Čtyřhodinový kuchař Timothy Ferriss filozofuje litinovou pánví

Dlouho jsem Timothyho Ferrisse chápal mylně. Jeho Čtyřhodinový pracovní týden jsem označil za manifest parazitů a Čtyřhodinové tělo za groteskní pokus o zkřížení Lenky Kořínkové s kyborgem. Teprve v závěrečné knize trilogie, podzimní novince The 4-Hour Chef – plným titulem v češtině zhruba Čtyřhodinový šéfkuchař. Jednoduchý návod, jak vařit jako profík, naučit se cokoli a žít dobrý život –  jsem toho filutu prokoukl. Ferriss je svérázný filozof a společenský kritik.

V nové roli kuchaře se otevřeně hlásí k metodě dekonstrukce, kterou do filozofie vnesl francouzský postmodernista Jacques Derrida: „Čichejte k jídlu jako pes. Doslova je dekonstruujte. Zapojte i jiná čidla než ta na jazyku [například na patře a v hrdle]. Izolujte základy a zkoušejte nezvyklé kombinace.“

Podobně jako Umberto Eco ve Jménu růže tady Ferriss přivádí postmoderní přístup až do krajností: zájemce o filozofii a společenskou reflexi sotva postřehne, že jde o kuchařku, zatímco začínající kuchaři si pro nával receptů a triků nevšimnou všech těch velkých pravd snesených mezi řádky z intelektuálních výšin.

A teď důležitý: kdo nemá žádný houby…

Vše, co mu přijde pod ruku, Ferriss rozmontovává na základní stavební součástky. Pak odhazuje, co není nezbytné, a zbytek přeskládává tak, abyste jakoukoli disciplínu lidské činnosti zvládli líp než většina ostatních za pár hodin a na úrovni světové extratřídy už po pár týdnech. Začíná samotným žánrem knižních kuchařek: „Kdo kdy bude vařit šest kuřecích jídel za sebou?“ ptá se. Recepty řadí tak, aby na sebe při hostinách logicky navazovaly, podobně ohleduplná je i příprava jednotlivých jídel: žádné dlouhé prostoje nebo naopak míchání dvou věcí zároveň. Důsledně nabízí dvě verze: jednu pro líné, spěchající a mizerně zásobené, druhou pro ty, kteří se s pokrmem chtějí pomazlit. To ovšem vlastně není ani zapotřebí, protože Ferriss úmyslně žene do extrému módní pohrdání pečlivostí, pomalým nabíráním zkušeností a pěstováním řemesel. „24 dovedností, které si zvládnete osvojit za 48 hodin“, nadepsal například kapitolu, ve které najdete vrhání nožů i rychločtení (na to ovšem stačí 20 minut).

Zpět k vaření: zásadní je podle Ferrisse prezentace, takže není až tak důležité, jak se vám večeře ve skutečnosti povedla. Hlavní je na talíři naskládat přílohu a maso na sebe jako v těch nejdražších restauracích, nikoliv vedle sebe. Populární vyčůránek je tu vůbec ve skvělé formě: hosty snáz oslníte jídly, která ještě nikdy nezkusili – pak totiž nevadí, že je ošidíte náhražkami. Taky teď slyšíte to vzdálené haló, haló? To na vás volá čtyřicet tisíc za výhru v Prostřeno!

Henry David Thoreau se vrátil

Oproti minulým sbírkám „rychlých návodů“ má The 4-Hour Chef mnohem výraznější sociálněkritický rozměr. Ferriss si konečně vybral stranu v třídním boji mezi jedním procentem vyvolených a zbývajícími devadesáti devíti procenty. Těm méně movitým dává řadu dobrých rad pro přežití nadcházejících dob. Dozví se, jak chytit, paralyzovat a zpracovat holuba. (Bojíte se nemocí? Prý to není tak hrozné – vždyť pokud by holubi byli skutečně plní bakterií, přece by sami umřeli!) Jak připravit hmyz. („[C]vrčci vydávají při pražení příšerné zvuky, a na pohled je to ještě mnohem, mnohem nechutnější. Udělejte tedy sami sobě laskavost a napřed je zamrazte.“) Jak ugrilovat veverku. (Včetně nákresu rožně pro jednu veverku a pro dvě, budou-li vám bozi lesoparků nakloněni.) Jak postavit přístřešek z chvojí a jak založit oheň třením za pomocí lukové vrtačky. Henry David Thoreau se vrátil: teď je navíc čínským mistrem kickboxu, světovým rekordmanem v tanci tanga a jeho koníčkem je rozdávání patnáctiminutových orgasmů.

Do kontrastu s holým bojem o přežití klade Ferriss problémy onoho jednoho nemravně bohatého procenta. S nadhledem sobě vlastním například vysvětluje, že nejlepší způsob, jak rozvinout aromata ukrytá ve víně, je zanořit do sklenice elektrický šlehač a ukázat Pinotu Noir středověk.

Vrcholem Ferrisovy zuřivé dekonstrukce je závěrečný přehled národních receptů. V tom se vysmívá našim postmoderně „tekutým“ identitám: Slovensko reprezentuje segedínský guláš, nás hovězí s kapary: „Saute .25# bacon/onion ~soft. + 1# steak cubd ~ brwn, rmv. + 2T mustrd/2T caper/1c h2o, reduce ~thick. Reheat steak in sauce.“

Jako všechny správné postmoderní hříčky i Ferrissova kuchařka s sebou nesou jisté riziko, že méně gramotní čtenáři budou její první plán brát smrtelně vážně a vše ostatní přehlédnou. To by byla škoda, ne však tragédie. Kdo mine všechna ta velká sdělení o nesmyslnosti doby, ve které žijeme, ten za svých deset dolarů získá aspoň pěkný průvodce dovednostmi, které vám Kluci v akci prostě nepředvedou. A upřímně, kdo z nás si může být jistý, že nikdy nebude muset rožnit veverku?

Timothy Ferriss: The 4-Hour Chef: The Simple Path to Cooking Like a Pro, Learning Anything, and Living the Good Life. Vyšlo v nakladatelství New Harvest 20. října 2012, 672 stran, 21 dolarů (9,99 pro čtečku Kindle).

Pozn. redakce: úvodní foto je ilustrační, Tim Ferris vypadá jinak. Ostatně i litinová pánev vypadá jinak.