Články na téma: Václav Klaus - strana 2

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

V druhé části našeho rozhovoru bude bývalý předseda ODA vzpomínat na politické dění v devadesátých letech. Dozvíte se například o tom, jak probíhala jednání s Václavem Klausem, jaký život tehdy měly malé politické strany a jak se dnešní politická scéna odlišuje od té „polistopadové“.

Desetileté působení Václava Klause na Hradě je u konce. Jaký byl prezident? Na to jsme se zeptali sociologů Petra Hampla a Jana Kellera, ekonomů Lukáše Kovandy a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe, šéfa Transparency International Davida Ondráčky a mnoha dalších osobností.

Socialisté od senátu po obce ukazují, že ústava a zákony pro ně mají váhu, jen když se jim to hodí. Obžaloba Klause z velezrady je pokrytecké divadlo.

Místopředseda Pirátské strany se rozhodl bojovat proti Václavu Klausovi. „Tahle arogance moci mě dovedla až k tomu, že jsem na něj podal žalobu,“ vysvětluje Jakub Michálek. Nejde však o jediný soudní spor, kterého se Piráti účastní. Zaútočí v příštích volbách tato malá politická strana na poslanecká křesla?

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Jednotné evropské daně a centrální vláda, hon na nepracující rentiéry, propagace principů kolektivní viny a ohýbání ústavy, jak se to hodí. To je skutečný Miloš Zeman.

Moc jsem si přál, aby první letošní komentář mohl vyznít optimisticky. Jenže při ohlédnutí za posledními dny opravdu není kde brát.

Prezident Klaus odmítá podepsat dodatek smlouvy o Evropské unii, který upravuje vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Je to gesto hezké, ale poněkud marné.

Fráze o tom, že státní podpora filmu chrání diváka před záplavou braků, jsou pokrytecké. Fond kinematografie v posledních letech poslal miliony na komerční slátaniny, nejlépe hodnocenou komedii posledních let přitom rada podpořit odmítla.

Všech 28 porevolučních novinových komentářů populárního písničkáře teď vyšlo v útlé brožuře. Některé by šlo otisknout znovu a nikdo by nepoznal, že a jak jsou staré.

„Nedávné dny poskytly tolik materiálu, že vybrat nejlepší politickou frašku minulého týdne je naprosto nemožné. Bohužel,“ říká Tomáš Prouza a navrhuje tři horké kandidáty. Pochopitelně můžete hlasovat pro svého favorita – nebo nominovat dalšího!

Paul Krugman nabídl v poslední knize recept na to, jak několik měsíců, nebo možná i let, dál růst. Jenomže „ukončit depresi“ není to samé jako „začít vzkvétat“.

Je jedno, jestli máme pravicovou nebo levicovou vládu. Ekonomická fušeřina se prosadí vždycky.

Prezident České republiky Václav Klaus říká v exkluzivním rozhovoru: „To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.“

Nigel Farage, patrně nejvýraznější europoslanec současnosti, říká: „Klaus je skvělý chlap. Je to největší evropský státník.“ Jinak se ale Čechům diví. Prý se vrhají zpět do komunismu.

Proč demokracie sama o sobě není zárukou vlády práva? Na to odpovídá znovu vydaná Zakariova provokativní úvaha o budoucnosti svobody, aktuálnější než kdy dřív.

Kdyby vám někdo nabídl dodávky plynu za čtvrtinu, váhali byste? Těžba zemního plynu z břidlic v Česku tuto možnost reálně nabízí.

Poslední prezidentova kniha může být mučivý zážitek i pro čtenáře, který by s ním mnohdy rád souhlasil. Způsobují to argumentační fauly, otřesný sloh a autorova neschopnost vysvětlit rozpor mezi svými postoji a činy.

Je mnoho důvodů domnívat se, že se podařilo vybudovat bezrůstovou společnost. Její reálná podoba se však od původního ideálu ekologů a humanistů liší stejně radikálně, jako se socialismus sovětského typu lišil od představ utopických socialistů, píše Petr Hampl v prvním dílu eseje o mechanismech, podle kterých funguje naše společenské, politické a hospodářské uspořádání.

Pavel Kohout ve své eseji vzpomíná na časy, kdy býval eurooptimistou, a hledá příčiny toho, proč evropská měnová unie nefungovala a fungovat nemůže.