Proč kvůli válce na Ukrajině hnijou v Ekvádoru banány. Tipy na chytré čtení

Přátelé, plný batoh novinek. S první musím ven hned. Od včerejška je na stáncích nový Finmag. Ale než se dostanu k tomu, proč je ještě novější než běžný nový Finmag, musíme malinko zpátky v čase. Pokud hrozí, že by vás delší povídání o časopisech mohlo nudit, pro tradiční tipy na chytré čtení z webů si rovnou skočte pod druhý mezititulek.

Minulým číslem se s naším magazínem loučil šéfredaktor Ondra Tůma. Byl to on, kdo kdysi přišel s tím, že Finmag na webu je málo a že máme na to pořídit mu papírového bráchu. V době, kdy se mluvilo o tom, že smrt tištěných médií čeká za rohem.

Teď si Ondra vzal na starost další podobně nepravděpodobný projekt. Football Club je „magazín o fotbalové kultuře“. Má mezinárodní tým autorů, kteří píšou texty o fotbale, ovšem takové, že je může s potěšením číst i člověk docela antisportovní, oprubováno. První číslo v novém kabátě je venku, je hezčí, vypadá víc profi – a přece má pořád nadšeneckou, fanzinovou DIY příchuť. Od úterka má Footbal Club i web.

A proto je taky nový Finmag nový dvojnásob. Na šéfredaktorskou židli po Ondřejovi zasedla Adéla Vopěnková; kdysi zakládala Forbes, psala pro Hospodářky a tak dále a tak dále. Oba noví šéfredaktoři mají podobný úkol: udělat svůj časopis atraktivnější, přitažlivější pro nové čtenáře, ale neubít originálního ducha, kvůli kterému je výjimečný.

Adéla to říká takhle: „Máme v plánu Finmag posunout do kategorie prémiových magazínů, která je běžná venku, ale u nás doposud neexistovala. Inspiraci jsme proto hledali v zahraničních časopisech jako Monocle, 1843, Le Point, „M“ od Le Monde či v některých mutacích Vanity Fair.“

V novém čísle tedy najdete dost byznysu, ostatně na obálce jsou za magnáty Silke a Jaroslav Horákovi, majitelé Albatrosu – původně nakladatelství dětské knihy, které v době, kdy ho kupovali, stálo a padalo s Harrym Potterem, teď miliardový nakladatelský dům, který z trhu vyzobává jiné nakladatele jak medvěd maliny.

Geekoviny

Já bych z čísla vypíchnul pár geekovin, kvůli kterým mě osobně Finmag vždycky bavil zvlášť. V první řadě příběh Alexeje Pažitnova sepsaný Jakubem Žofčákem. Dneska se kdekdo ptá, co skvělého kdy vzniklo v Rusku. Pokud vás kromě vodky nic nenapadá, v osmdesátých letech Alexej Pažitnov v moskevské Akademii věd vyvinul jednu z nejnávykovějších nechemických drog. Jmenuje se Tetris. A protože ho Pažitnov programoval v pracovní době na pracovním kompjútru, avšak mimo svou pracovní náplň, na dlouhou dobu mu z něj byl upřen veškerý zisk.

S Michaelem Durčákem Jakub sepsal ještě text, kterému jsme dali nakonec titulek Chlupaté miliony. Takový přehled, jak bobtnal byznys s mazlíčky za covidu, co takové zvíře stojí, jak se pojišťuje. Prostě petbyznys. A taky jak může zvíře vydělávat, když z něj dokážete udělat hvězdu Instagramu. Do celosvětového top ten petfluencerů se mimochodem mezi pejsky a kočičky probojovala i liška. (A to jsme ještě vykrátili pasáž o žebříčku ze Singapuru. V tamější první desítce byste našli, kurník, i slepici.)

A do třetice Vojta Dobeš, z webu Finmagu ho znáte hlavně jako motonovináře, ale asi jste si všimli, jaký má smysl pro pointu a pregnantní formulaci. Nad jeho feuilletonkem o tom, co zanedbávají naši matikáři, jsem vzpomněl svou nejoblíbenější pasáž z Lovců mamutů. Ten kousek, kde Kopčem udivuje soudruhy, že dokáže počítat do pěti, zatímco pro ně je všechno na tři už rozmlžené mnoho. Vojta podotýká, že naše numerická gramotnost je lepší jen o trošku: pro většinu z nás začíná mnoho někde v řádu milionů nebo desítek milionů, o čemž svědčí lidová představa, že miliarda na pomoc Ukrajině by snad vyřešila trable českých samoživících rodičů.

A teď už tipy z webu.

Tradiční tipy na chytré čtení

Zpět na ruskou Akademii věd. Nature píše o tom, jestli může ruská věda přežít v nějaké rozumné formě odstřižená od vědy světové. Otázku vědecké spolupráce v čase války už o nějakou chvíli dřív nakousla taky Doubravka Olšáková ve Vesmíru: může být i dnes věda otevřená a apolitická?

Z Vesmíru bych toho chtěl doporučit ještě mnohem víc, velká část aktuálního čísla je věnovaná surovinám a je to neveselé čtení. Bude potřeba moc důvtipu, abychom dokázali stále nedostupnější zdroje nějak efektivně využívat. Jestli někdo brečí, že průmyslu chybí ruce a že musíme dostat děcka na učňáky, brečí špatně. Je potřeba vychovávat chemiky a materiálové inženýry, jinak nebude co do těch rukou. Link sice přidávám, ale ty texty jsou pro předplatitele. Takže už víte, co musíte udělat.

Dodavatelské řetězce a konec globalizace. Nebo deglobalizace. Tenhle text je na pohled spíš anekdota: napadlo by vás, že kvůli válce na Ukrajině hnijou v Ekvádoru banány? Jenže je to jen jeden z mnoha a mnoha dokladů, jak všecko souvisí se vším. Střílení na jedné polokouli může způsobit hlad právě na druhé straně světa, ani nevíte jak. K deglobalizaci taky skvělá analýza Marka Hudemy na Finmag.cz.

A ještě věda a ještě globalizace. Broukolog Vojtěch Novotný už čtvrtstoletí dělá špičkovou vědu na Papui-Nové Guineji. Ba, vychovává vědce i z místních lidí – pokud ještě nevyhasla kauzička „někdo si vzal mikinu na jednání s ministrem“, můžete si dohledat fotky z přednášek, které jeho žáci drží na vědeckých kongresech, to dá člověku novou perspektivu. Loni dostal Novotný od české Akademie věd štědrou finanční podporu, se kterou svoji práci bude moct šoupnout ještě o pár šprušlíků výš. A protože konec dobrý, všecko dobré, tímhle končíme.

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Proč Západ o Východu mlčí a zákulisí války
• Tvůj Západ je máma všech revolucí
• Jelen nasadil jelenovi parohy a němý promluvil
• O Rusech a Rusácích i o tom, že starý je furt dobrý
• Jak by vypadal bojkot ruského plynu a jak epidemie z laboratoře