Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Náš účet za komunismus

Pavel Kohout
Pavel Kohout
18. 10. 2012
 8 850

Den před druhým kolem senátních voleb, necelý týden po zveřejnění výsledků z kola prvního a z voleb do krajských zastupitelstev, v nichž nebývale zazářila rudá hvězda, přinášíme deset let starý text ekonoma Pavla Kohouta. Doplnil ho pro nás stručným úvodem, jinak nebylo třeba měnit ani čárku.

Náš účet za komunismus

Úspěch komunistů v krajských volbách mě nechává v ledovém klidu. Rudá záře rychle pohasne, jakmile vyjde najevo, že peníze na krajích došly a že není z čeho rozdávat. Co by však bylo vskutku znepokojivé, by byl volební úspěch komunistů v senátu nebo dokonce za dva roky ve volbách do sněmovny.

Bohužel se najdou mnozí voliči, kteří jsou natolik zpozdilí, že jsou schopni z „protestu“ se podílet na takové nepředloženosti. Není divu. Od dob reálného socialismu uplynul nějaký čas. Lidský mozek není z křemíku, neurony se rozpadají a rozum i paměť mnohých voličů zvolna rozpouští Alzheimer. Proto stojí za pozornost věnovat se škodám, které reálný socialismus – což byl oficiální název zřízení v době vlády Komunistické strany Československa – dokázal napáchat. Je to nutné jako memento pro budoucnost. Snad se ti z komunistických voličů, kteří ještě nepropadli úplné demenci, dokážou nad svojí volbou zamyslet ještě před druhým kolem senátních voleb.

Prohlášení o zločinnosti komunistického režimu je součástí právního řádu České republiky. Lze spočítat popravené i vězněné oběti komunismu, ale jak odhadnout hmotné škody, které komunismus způsobil?

Známe-li ekonomickou úroveň předválečného Československa a stav z počátku 90. let, můžeme alespoň zhruba odhadnout škody způsobené komunistickým režimem. Srovnání je komplikováno metodickými problémy, ale není nemožné. Máme k dispozici statistiky národního důchodu na hlavu z roku 1924. Jeho hodnotu v německých zlatých markách uvádí Geographisch-Statistischer Universal Atlas profesora Hickmanna (vydal Freytag & Berndt, Vídeň, 1927). Na žebříčku nejbohatších zemí světa se v roce 1924 se Československo umístilo na desátém místě – daleko před Německem, Rakouskem, Nizozemskem a Itálií.

Japonsko tehdy v přepočtu na obyvatele dosahovalo jen 60 procent ekonomické výkonnosti Československé republiky. Před námi byly jen USA, Kanada, Austrálie, Švýcarsko, Argentina, Británie, Francie, Švédsko a Belgie. Pokud počítáme jen teritorium dnešní České republiky (bez Slovenska a Podkarpatské Rusi), stupeň naší vyspělosti byl v roce 1924 srovnatelný s Francií nebo se Švédskem.

Socialistická produktivita

Přeskočme několik desetiletí. V roce 1980 jsme již dávno nepatřili do první desítky nejvyspělejších zemí. Podle údajů Světové banky byl hrubý domácí produkt tehdejší České socialistické republiky jen 2824 dolarů na hlavu, což bylo 4,4krát méně než například HDP na jednoho Francouze. V roce 1989 se zaostávání dále prohloubilo: Francie měla před námi již 5,1násobný náskok. Podle údajů z roku 2002 pak činil francouzský HDP na hlavu 3,4násobek české ekonomické výkonnosti.

Srovnání tedy stále vyznívalo v náš neprospěch, je ale jasné, že trend zaostávání za vyspělým světem se podařilo zvrátit. Tento úspěch je o to cennější, že české statistiky před rokem 1990 byly bezpochyby nadhodnocené, a nelze je proto brát jako zcela spolehlivý pramen. O důvodech, proč komunistická ekonomika zaostávala, bylo napsáno hodně. Uvedu jen jednu osobní vzpomínku – na exkurzi do jistého strojírenského podniku, které jsem se zúčastnil v roce 1983 jako student gymnázia. Pohled na dělníky, kteří hráli karty, spali nebo popíjeli lahváče, jasně vypovídal o přezaměstnanosti a nízké efektivitě. Informační hodnota exkurze byla obrovská. Bylo na první pohled jasné, jak socialismus řeší nezaměstnanost a co by se stalo, kdyby najednou začaly fungovat tržní podmínky. Není divu, že dotyčný podnik je nyní v konkurzu podobně jako stovky jemu podobných.

Nikdy nezaplatili

Důsledky komunistického hospodaření trvají: nízká produktivita práce, neexistence silné domácí podnikatelské vrstvy, velký nedostatek kvalitních českých manažerů. Kdyby ekonomický vývoj České republiky nebyl v roce 1945 přerušen znárodněním klíčového průmyslu, faktickým zničením finančního systému a o tři roky později komunistickým převratem, byli bychom dnes na úrovni Francie, Švédska nebo Rakouska. V roce 2002 jsme tedy mohli mít HDP na obyvatele o více než 550 tisíc Kč vyšší. Celkové hospodářské škody způsobené důsledky komunismu jen za rok 2002 dosáhly tedy hodnoty v přibližné výši 5700 miliard Kč. Ve srovnání s tím jsou všichni tuneláři z 90. let pouhými troškaři a břídily.

Poučení? Kdo způsobí škodu za milion, je nucen ji nahradit a dost možná si půjde i sednout. Tunelář, který způsobí škodu za miliardu, nemusí nahrazovat nic a pravděpodobně se vyhne trestu. Organizace, která způsobí škody za tisíce miliard, je považována za legitimní politickou sílu a je dotována státním rozpočtem. Její zástupci nesedí za mřížemi, nýbrž v poslanecké sněmovně a v senátu. Účet za škody způsobené svými předchůdci odmítají převzít.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
4
+

Sdílejte

Diskutujte (23)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

ČeskoslovenskoČSSRhdpkomunismusKSČKSČMreálný socialismusvolby
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo