Články na téma: elity

V kontextu světové a ostatně i evropské ekonomiky se často hovoří o propastném rozdílu mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Při pohledu na konkrétní státy však toto rozdělení často neplatí. Spíš naopak.

Jindy všudypřítomné americké celebrity podporující nejrůznější hnutí, iniciativy či mocenské struktury se v době nejvyšší krize odmlčely. Svým vlivem by přitom mohly pomoci zachránit tisíce lidských životů. Jenže jim z toho nic nekápne, tak proč by to dělaly?

Pokud se vůbec někdo bouří proti elitám, tak to jsou hlavně jiní příslušníci elit. Zeman, Trump a nově ani Robejšek nejsou renegáti a měli bychom tak o nich přestat mluvit.

Věci, které bychom odpustili Baracku Obamovi nebo Justinovi Trudeau, by bylo fér odpouštět i Miloši Zemanovi.

I na strašlivého Jožina z bažin stačilo práškovací letadlo. A teď se práškuje ve velkém: padá to i na vás! Máte strach, kdykoliv na obloze vidíte letadlo a za ním kondenzační čáru? Podle konspiračních teoretiků byste měli.

Tak se svět zbavil dalšího diktátora. Lidový hněv svrhl Viktora Janukovyče, který se k moci dostal státním převratem, nechal vyvraždit tisíce svých odpůrců a další stovky tisíc uvrhl do koncentračních táborů, zavedl cenzuru, instaloval špiclovský systém tajné policie, nepřipustil svobodné volby a nechal zmasakrovat pokojné demonstranty.

V čem se (někteří) dnešní libertariáni podobají starým socialistům.

Září je takový nepěkný měsíc. V září má plno věcí tendenci začínat – třeba školní rok, ale taky se hroutit – třeba Dvojčata v New Yorku nebo finanční trhy.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

Nezávislost a objektivita jsou kategorie, které pro fungování médií dnes ztrácejí význam, říká přední český odborník, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Mluvili jsme o tom, jaká média jsou, kam směřují a jak obstála v nedávné prezidentské volbě.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu. Málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Brazilci si lepší dárek pod stromeček snad ani nemohli přát! Jejich domovina se právě na svátky stala šestou nejsilnější ekonomikou světa a poprvé v dějinách se dostala před Británii, kolébku kapitalismu. Proč je to tak dobrý dárek? Protože drtivá většina Brazilců tento růst dřív či později příznivě pocítí na tloušťce vlastní peněženky – jejich kupní síla dál vzroste.