Články na téma: ECB

Co nastane po zvýšení úrokových sazeb České národní banky? Jde o správný krok? Jak se to dotkne peněženek českých domácností? Ptáme se ekonomů.

Měli bychom určit termín přijetí eura? Má smysl hnát se právě teď do eurozóny? Zeptali jsme se Vladimíra Dlouhého, Evy Zamrazilové, Petra Macha, Karla Havlíčka a dalších osobností.

Čas adventu má být obdobím klidu a rozjímání. Investorům ale prosinec zacvičil s tlakem. Jedněm přinesl radost, druhým přičinil vrásky. Krásné Vánoce určitě měli ti, kteří věřili akciím a americkému dolaru. Dolar posílil vůči koruně skoro o dvě procenta a evropské akcie doháněly své celoroční ztráty osmiprocentním růstem.

Hlavní téma většiny analytiků jsou teď americké prezidentské volby. Nový prezident bude nejenom vládnut Spojeným státům. Z povahy věci bude také do značné míry ale udávat tón světovému obchodu skrze svou politiku daní a cel, bude určovat sféry zájmu a nezájmu USA a svou hospodářskou politikou ovlivňovat zisky firem a vývoj finančních trhů.

Nejlepší zprávy jsou žádné zprávy. Letošní srpen byl pro vyznavače tohoto hesla příznivý. O moc víc než nic se nedělo.

Kdo by platil za běžný účet, když účtů zadarmo je dvanáct do tuctu? Z různých důvodů se takoví lidé najdou. A ti ostatní se kvůli záporným úrokovým sazbám, ordinovaným centrálními bankami, s účty bez poplatků možná také brzo budou muset rozloučit.

Šok vyvolaný britským referendem o vystoupení z Evropské unie, je za námi. Prudký propad akcií z konce června se částečně vstřebal už několik dnů po referendu. Analytici a investoři se na brexit konečně podívali s odstupem a zjistili, že to není zas tak horké. Ztráty sice budou, ale spíš na straně Británie, ale ani tam, natož jinde se zatím nic strašného neděje.

Na ty nejmocnější čaroděje americká centrální banka ještě nemá. Nechat vás zkamenět neumí. Ale přesto – stačí jí pár slov a kurz dolaru se otočí. Kdo z vás to má?

Které měny v uplynulém roce nejvíce posílily a které nejvíce oslabily? Jaké trendy na měnových trzích můžeme očekávat v roce 2016? Co čeká korunu po ukončení intervencí?

V srpnu se ceny akcií propadly asi o patnáct procent. Nikdo moc nevěděl, jestli se trhy vydají ještě níž, nebo naopak zas otočí nahoru. Nejistotu ukončily centrální banky – vydaly ústy šéfů svá prohlášení, že bude krásně.

Evropská komise schovává svou nebezpečnou hospodářskou politiku za sofistikované studie, v Čechách si vystačíme s novinovými rozhovory. Výsledek je ale stejně škodlivý.

Evropští lídři neprožívají odpočinkové léto. Angela Merkelová z hor v severní Itálii volala Mariu Montimu a slibovala, že pro euro udělá „vše potřebné“. Italský premiér jezdil po evropských hlavních městech a snažil se, aby udržel úroky za úvěry co nejníže. Během své dovolené na ostrově Sylt přivítal německý ministr financí Wolfgang Schäuble amerického ministra financí Tima Geithnera. A muž, kterého všichni sledují, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, slíbil: „Do Polynésie nepojedu, je to příliš daleko.“

Jen krátkozrakost brání politikům v zavedení systému národních měn navázaných na euro.

Evropa prochází vážnou krizí: týká se její ekonomiky, politiky i identity. Eurozóna vrávorá nad propastí, ekonomika skomírá, roste napětí mezi jednotlivými členskými zeměmi. Je zpochybňována efektivita „kapitalismu s lidskou tváří", pro Evropskou unii vždy příznačného. K tomu všemu se přidává ještě spor o hospodářskou nezávislost zemí starého kontinentu.

I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství. Chudé zajímá, jak zbohatnout nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, anebo úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

Podaří se Španělsku zažehnat hrozící bankrot, nebo se vydá stejnou cestou jako Řecko? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta, Petra Teplého, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Nizozemsko je často pokládáno za ekonomiku v kondici a dáváno jiným zemím za vzor. Ovšem i Španělsko patřilo nedávno v některých oblastech ke chváleným premiantům...

Včera jsme se věnovali tradičnímu důvodu k výrobě nových peněz centrálními bankami: měnovým intervencím, které mají vést k oslabení domácí měny. Dnes nás čeká kvantitativní uvolňování.

Že finanční svět není v klidu, o tom netřeba pochybovat, jinak by bankéři houfně neopouštěli svá místa ve vrcholovém vedení největších světových bank. V klidu není ani eurozóna, o Řecku a situaci v něm se mluví prakticky nepřetržitě. Jaké jsou kroky bankéřů, hlavně německých? Jsou opravdu bezvýhradně pro záchranu eurozóny, nebo vysílají jiné signály?

„Měla by centrální banka kromě cenové a měnové stability dbát také na růst?“ ptá se Honza Macháček v dalším díle Dialogu. Pavel Kohout odpovídá.

Jak je to doopravdy se smlouvou o fiskální stabilitě? Exkluzivně přinášíme první část trojdílné analýzy Pavla Kohouta.