Někdy to nejlepší, co můžete udělat, je nedělat nic

Ejhle, novinařina: reportáž Apoleny Rychlíkové o zhoršující se dostupnosti zdravotní péče na Šluknovsku je hromská práce, plná lidských příběhů i analytiky.

Daniel Prokop pustil nová data z výzkumu Život během pandemie.

Na oboje se hodí navázat metačlánkem zde často odkazovaného datového novináře Honzy Bočka, který ať už píše skoro o jakémkoliv problému, který před Českem stojí, naráží vždy na stejný nedostatek vizí a nadbytek víry, že se všechno vyřeší samo.

Rozhlasový pořad Hergot mi posledním dílem o vydání nového sborníku taoistických textů připomněl, s kolika lidmi jsem se za poslední rok bavil o Tao Te Ťing. Někomu „klenot staročínské filosofie“ funguje jako antiteze k všudypřítomné ideologii produktivity. Někdo (já) z něj čerpá moudra, která při citování ve vhodnou chvíli fungují jako ochranné zbarvení podivína, kterého bude lepší nechat na pokoji.* Na vtipné adrese tao.kvalitne.cz najdete kupu českých překladů, nejraději mám ten od Jiřího Navrátila a Libora Wagnera z roku 1969.

*Například: „Jsi s to, když se brány nebe otevírají a zavírají, sedět jako samička ptačí?“ – Úředníci, o kterých píše Boček, patrně s to jsou.

Anglicky

Oliver Burkeman přesvědčuje, že sedět jako samička ptačí je mnohdy skutečně to nejlepší, co se dá dělat – ostatně jak jinak taky zbrzdit pandemii. Pokud vám v tom brání strach z hladovění, Hochschule für bildende Künste Hamburg vám na to dá grant.

Přes Venkateshe Raa jsem objevil jedenáct let starý projev scifisty Bruce Sterlinga, ve kterém výstižně (a přitom dopředu!) pojmenovává dvě příchuti politiky a estetiky desátých let: gothic high-tech a favella chic. (Vedle přepisu existuje samozřejmě i videozáznam.)

V patrně největším městě, které lze stvořit v SimCity, se žije ještě hůře než na Šluknovsku.

(A na závěr zdroj dnešního titulku, protože only ’90s kids remember.)