Články na téma: vzdělání - strana 3

Populisté ve vládě jsou horší než zemětřesení.

Maturitní zkouška z matematiky se možná brzy znovu stane strašákem mnoha středoškolských studentů. Bude povinná. Je to potřeba a je to k dobrému? Ptáme se ministra školství, zástupců vzdělávacích organizací, učitelů a také ekonomů a podnikatelů.

„Už Leonardo da Vinci říkal, že jednoduchost je nekonečná dokonalost. Musíme se učit říkat ne, vybírat si skutečně jen to nejpodstatnější,“ říká v pokračování našeho rozhovoru autor bestselleru Konec prokrastinace.

Nenechej si poplést hlavu průměrnými platy absolventů nebo chytrými řečmi o tom, jak bude svět vypadat za třicet let.

Blíží se termíny podání přihlášek na vysokou. Studium na vysoké škole může člověku zásadně proměnit život. Je ale potřeba dobře vybírat. Nebo ne? Není rovnou lepší škola života? Co budoucím studentům radí šéf Scia Ondřej Šteffl, státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, ekonom Pavel Kohout, podnikatel Tomáš Čupr a další?

Miloš Zeman si prý dělá starost o to, jestli kolona s našimi dětmi jede dostatečně rychle. Ve skutečnosti ale jen propaguje oblíbený názor, že ani nemá cenu zkoušet někam jezdit.

Mívali jsme čtyři vysoké umělecké školy. Dávno tomu. Dnes chrlí absolventy těchto oborů řada regionálních univerzit. Uživí se? A je vůbec o jejich práci zájem, nebo spíš vítězí obecný nevkus? V dvojrozhovoru nám odpovídají dva profesoři Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

„Studie dopadu programu Erasmus“ je snůška zbožných přání, na kterou se nachytali eurokomisaři i novináři.

Měli jste jako malí prasátko? A dokázali jste čuníka vykrmit, nebo křičíval hlady? A co si myslí lidé, jejichž odborností jsou buď peníze, nebo vychovávání dětí? Je vhodné odměňovat děti za úspěchy ve škole či sportu? Jak bychom měli maličké i větší vést k tomu, aby správně pochopily hodnotu peněz a naučily se základním návykům při nakládání s nimi. Čtěte v dnešní anketě.

„Už za devět let o tvojí kariéře, tvých příjmech a tvém místě ve světě definitivně rozhodne jediný test, ale zkus se tím nestresovat, čumáčku.“

Chcete se naučit myslet jako populární popekonomové? Začněte tím, že budete častěji říkat „to vážně netuším“.

„Pěkně poslouchej pana učitele“ není nejlepší rada pro studenty vysokých škol — jenže sluníčkové moudro „každý je génius“ představuje opačný extrém.

České obce správně šetří své nejlákavější pozemky a přilehlé silnice pro takové firmy, které obohatí region.

Pokud se české školy budou štítit principů asertivity a zdravého sebevědomí, jen tím zametou cestu k moci pro další generaci psychopatů.

Páteční sarkastický šleh Michala Kašpárka – na mušku si bral populární zálibu v inspirativních programech, přednáškách, sešlostech atd. atd. – nezůstal bez odpovědi. Inspirace, již Michal označil bez servítku za mor, se zastává Samuel Titěra, jinak též spoluorganizátor pražského TEDx.

„Představa designu jako něčeho drahého a luxusního je mylná. Design je disciplína demokratická, ve všem a pro všechny. Každou věc musí přece někdo navrhnout,“ říká v exkluzivním rozhovoru Lenka Žižková, ředitelka Design Cabinetu CZ, která pomáhá studentům a absolventům uměleckých a průmyslových škol s prvními krůčky v nesmlouvavém světě profesionálního designu.

„Před Vánoci jsem byla v Kotvě a dívala se, kolik lidé utrácejí peněz za naprosté nesmysly. Pořád jsem musela myslet na to, co by se za to dalo koupit v Pucamarce a jak by to pomohlo změnit život tamějších lidí.“ Tak popisuje Olga Vilímková moment, kdy se definitivně rozhodla, že založí Nadační fond Inka.

Nejrychlejší cesta od hladomoru k bohatství nevede přes tržní reformy, ale dirigistickým řízením ekonomiky, usoudil z asijských dat Joe Studwell.

Jan Keller se diví, že mezi českými studenty nejsou socialisté islandského střihu. Ivo Možný je překvapený, že se na fakultu, kterou zakládal, nehlásí dříči Made in USA. Kde by se tu asi tak jedni i druzí vzali?

Cesta k prostředí, které přeje ekonomice? Bez seriózní vlády to půjde těžko.

Jeden čas se zdálo, že slovo „robot“ má léta největší slávy za sebou. Děti se postupně přejedly všeho, nač pasovalo původní Čapkovo pojmenování, počínaje robotem Emilem a konče hrdiny japonských počítačových her. Dospělí zas tak nějak uvykli na kuchyňského robota a na to, že v produkci řady druhů zboží, jež zakoupí v nejbližším obchodním centru, má tak či onak prsty nějaký ten robot, rozuměj automatizovaný stroj. Poslední dobou je ale stále patrnější, že to všechno byla pouhá předehra.