Roboti nám vezmou práci. Zaplaťpánbůh
Technologicky podmíněné proměny trhu práce budou pro valnou většinu z nás znamenat, že se naše pracovní životy změní k lepšímu. Měli bychom se na ně těšit.

Technický pokrok často vyústil v proměnu charakteru práce. Někdy ta proměna víc zasáhla kvalifikované, jindy nekvalifikované. Ať už ale byla zasažena víc ta či ona kategorie pracovníků, skoro vždycky takové změny byly ku prospěchu pracujícím na všech úrovních kvalifikace. Podívejme se na dvě nebo tři někdejší profese.
Moč, důlní plyny, papír a tužka: sbohem práce minulosti
Vezměme si koželuha. Anglická Wikipedie o této profesi píše, že než technologie docela změnily povahu téhle práce, koželužství se „bralo za odpornou nebo „smrdutou“ práci, která byla vykazována na předměstí a byla vyhrazena chudým… Dřevní koželuh bosýma nohama hnětl kože naložené v moči, což mohlo trvat dvě i tři hodiny.“
Nebo jiný příklad: hornictví. Tradiční havířina byla příšerná práce, patřil k ní krumpáč, přikrčený pohyb ve štolách, práce v nepřirozené poloze a dýchání zdraví škodlivých plynů. K nejnepříjemnějším okolnostem tohohle zaměstnání ale jednoduše patřilo to, že se při něm umíralo. To se radikálně změnilo. Podle jedné studie na toto téma „se úmrtnost při důlních neštěstích od roku 1908 snížila téměř tisícinásobně“. Ještě jednou: téměř tisícinásobně.
A za třetí: computer. V angličtině slovo computer původně označovalo člověka, který ručně prováděl rychlé matematické výpočty, využívaje k tomu kombinaci hrubé intelektuální síly a šikovných matematických triků. Počátky vesmírného programu v zásadě stály na takto prováděných výpočtech.
Zkus ještě mrknout na ten refrén
Technologické změny se ale nespojují jen s nahrazováním povolání a pracovních míst, ale také s podstatným zkracováním pracovní doby. Na konci devatenáctého století měl průměrný pracovní týden ve Spojených státech šedesát hodin. Dneska je to třiatřicet. V Nizozemsku se scvrkl na dvacet sedm hodin.
Technologický pokrok, nové preference a pracovní metody odstraní nebo promění řadu povolání, kterými se dnes někdo z nás zabývá. Některé studie předpokládají, že 47 procent pracovních míst ve Spojených státech převezmou roboti a systémy umělé inteligence. Poslední výstupy OECD odhadují, že to (bohužel) bude jen 14 procent. Televize Sky News a think tank Localis zase mají studii osmnácti oblastí ve Spojeném království, kde budoucí technologie nejvíc pracovní prostředí. Tvrdí, že zasaženo bude 17,6 procenta pracovních míst ve Spojeném království, v Corby, městě, kde bude zásah nejsilnější, půjde prý dokonce o 31 procent pozic.
Jak pro kvalifikované, tak pro nekvalifikované pracovníky jsou to skvělé zprávy. Co bude v budoucnu vůbec znamenat „nekvalifikovaná práce“? Klidně by to mohlo znamenat, že nekvalifikovaný pracovník bude umělé inteligenci produkující poezii nebo písničky říkat, který kousek básně se mu líbí a který ne, která část asi dává smysl, která v nich vyvolává smutek a která je nutí k tanci. Já osobně bych tomu dal přednost před šlapáním kůží v moči – ale třeba to má někdo jinak.
Těšte se
Mít vysokou nezaměstnanost, mohli bychom se bát, že technický pokrok třeba způsobí nějakou nechtěnou hospodářskou disrupci. Nezaměstnanost je ale zrovna teď na nejnižších hodnotách za čtyřicet let. Možná se trochu zvedne, až technologické změny donutí některé firmy odejít z trhu a než se do něj zapojí nové. Změna probíhá jen výjimečně zcela hladce a bezbolestně. Každopádně právě teď se věci mají tak, že když se nezaměstnanost o něco zvýší, neměl by to být důvod k ohrožení sociální soudržnosti.
Dřívější technologické změny udělaly práci zábavnější, míň nebezpečnou, umožnily nám pracovat kratší dobu, ale za tu dobu vyrobit víc věcí, zvedly mzdy a jejich reálnou hodnotu. Budoucí technologické změny přinesou to samé.
Pochopitelně: lidi se báli změn v minulosti a stejně se jich bojí dneska. Měli a mají na to plné právo, v tom smyslu, že změny jsou málokdy bezbolestné a bezpochyby po nich zbudou taky nějací poražení. Například někdo, kdo teď má vysoce kvalifikovaný džob a v budoucnu se bude muset spokojit s hůř placenou prací. Dosud si vedli líp než druzí, ale nemají nikde zaručené, že budou mít stejnou kliku, když se svět změní. Ekonomická úspěšnost přichází a odchází. Pro valnou většinu z nás ale technologicky motivované proměny trhu práce budou znamenat, že se naše pracovní životy změní k lepšímu. Měli bychom se na to těšit.
Přeloženo z anglického originálu, který si můžete přečíst na FEE.org
PODZIMNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?
Věda proniká stále víc do byznysu. A byznys stále víc do vědy. Továrny na nápady přikládají pod kotel, velcí investoři vidí v podpoře výzkumu a vývoje smysl.
VĚDA JE BYZNYS • „Máte-li jako primární motivaci peníze, nemůžete dělat vědu,“ říká experimentální fyzička Helena Reichlová • Robotika v Česku nemá podmínky pro přežití • Kolik dává na výzkum a vývoj Gates, Zuckerberg nebo Kellnerová?
BYZNYS JE VĚDA • Čůčonomie jako nový vědní obor o vínu? • „Přidaná hodnota farmaceutického průmyslu je větší než automotive,“ tvrdí Jaromír Zahrádka • V Japonsku si kupují hračky dospělí
STYL JE UMĚNÍ • Architektka Anna Šlapetová bydlí s podmínkou kapitánských zkoušek • Jan Kaláb hledá hranice inspirace • Kodaň slouží jako učebnice života bez aut
HRY, SNY, RADOSTI • „Na kole prostě žiju,“ říká první Češka, která absolvovala cyklistický závod Paříž – Brest – Paříž • Proč to labužníky táhne do Tábora? • Je správné mít daňové úlevy na služební kupé za 6,7 milionu korun?
Související témata