Katalánci chtějí nezávislost. A také „své“ peníze
Kdepak daně, od nás je už neuvidíte, vzkazují Katalánci před referendem do Madridu. Bude z toho mela.
Katalánci chystají na neděli prvního října referendum s otázkou: „Přejete si, aby Katalánsko bylo nezávislým státem ve formě republiky?“
Co to Katalánce popadlo? Proč vlastně chtějí utéct od španělské koruny? Jistě, jsou svébytným etnikem, mají vlastní kulturu i jazyk. Ve Španělska ale přece má Katalánsko širokou autonomii, říká se o něm, že je státem ve státě. Má svou vládu (Generalitat de Catalunya), svůj parlament, vlastní vlajku, znak, policii, internetovou doménu .cat, katalánština získala postavení úředního jazyka, na prvním stupni základních škol se učí jen v ní. Jenže spor se nevede jen o identitu.
Za katalánskou rebelií jsou také peníze. Katalánci usilují o rozpočtovou nezávislost, o to, aby nemuseli financovat centrální vládu a chudší regiony, aby mohli utrácet daně, které vyberou.
Madrid dojí
Separatismus v Katalánsku už roky přiživuje přesvědčení, že tento region (autonomní společenství) slouží zbytku Španělska jako dojná kráva. Většina španělských regionů (včetně Katalánska) posílá téměř všechny daňové výnosy centrální vládě, která je přerozdělí a to, co z nich zbude, jim pošle zpátky.
Katalánská regionální vláda přitom tvrdí, že do Madridu ročně odvádí v průměru o 16 miliard eur víc, než od něj dostává zpět. (Madrid tuto částku vyčíslil na „pouhých“ 10 miliard.)
Katalánci se s centrální vládou snažili domluvit obdobný daňový režim, jaký platí pro Baskicko a Navarru. Obě autonomní společenství si ponechávají většinu daní, které vyberou. Z nich financují mimo jiné tamní veřejnou infrastrukturu. Do Madridu na provoz vlády, společných institucí a do fondu, z něhož se přispívá slabším regionům, odvádějí jen zlomek daní.
„To je také důvod, proč jsou veřejné investice v Baskicku dvojnásobkem průměru investic v dalších španělských regionech. Je to neúnosná nerovnost “ řekl agentuře AFP Alain Cuenca, expert na regionální financování z Univerzity Zaragoza.
Agentura cituje také Joana Botellu z Barcelonské autonomní univerzity, který upozornil: „Když Katalánci vidí výhody, které rozpočtové určení dává Baskům, roste v nich pocit nespravedlnosti.“
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje Českou modernu a vede nejúspěšnější aukční dům v Česku. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už po 150 let sbírá umění? A jak to, že ani nejmladší generace nemá důvod se vzepřít a sází na tenhle byznys?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky ze zenového kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání? A kdy se rozhoduje, zda uspějí?
Když oni, proč ne my?
Nejčtenější katalánský deník La Vanguardia si nedávno položil otázku: Proč zrovna Baskové a proč ne Katalánci? „Protože kdyby vláda dala tuto výsadu Kataláncům, mohla by zbankrotovat,“ odpovídá Alain Cuenca.
Katalánsko je jiná váhová kategorie než Baskicko nebo Navarra. Žije v něm patnáct procent španělské populace, vzniká tam dokonce dvacet procent hrubého domácího produktu státu a vybere se tam pětina daní. Katalánci se podílejí čtvrtinou na španělském vývozu.
V regionu se investuje víc než polovina peněz, které tečou do start-upů v celé zemi, vznikne v něm čtvrtina španělských vědeckých studií. Katalánsko navštěvuje čtvrtina turistů přijíždějících do Španělska a pracuje v něm více než pětina cizinců.
Katalánci si stěžují zejména na nedostatek peněz do infrastruktury. Španělský premiér Mariano Rajoy jim letos v březnu nabídl investice do příměstských vlaků a do bydlení ve výši 4,2 miliardy eur (109 miliard korun). Peníze by měly být investovány do roku 2020.
Katalánce neobměkčil. Vzkázali mu, že chtějí danit (a utrácet) stejně jako Baskové.
Baskové za daně válčili
Daňová privilegia Basků pocházejí už z 19. století. Generál Francisco Franco, který vládl od roku 1939 až do své smrti v roce 1975, je zrušil. Potlačoval jakékoli snahy o autonomii, natož nezávislost. Jak by ne, byl to přece diktátor. S nástupem demokracie si ale Baskové daňovou samostatnost vybojovali zpátky.
Vskutku vybojovali. Tehdejší španělská vláda pod tlakem ozbrojených útoků organizace Baskicko a jeho svoboda (ETA) na policisty, vojáky i státní úředníky Baskům ustoupila. Katalánci nebojovali, pouze se stejných výsad dožadovali v parlamentu v Madridu. Nedostali je.
Spor Katalánců s centrální vládou o určení daní se začal stupňovat po krizi v roce 2010, kdy se katalánským prezidentem (a šéfem katalánské války – region zavedl prezidentský systém) stal nacionalista Artur Mas. Krátce po nástupu do úřadu navrhl nové rozdělení daňových výnosů podobné modelu, který platí v Baskicku.
Premiér Mariano Rajoy návrh před pěti lety odmítl. Nato Mas vyhlásil v Katalánsku předčasné volby. Kandidoval v nich s programem pro nezávislé Katalánsko. Vyhrál a od té doby je referendum hlavním tématem katalánské politiky.
Na druhý pokus?
Vláda prezidenta Mase před třemi lety uspořádala nezávazný plebiscit o nezávislosti. Původně to mělo být závazné referendum, ale ústavní soud ho zakázal. Podle jeho verdiktu nemá žádný region právo zorganizovat referendum o něčem, co by výrazně ovlivnilo celé Španělsko. O takové věci musí hlasovat všichni Španělé.
V takovém případě by však hlasování postrádalo smysl. Je jasné, že Španělé by svou dojnou krávu nezařízli.
V roce 2014 hlasovalo pro nezávislost přes 80 procent voličů. Jenže k urnám jich dorazilo jen 40 procent. Většina z těch, kteří o nezávislost nestáli, zůstali doma. Průzkumy tehdy naznačovaly, že podíl stoupenců a odpůrců referenda je v Katalánsku téměř vyrovnán. A podobné to je i nyní, před druhým referendem.
Vláda v Barceloně tentokrát trvá na tom, že referendum bude – bez ohledu na usnesení nejvyšší soudní instance. Nynější katalánský prezident Carles Puigdemont se odvolává na právo uspořádat hlasování o sebeurčení národa. Jenže španělská ústava katalánský národ nezná.
Vláda v Madridu dělá všechno pro to, aby referendum překazila. Vysílá do Katalánska policisty, zadržuje politiky, vyslýchá je, vyhrožuje jim vězením, zabavuje volební lístky. Tím samo sebou touhu Katalánců po nezávislosti jen přiživuje.
Horký podzim
Katalánská vláda tvrdí, že je připravena vyhlásit nezávislost do 48 hodin od potvrzení výsledků referenda. Má připravený zákon, který bude sloužit jako dočasná katalánská ústava.
Na nezávislost se připravuje i katalánská daňová správa. Za poslední dva roky počet daňových úřadů stoupl ze čtyř na třicet dva a počet úředníků z 320 na víc než 800. Daňaři také doslali software schopný vybírat všechny typy daní, včetně daně z přidané hodnoty.
Katalánci budou mít horký podzim. A nejspíš ho zažije celé Španělsko.
Úvodní fotka: Oslava 11. září, Dne Katalánska, byla letos také demonstrací za upírané referendum. Foto: Riderfoot / Shutterstock.com
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu