televize nebo jsou odebírány děti rodičům.
Avšak existuje vůbec veřejný zájem? Nejde ve skutečnosti o obyčejný státní zájem? Nebo je to nějaký zájem všech lidí? To se zdá nepravděpodobné, protože pokud by zákonodárce nebo obecně politik počítal se „zájmem všech lidí“, tak by nutně musel navrhovat zákony odrážející realitu například ve vědě, zákony pro blízkou budoucnost, kdy pokrok s sebou přináší dlouhověkost, takřka revoluční postupy ve zdravotnictví, a tím ve zdravotnickém zákonodárství pro všechny. A to se neděje, přestože zákony ve veřejném zájmu se dnes hájí levicové i pravicové strany; ostatně i jejich samotná existence (těch stran) je prý ve veřejném zájmu…
Bez ohledu na předchozí debatu o veřejném a soukromém, ví někdo, co je veřejný zájem? Nebo jde jen o politicky korektní, tedy skutečnost zastírající slovní spojení?
Základní slova na Finmagu
Právo a svoboda
- Základní slova 1: Rozprava o svobodě
- Základní slova 2: Rozprava o svobodě a zákonech
- Základní slova 3: Rozprava o svobodě a demokracii
- Základní slova 4: Rozprava o svobodě a štěstí
- Základní slova 5: Rozprava o svobodě a moci
- Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci
Právo a společnost
- Základní slova 7: Rozprava o právu
- Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu
- Základní slova 9: Rozprava o povinnostech a odpovědnosti
- Základní slova 10: Rozprava o zvláštním a obecném
- Základní slova 11: Rozprava o státu
- Základní slova 12: Rozprava o právu a byrokracii
- Základní slova 13: Rozprava o právu a vášni
- Základní slova 14: Rozprava o právu a spravedlnosti
- Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce
- Základní slova 16: Rozprava o právu a jeho pramenech
- Základní slova 17: Rozprava o právu a vědomí
- Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti
Právo a proces
- Základní slova 19: Rozprava o právu a jeho formě
- Základní slova 20: Rozprava o právu ve spravedlivém procesu
- Základní slova 21: Rozprava o právu a soudci
- Základní slova 22: Rozprava o právu a ideálu
- Základní slova 23: Rozprava o právu a státních žalobcích
- Základní slova 24: Rozprava o právu a advokátech
- Základní slova 25: Rozprava o právu a jeho počátcích
- Základní slova 26: Rozprava o právu a chudobě
- Základní slova 27: Rozprava o právu a osobním zájmu
- Základní slova 28: Rozprava o procesu a jeho účastnících
Právo a politika
- Základní slova 29: Rozprava o politice v právu
- Základní slova 30: Rozprava o moci veřejné a moci soukromé
- Základní slova 31: Rozprava o víře v právo
- Základní slova 32: Rozprava o politice a její pravdě
- Základní slova 33: Rozprava o pestrosti práva a politiky
- Základní slova 34: Rozprava o politice mezi státy
- Základní slova 35: Rozprava o interpretaci politiky
Aleš Pejchal:
Alexis de Tocqueville věděl o veřejném zájmu asi toto: „Když se demokratický stát změní v absolutní monarchii, vede to na jistou dobu k velkému materiálnímu rozmachu, protože aktivita, která se před tím zaměřovala na veřejné záležitosti i na záležitosti soukromé, se náhle koncentruje jen na problémy soukromé; ale pohyb se brzy zpomaluje a rozvoj produkce se zastavuje.“
Sice trochu odlišným způsobem, ale v konečném výsledku naprosto shodně, působila v naší republice doba nedávno minulá, kdy absolutní moc byla představována ne monarchou, ale sekretariátem komunistické strany. Lidé postupně upřednostnili jenom své osobní a soukromé zájmy. Jedni z čistě osobních pohnutek do oné komunistické strany vstupovali – jen proto, aby vylepšili pozici sobě či svým dětem, druzí veškerou svoji aktivitu směřovali do zvelebování svých chalup, chat či chatek. Společenství lidí v zemi postupně chátralo jak duchovně, tak materiálně, pohyb se zpomaloval a zpomaloval, produkce se zastavovala…
Definice veřejného zájmu v právní nauce neexistuje, a přitom právo s tímto pojmem hojně nakládá. Ideálem by byl samozřejmě stav společenství, ve kterém by si jeho členové dokázali vždy sami říci asi toto. Tady je můj dům a zahrada, do toho mi nikdo nebude nic říkat, ale před okny je ulice a o tu se musím postarat s ostatními, protože za její stav jsme všichni dohromady odpovědni a všichni dohromady z těch domů a zahrad chceme, aby před nimi byly pěkné chodníky a kvalitní osvětlení, aby i ti, kteří v té naší ulici nebydlí, z ní měli hezký pocit a ty svoje ulice si udělali také tak pěkně, trochu i pro nás.
Takové společenství neexistuje a existovat nebude.
Tudíž onen „veřejný zájem“ o hezkou ulici je spojen pokaždé s nějakým mocenským rozhodnutím – a to se mnohému nelíbí a všem líbit nemůže.
Veřejný zájem má proto formu obecní, jindy regionální, samozřejmě především státní a někdy i mezinárodní. Podle toho, která z veřejných mocí o jeho podobě rozhodne. Zájem veřejný nutně musí co nejvíc šetřit zájem soukromý toho kterého jednotlivce (aby se ze zájmu nestala zvůle moci), na druhé straně každý zájem soukromý si musí být vědom svých mezí, které vytyčuje jiný soukromý zájem či množina zájmů obsažená v rozhodnutí veřejné moci. Najít ideální rovnováhu mezi zájmy veřejnými a soukromými nelze, neboť každé společenství lidí se vždy rozvíjí spontánně a spontaneita vylučuje zcela pevně daná pravidla. Dalo by se hovořit i o většině či menšině soukromých zájmů, jejichž síla je jednou vyjádřena počtem lidí v zájmové skupině, jindy velikostí bohatství a potřetí silou vlivu na veřejnou moc. V demokratickém společenství bych však těžko připouštěl skutečnost, že by veřejný zájem pouze halil soukromý zájem jedince.
Asi si nedovedeme představit společenství lidí bez silnic mezi městy, železnic, pro plavbu lodí regulovaných řek, města bez veřejného osvětlení nebo bez kanalizace. Na tom všem máme i svůj soukromý zájem a přitom ve vztahu k těmto věcem nejsme ani vlastníky, nájemci či pronajímateli, pouze je užíváme za menší či větší peníz v podobě daní nebo poplatků. Náš vztah k těmto věcem je složitější a zároveň anonymnější než vztah k věcem, které přímo vlastníme či si je pronajímáme.
To, jak se v otázkách veřejného zájmu někdy vyjadřují politici, bývá až komické nebo i smutné. Proto je nutné, aby si každý člen společenství uvědomoval význam jednotlivých věcí veřejných a dokázal se popletenému politikovi vysmát či s ostatními prosadit skutečně potřebnou společnou věc.
Aby to nebylo jednoduché, s rychlostí vývoje a především materiálního blahobytu lidského společenství se také velice rychle mění jeho potřeby. Co včera bylo v zájmu takřka všech, může být dneska zcela bez významu. A tak se nedivme politikům, když to občas spletou.
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu