Jan Dvořák

Dominantní roli ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu hrajou Spojené státy. Země BRICS se s narůstající ekonomickou silou chtějí z jejich hegemonie vymanit a chystají konkurenční projekty.

Když se začalo mluvit o danění vkladů v kyperských bankách, začalo se mluvit také o zločinu a krádeži. Možná je takové pojmenování kyperských událostí výstižné z nějakého morálního hlediska. Čistě technicky a účetně to ale přesné není.

Rok 2013 nebude, pokud jde o globální ekonomický vývoj, žádná slast – světová finanční válka o nové nastavení globálního finančního systému pokračuje. Jaký bude další vývoj na bojišti? Spojené státy se postupně budou dostávat do izolace.

Manipulace s klíčovou londýnskou mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR postihly prakticky každého, kdo nějak přišel do styku s finančním trhem. Mnohé také pověděly o soukromých bankách. Jen o soukromých? Neměly na posunech sazeb zájem také banky centrální?

Před zhruba dvěma týdny banka JP Morgan oznámila víc než dvoumiliardové ztráty z obchodování s deriváty. To samo sobě není nic mimořádného, nikdo není neomylný. V letech 2008 a 2009 některé banky utrpěly ztráty o dost větší. Když jsem ale narazil na fakt, že se do vyšetřování výsledků zapojila FBI, uvědomil jsem si, že ztráty JP Morgan můžou signalizovat něco mnohem většího.

Ne, dnes se nebudu zabývat – nebo aspoň ne primárně – pohyby vzájemných kurzů měn, jde mi o proměnu celkové struktury trhu.

Pro řadu lidí je nepředstavitelné, že by se stávající finanční systém mohl někdy změnit. Je tady, je daný, nediskutuje se o něm. Přitom funguje jen pár desítek let. Jeho – minimálně částečné – nahrazení však může být otázkou nikoli desetiletí, nikoli let, ale i jen pouhých měsíců. Zvlášť když vývoj urychlí katalyzátor...

Že finanční svět není v klidu, o tom netřeba pochybovat, jinak by bankéři houfně neopouštěli svá místa ve vrcholovém vedení největších světových bank. V klidu není ani eurozóna, o Řecku a situaci v něm se mluví prakticky nepřetržitě. Jaké jsou kroky bankéřů, hlavně německých? Jsou opravdu bezvýhradně pro záchranu eurozóny, nebo vysílají jiné signály?

Čína přestává používat dolar, kde je to jen možné. Na vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila i s Japonskem. Má to svoji logiku, Čína je největším japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy. Čím víc zemí se nechá tímto příkladem táhnout, tím hůř pro Spojené státy.

Podle Jana Dvořáka z webu Pro investory nás letos nečeká prakticky nic dobrého. Je čas na reformu. Ale opravdovou. Tím je myšleno například vystoupení ze současného systému nekrytých měn...

Eurozóna je natolik nehomogenní, že udržet tutéž měnu pro země, jako jsou Řecko a Německo, je dlouhodobě neudržitelné. Stávající záchranné balíčky léčí příznaky, ale ne příčin. Jen odsouvají problém o nějaký ten týden v čase, odkládají nevyhnutelné. Uvědomme si, že nové a nové půjčky (které svým objemem musí převýšit ty splatné) představují klasické Ponziho pyramidovéschéma. Naděje, že pokud předlužené země získají pár let času, dokážou z dluhů vyrůst, jsou liché. Je nutné hledat jiné řešení…

Euro je v ohrožení a dokonce hrozí jeho zánik, shoduje se dnes řada investorů. V debatě o budoucnosti eura ale poněkud zapadá fakt, že ohrožena není jen měna samotná a eurozóna, ale také budoucnost celé Evropské unie. A to možná dřív, než byste čekali…

Relativně velké množství lidí je v následující situaci: mají dluh – ať je to hypotéka, úvěr ze stavebka, kontokorent, spotřebitelský úvěr, nebo třeba dluh na kreditce – a zároveň mají k dispozici volné peníze. Mají se vždy snažit okamžitě dluh umořit, i když to třeba „nehoří“ nebo mají i jiné možnosti?

Ekonomové v posledních dnech žijí dvěma tématy. Z evropské perspektivy se zdá, že tématem číslo jedna je další pokus o řešení řecké krize. Možná že mnohem důležitější je ale dění za oceánem, totiž souboj amerického prezidenta a Kongresu o zvýšení dluhového limitu Spojených států a hrozba defaultu rozhodující světové ekonomiky.

Díky enormnímu úsilí, včetně mohutné mediální masáže a rotačkám běžícím na plný výkon, se podařilo centrálním bankéřům krizi odsunout. Odsunout, ne však zažehnat. Rok 2010 nebyl návratem k normálu, jak to někteří vykládají. Co nás čeká? Tentokrát bude řeč o geopolitice, drahých kovech a černých labutích!

Díky enormnímu úsilí, včetně mohutné mediální masáže a rotačkám běžícím na plný výkon, se podařilo centrálním bankéřům krizi odsunout. Odsunout, ne však zažehnat. Rok 2010 nebyl návratem k normálu, jak to někteří vykládají. Co nás čeká?

Jak se ale mají zejména drobní investoři chovat? Celé armády investorů, analytiků a portfolio manažerů nemají s investováním v dnešní ekonomické situaci o nic větší zkušenosti než drobní investoři. Možná jsou dokonce v nevýhodě, mají zajeté stereotypy z dlouhodobého býčího trhu.

O globální recesi se již otevřeně mluví, málokdo však mluví o depresi. Když se podíváme na vývoj názorů v čase Velké deprese, uvidíme něco podobného. Mezi nejvlivnější instituce té doby patřila Harvard Economic Society. V prosinci 1929 uvedla, že deprese není pravděpodobná, koncem března 1930 označila výhled ekonomiky slovem „favorable“, v květnu 1930 stále trvala na svých předchozích optimistických předpovědích.

Banky se budou nějakou dobu plácat v bahně, proběhne konsolidace sektoru a nejdříve za několik let se z bahna začnou vynořovat vítězové.

Očekávám další výrazné ztráty bank v roce 2008. Pokud by banky narazily během let 2008 a 2009 na neochotu k dalším investicím, půjde opravdu do tuhého.

V roce 2008 je podle mne pravděpodobné rozšíření problémy s hypotékami z USA do Velké Británie. Nemovitostní bublina v UK, ač se o tom moc nemluví, byla, vyjádřeno v procentech, ještě větší, než v USA. Také Velké Británii hrozí v letošním roce recese.