Články na téma: schodek rozpočtu

Schvalování státního rozpočtu se zvrhlo v hádku o to, kdo Česko zadlužil víc. Byl to Andrej Babiš, nebo Petr Fiala? Kdo půjde do voleb s nálepkou rozhazovače a kdo jako dobrý hospodář? Zdá se, že odpověď je jasná. Zčásti neprávem, zčásti vlastní neschopností.

Nemocný muž Evropy. Tak nedávno označil německý deník Die Welt českou ekonomiku. A něco na tom tom je, protože Česko si opravdu nevede dobře. Otázkou ovšem zůstává, co s tím?

Andrej Babiš urazil v politice dlouhou cestu od vyrovnaných byznysplánů až k polnímu kurátovi Katzovi.

Kdepak, sýčkové z rozpočtové rady nás žádnou temnou předpovědí nevyděsí. Máme se skvěle a na matiku nevěříme.

Ekonomice dochází dech. Vláda chce začít šetřit (a taky víc vybírat). Kam by měli premiér Babiš a ministryně financí Schillerová sáhnout při úsporných opatřeních?

České ekonomice se daří. A přesto vláda přichází s rozpočtem, který má schodek šedesát miliard korun. Tak takhle tedy pan Babiš řídí Agrofert? To asi ne.

Ve středu 25. září schválila vláda Jiřího Rusnoka návrh státního rozpočtu na rok 2014. Jelikož vláda počítá s růstem ekonomiky o 1,3 procenta, usoudila, že si může dovolit zvýšit příští rok státní dluh o rozpočtový schodek 112 miliard korun. Premiér Jiří Rusnok označil tento státní rozpočet za prorůstový.

Podle chybných pravidel vznikají špatná rozhodnutí. Pokud například platí pravidlo, že schodek do tří procent HDP je v pohodě, pak schodek bude. Svou novou knihu ekonom Pavel Kohout nazval Úsvit. Optimisticky. Věří, že jeho návrh nové české ústavy je základem systému lepších pravidel.

Je čas poslat ministru financí složenky. Vypsané by měly být na 9519 korun. To je podíl schodku státního rozpočtu na rok 2013 připadající na každého muže, ženu i dítě v Česku. Rozpočet, který vláda poslala do sněmovny, počítá s příjmy 1085 miliard a výdaji 1185 miliard korun, deficit má být těsně pod „magickou“ hranicí tří procent HDP.

Proč tolik evropských zemí, včetně naší, vsadilo na strategii škrtů za každou cenu, které jen zvyšují chudobu a rozdělují společnost na ty u moci a na zbytek? Zapomněli jsme asi, co takové rozdělení může vyvolat.

Levicový kabinet Roberta Fica hledá peníze, kde může. Zrušení dvou státních svátků by prý rozpočtu přineslo stovky milionů eur. Jenže jeden ze dvou svátků na odstřel je svátkem, který se Slovensko slavit zavázalo. Ve smlouvě nikoli s ekonomických ďáblem, nýbrž – s církví.

V současné době probíhá debata, zda se Česká republika má přidat ke „hlavnímu proudu“ evropské integrace a podpořit fiskální unii, anebo zůstat raději stranou. Zastánci první varianty argumentují nebezpečím, že bychom mohli zůstat mimo. Kritici jsou naopak přesvědčeni, že nebezpečím je právě onen „hlavní proud“ sám o sobě.

Průměrný Američan dnes tankuje do svého SUV na americké poměry předraženou naftu (17 Kč za litr), ve zprávách musí poslouchat, jak se v Evropě hroutí bankovní systém, a pokud neztratil práci, tak se během nedělního odpoledne dívá na baseball. Pokud ji ztratil, tak se také dívá na baseball, ale když ho vypne, vidí to s Amerikou mnohem víc černě.

Odborářské protesty v Maďarsku se politizují. Může si za to sám premiér Viktor Orbán, když ořezává parlamentní demokracii v zemi.

Utrácejte, jinak se nevyhnete nové hluboké recesi, varuje vlády šéfka MMF Christine Lagardeová. Přidali se k ní i ekonomové pracující pro OSN. Opakují tak starou známou písničku - stačí stavět hladové zdi a prosperita je zaručena. Snad i J. M. Keynes se z toho musí obracet v hrobě.

Poslední týdny přinášejí jednu negativní ekonomickou zprávu za druhou a zdá se, že se svět řítí do další recese. Většina odhadů dnes pracuje s nižšími předpoklady růstu než před létem a důvěra v budoucnost jako by se v letním vedru vypařila.

Okurková sezóna postihla i Finmag a Peníze.cz, a tak dnes budeme komentovat jmenování nové ředitelky Mezinárodního měnového fondu.