Americká základna v Česku? Proč je tahle debata už dávno zbytečná

Česká republika si v uplynulých třiceti letech prošla etapou, kdy se vojenské posádky rychle rušily. Někde z logických důvodů, jinde už opodstatnění chybělo. Stačí zmínit třeba letiště Žatec, Bochoř u Přerova nebo třeba základnu v Litoměřicích.

S obratem bezpečnostní situace v Evropě se však takové odchody vojáků začaly přehodnocovat, což asi nejlépe ilustruje případ Rakovník. Odtamtud nejdříve armáda v roce 2013 zmizela, po třech letech se ale vrátila a navrch začala do opuštěných kasáren pumpovat desítky milionů korun.

Nepředvídatelné a stále nebezpečnější chování Vladimira Putina je prostě cítit všude. Odrazilo se ve všech zemích střední a východní Evropy. Jenže přístup České republiky ukazuje, že i když v posledních letech docházelo k postupnému posilování vojska – viditelnému i ve zmíněném středočeském Rakovníku –, až únorový útok Ruska na Ukrajinu definitivně všechny probudil. A utvrdil v tom, že s českou obranyschopností to nebude tak slavné.

Zřejmě až nyní řadě politiků dochází, jak neprozíravé bylo oddalování strategických kontraktů a lavírování nad zvyšováním obranného rozpočtu. Vlastně jedinou z možností, jak tento citelný a velmi nebezpečný deficit rychle srovnat, je úzká spolupráce se spojenci ze Severoatlantické aliance. Tedy možnost jejich trvalejší přítomnosti v daném státu.

I když pro vznik spojenecké základny existuje mnoho logických důvodů, v české společnosti je stále patrný silný odmítavý postoj.

Černochová základnu chce

Tady je třeba říct, že myšlenka na vznik spojenecké či americké základny v České republice není nijak nová a rozhodně nevznikla na nedávném sjezdu Občanské demokratické strany, jak by se mohlo zdát. V nynější vládní straně se o této vizi mluví už delší dobu.

Sama ministryně obrany Jana Černochová ji podporuje dlouhodobě. Třeba letos v únoru k tomu Reportérům ČT řekla: „Podporovala jsem radar a podporovala bych i základnu. Mám za to, že díky umístění ve středu Evropy můžeme být – byť si to nikdo z nás nepřeje – zemí s nárazníkovým pásmem a jako Česká republika bychom rozhodně měli co nabídnout.“

Od chvíle, kdy Jana Černochová oznámila, že o možnosti trvalejší spojenecké přítomnosti v Česku chce mluvit i během své povelikonoční návštěvy Pentagonu, se vyrojila řada kritiků. Nicméně je třeba připomenout, že úvahy o budování spojenecké základny mají racionální pozadí.

Už nákladnou modernizaci letecké základny u Náměště nad Oslavou – která mimochodem patří do spojenecké sítě protivzdušné obrany – z velké části zaplatily peníze Severoatlantické aliance.

Podobný scénář by jistě nyní uvítali v Moravskoslezském kraji, jehož vedení si delší dobu neví rady s mošnovským letištěm u Ostravy. Nejen kvůli jeho udržitelnosti, ale především kvůli nutnosti masivní renovace přistávací dráhy, jejíž cena rozhodně přesáhne dvě miliardy korun.

I to je důvod, proč se o Mošnově, mimochodem bývalé letecké posádce československé armády, mluví jako o jednom z nejžhavějších adeptů na případný vznik spojenecké základny. Navíc čeští velitelé armády ví o dlouhodobém deficitu – přestože se do vojenské služby hlásí nejvíc lidí na Moravě a Slezsku, posádek je tam méně než v Čechách.

Jenže je stále zřetelněji cítit, že i když pro vznik spojenecké základny existuje mnoho logických důvodů, v české společnosti je stále patrný silný odmítavý postoj. Což je stejná situace, jaká panovala před patnácti lety, když se debatovalo o výstavbě spojeneckého radaru v Brdech.

Pořád totiž přetrvává názor – navíc živený i profesionálními a amatérskými proruskými trolly – že taková infrastruktura je jen a pouze dalším znevěrohodněním Česka před Moskvou a důvodem toho, proč se naše země v případě další eskalace ruské agrese proti Západu stane jedním z prioritních cílů ruské armády.

Trvalejší vojenská spojenecká přítomnost v zemích NATO je tím nejmenším, co obranný pakt pro odstrašení Putinových choutek může udělat.

Posílení východního křídla NATO

Avšak podobné úvahy ve stylu „zůstaňme-šedí-a-Putina-už-víc-neprovokujme“ jsou už dávno totálně passé. Únorovým útokem na Ukrajinu vedení současného Ruska jasně ukázalo, že je schopné všeho. Masakrovat civilisty, útočit na bezbranné, likvidovat strategicky a vojensky naprosto nedůležité cíle. Zkrátka že Vladimir Putin ztratil racionálno a pouští se i do války, která prostě nemá žádné dobré řešení.

Z tohoto pohledu je teoretická možnost vzniku spojenecké či přímo americké základny v Česku naprostou malicherností. Cílem pro Putinovu armádu může být jednoduše kterákoliv země na západ od jeho hranic.

Jasná je jedna věc. V nejbližší době na území Čech, Moravy ani Slezska žádná nová základna s trvalou přítomností spojeneckých vojsk nevznikne. To ostatně připustili jak vrcholní politici, tak i ministerstvo obrany.

Nicméně pokud bude Rusko svou agresivní válku proti Ukrajině dál prodlužovat a útočit i na západ země u hranic Severoatlantické aliance, další posílení východního křídla NATO pravděpodobně bude muset přijít. A to už by se na řadu mohly dostat i země typu České republiky, které nyní bezprostřední hranici aliance netvoří.

Rovnice je totiž poměrně jednoduchá. Za rapidním zhoršením bezpečnostní situace v Evropě, navíc pár stovek kilometrů od našich hranic, může jen a pouze Moskva. To ona poslala tisícovky svých mužů a těžkou techniku na Ukrajinu. Kyjev a v druhé linii i svět se teď musí této atace bránit.

Trvalejší vojenská spojenecká přítomnost v zemích NATO je přitom tím nejmenším a nejrychlejším, co obranný pakt pro odstrašení dalších choutek Vladimira Putina může v tuto chvíli udělat.

Kam dál? Armáda a zbrojení na Finmagu:

• Peníze přicházejí pozdě. Zbrojení armády zamrzlo u líbivých slibů
• Nízké daně? Zapomeňte, Česko bude zbrojit
• Připrav se, kdo můžeš. Komunita prepperů radí, jak přežít válku
• Kdo ohlídá české moře? Armádu čeká stamiliardový tendr
• Předražené zbraně za vaše peníze? Radujte se a na nic se neptejte

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag