Články na téma: kouření

Evropská komise navrhuje zavést další regulace spojené se sérií zákazů. Cílem je chránit naše zdraví tím, že se vytvoří prostředí bez kouře i páry. Plán však může mít jiné důsledky, než bruselští „regulovčíci“ zamýšlejí. Co víc, mohl by tvrdě dopadnout na gastro, zejména na malé restaurace a venkovské hospody.

Ministerstvo zdravotnictví plánuje vydat vyhlášku, ve které zakáže v elektronických cigaretách jakékoliv ochucující přísady vyjma tabáku. Podle prodejců elektronických cigaret je to fakticky likvidace jejich byznysu, navíc nenadálá. Ne nadarmo tak celá situace vyvolává otázky, kdy vlastně stát může takhle brutálně omezit podnikání.

Měli by lidé, kteří ke svému zdraví přistupují nezodpovědně, hradit vyšší zdravotní pojištění, nebo je současné solidární nastavení správné? Otázku, která se v minulosti pojila hlavně s kouřením, se nově otevírá i u takzvaných antivaxerů. Změnil se za tu dobu nějak přístup expertů?

V senátu vystupují hoaxeři, v televizi kyberšmejd varuje před kyberšmejdy a pak se v ní řeší, jestli kouření vůbec škodí zdraví. To by nemělo být přijatelné ani v sezoně psychotropních hub.

Optimistické odhady, kolik protikuřácký zákon přinese restauracím nových hostů, stojí na zbožných přáních.

V parlamentu právě zuří bitva o zákaz kouření v restauracích. S blížícími se komunálními volbami se nabízí prostor k úvahám, jaká pravidla kouření lze nastavit na místní úrovni. Jaký názor na to mají vaši kandidáti?

Václav Klaus je agentem Moskvy. Bratři Kochovi platí všechny klimaskeptiky. Všichni, kdo se nepřipojili k všeobecnému protikuřáckému boji, jsou placeni tabákovou lobby. Odpůrci zákazu heren jsou placeni z peněz nebohých gamblerů, kteří je museli naházet do automatů.

Slovenská Nadace F. A. Hayeka s přispěním německé Friedrich Nauman Stiftung vydala studii Filipa Vačka. Ta odhaluje jednačtyřicet nejrůznějších opatření a nařízení Evropské unie, která se vyznačují vysokou mírou absurdity a nesmyslnosti, a přidává k nim čtyři výrazné příklady plýtvání prostředky. Přinášíme krátký výběr.

S blížícími se volbami je zpět i evergreen politických debat: zákaz kouření v restauracích. Do čela „boje za práva kuřáků“ se tentokrát postavila Dělnická strana sociální spravedlnosti, která v textu k předvolebnímu letáku mimo jiné hlásá: „Ať fungují hospody, restaurace a bary jen pro ženy či pro muže, jen pro bílé či pro černé, jen pro staré či pro mladé, jen pro kuřáky či nekuřáky.“ Bezohlednost k druhým se snoubí s rasovou nesnášenlivostí, ageismem a sexismem. Mnohem méně politicky probíraným tématem, avšak o to palčivějším je kouření souseda.

Práva nekuřáků hrozí být opět pošlapána v zájmu tabákového průmyslu.

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.

Lidé s nadváhou ohrožují planetu i lidstvo a musí být zregulováni za každou cenu. To není vtip ani nadsázka, ale oficiální vyjádření těch, kdo ovlivňují zákony a mezinárodní úmluvy. Boj proti špekáčkům a hamburgerům bude tvrdší než ten proti kouření. A rychlá analýza ukazuje, že v záloze jsou nesrovnatelně drastičtější opatření.

Nedostatečná legislativa a selhávající kontrola na straně jedné a bezohlednost některých kuřáků na straně druhé. To jsou důvody, proč je většina populace nedobrovolně vystavena škodlivým účinkům tabákového kouře. Lze se nějak bránit?

Druhý červencový týden sněmovna schválila další zvýšení daní u tabáku a tabákových výrobků. Průměrná cena krabičky cigaret by se tak od příštího roku měla vyšplhat na osmdesát korun.

Václav Klaus ratifikoval Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku. Česká republika se tak stala smluvní stranou úmluvy po téměř devíti letech od jejího podpisu jako poslední stát v Evropské unii a celkem 175. stát světa. Můžeme si „zapálit vítězný doutník“?

Média hlásí, že u nás existuje obrovská poptávka po nekuřáckých restauracích. Hospodští ale jako by se neměli k jejímu uspokojování. Jak to, že trh selhává?

„Stát by kouření neměl zakazovat, protože tím omezuje svobodu,“ říká řada liberálů a odpůrců regulace kouření. Svoboda však není žádná jednolitá a samostatná hodnota, která by byla ničena regulací. Opak je pravdou.

Chcete někomu něco prodat? Nebo ze sebe udělat lepšího člověka? K tak rozdílným cílům vede cesta ze stejného místa: musíte pochopit, jak si lidský mozek utváří návyky.

Počet kuřáků v Evropě za třicet let klesl o 15 procent, cigarety jsou drahé, možnosti reklamy omezené, výstrahy proti kouření všude. Pro tabákový průmysl nastal čas hledat nové trhy a Afrika se zdá být vhodným kandidátem.