Předplatit časopis Finmag

Evropská daň pro Google či Netflix? Ničemu to nepomůže, varuje analytička

Bohumír Žídek
Bohumír Žídek
30. 3. 2023

Speciální poplatek uvalený na technologické platformy nepomůže zvýšení investic do internetové infrastruktury. Naopak může ohrozit investice ze strany inovativních firem. Říká to analytička amerického think tanku Progressive Policy Institute Malena Daileyová.

Evropská daň pro Google či Netflix? Ničemu to nepomůže, varuje analytička
Když o technologických firmách řeknete, že jsou „příliš ziskové“ a že vás to opravňuje z nich vytáhnout peníze na speciální dani, pak skutečně ohrožujete finanční životaschopnost odvětví větším regulacím, říká analytička amerického think tanku PPI Malena Daileyová. / Zdroj: Shutterstock

Evropská komise si chce došlápnout na technologické společnosti, zejména americké. V únoru zahájila veřejné konzultace k návrhu takzvaného „spravedlivého podílu“. Jde o novou daň uvalenou na internetové platformy jako Google nebo Netflix, kterou mají telekomunikačním firmám přispět na investice.

Telekomunikační společnosti argumentují tím, že musejí investovat obrovské peníze do internetové infrastruktury, širokopásmového připojení, sítí 5G, ačkoliv těžit z něj budou platformy, které do nich nemusejí vložit ani eurocent. Teď dokonce tvrdí, že „bez nich by žádný Google neexistoval“. „Spravedlivý podíl“ má tedy donutit technologický sektor, aby telekomunikačním firmám na tyto investice přispěl.

Navrhované opatření zaujalo i odborníky za oceánem. Americký think tank Progressive Policy Institute na podzim přišel se studií Finanční zajištění příští generace evropských sítí širokopásmového připojení.

Podle studie investují telekomunikační společnosti v USA do 5G a dalších vysokokapacitních sítí víc než v Evropské unii v důsledku přísnějších regulací v Evropě. Stále nové regulace uvalované v EU na technologické společnosti můžou v kombinaci se snahou uvalit na ně nové daně vést k tomu, že i tyto firmy budou v EU investovat míň, varuje studie.

Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.

Její autorka Malena Daileyová při té příležitosti společně s ekonomem Michaelem Mandelem navštívila Prahu a vystoupila na debatě spolupořádané Liberálním institutem. „O internetové dani se diskutuje hlavně v Bruselu, takže jsem ráda, že se ke slovu dostanou také lidé tady a že jsme to mohli probrat s dalšími osobnostmi,“ říká v rozhovoru pro Finmag.cz.

V Evropě jde třeba o nízkou rychlost nebo nedostatečnou konektivitu, v USA se spíš řeší problémy s konkurencí a vysokými cenami.

Co vás motivovalo se do tohoto tématu pustit?

Malena Daileyová

Malena DaileyováSe souhlasem Maleny Daileyové
  • Působí jako analytička v americkém Progressive Policy Institute.
  • Zaměřuje se na otázky technologií, internetu a sociálních médií
  • Dřív pracovala ve společnosti NetChoice, kde se zaměřovala na legislativu týkající se technologických společností
  • Vystudovala ekonomii a politologii na Miami University

PPI se hodně zabývá tématy týkajícími se technologií a telekomunikací. V posledním desetiletí jsme je pokrývali z hlediska ekonomického růstu, růstu technologického sektoru nebo způsobu, kterým tento růst přispívá k inovacím.

Když jsme viděli aktuální vývoj v Evropě, zajímalo nás to z několika důvodů. Jednak jde o opatření, které se dotkne výhradně amerických technologických firem. Navíc nám tento vývoj dlouhodobě dělá starosti z hlediska dlouhodobých dopadů. Zejména co se týká ekonomického růstu a inovací.

V závěru studie zmiňujete, že v evropském systému regulace technologického sektoru vidíte praskliny, které odhaluje nárůst poptávky z poslední doby. Můžete to rozvést?

Další věcí, která nás inspirovala k napsání studie, bylo to, že velké evropské telekomunikační společnosti rozhlašují, že nemají finanční prostředky, aby mohly investovat do nových technologií a vysokokapacitních sítí. Samozřejmě jde o odvětví náročné na kapitál. Takže pokud nemají prostředky, aby udržely krok s těmito investičními výdaji na budování sítí, pak prostě ty technologie krok držet nebudou.

Naše studie se zabývá i tím, jestli je toto tvrzení opodstatněné. Názory na tuhle otázku se liší podle toho, s kým se o tom bavíte. My ale porovnáváme situaci v USA a EU, jak vypadají investice a infrastruktura tam a tady.

David Wright
MUNI

Budoucnost kyberzločinu je v umělé inteligenci, varuje výzkumník Wright

Zločinci se odjakživa snaží využít nové technologie. A umělá inteligence nebude výjimkou, výrazně zvětší rozsah útoků, říká David Wright, výzkumník a zakladatel společnosti Trilateral Research.

Problémy na obou trzích se liší. V Evropě může jít třeba o nízkou rychlost nebo nedostatečnou konektivitu, zatímco v USA se spíš řeší problémy s konkurencí, vysokými cenami, internetová neutralita a podobně.

Ve chvíli, kdy telekomunikační společnosti v EU říkají, že potřebují pomoc se získáním finančních prostředků, tak se to právě ukazuje jako jedna z prasklin. A to bez ohledu na to, zda je jejich tvrzení pravdivé, či nikoliv.

Debatujeme o tom, jestli tyto společnosti potřebují extra financování. Zastávám názor, že i v situaci, kdy by to potřebovaly, by se to nemělo dělat. Nebo přinejmenším ne tímto způsobem. Protože to bude mít dlouhodobý dopad na kapitálové investice. Budete jen realokovat zisky z technologického sektoru do telekomunikačního.

První úroveň debaty ale je, jestli firmy tyto prostředky vůbec potřebují. Druhá úroveň potom je – pokud je potřebují, co s tím? Je tohle správná cesta?

Souběh zavedení nové daně a nových regulací znamená riziko poklesu investic do infrastruktury, které byly v posledních letech masivní.

Jak se do toho promítne návrh „spravedlivého podílu“, poplatku technologických platforem, který by měl přesunout prostředky směrem k telekomunikačním společnostem?

To je podstata toho, co se snažíme zodpovědět. Technologický sektor výrazně investuje do infrastruktur, na rozdíl od telekomunikací. Investice v technologickém sektoru oproti telekomunikacím v posledních deseti letech rostly opravdu výrazně. Když se podíváte na to, jak se v EU v posledních letech přistupovalo k telekomunikacím a technologickému sektoru, tak větším regulacím čelily telekomunikace.

Big Tech propouštění
Shutterstock

Desítky tisíc lidí na dlažbě. Jak číst nebývalý výplach v top firmách světa

Zprávy o masovém propouštění v největších technologických společnostech se v poslední době staly normou. Odhaduje se, že americké společnosti z odvětví big techu dosud propustily celkem 130 tisíc lidí. A tento počet nemusí být konečný. Proč se to děje? Je to příznak krize? Odpovědi hledá v komentáři Pavel Kohout.

V tuhle chvíli regulační kladivo začíná víc a víc dopadat na technologický sektor. Na jednu stranu jde o věci jako GDPR, které jsou třeba potřebné. Ale když k tomu ještě dodáte, že tyto firmy jsou „příliš ziskové“ a že vás to opravňuje z nich vytáhnout peníze na speciální dani, pak skutečně ohrožujete finanční životaschopnost odvětví.

Hledáme tedy odpověď na otázku, zda má smysl snažit se řešit problém odvětví, které příliš neinvestuje, přesunutím peněz z odvětví, které do globální infrastruktury naopak investuje výrazně. Můžete tímhle způsobem dosáhnout toho, že se bude víc investovat v telekomunikacích? Nebo spíš dojde k tomu, že už v kombinaci s nadměrnými snahami regulovat technologické firmy dojde k umrtvení sektoru?

Domníváme se, že skutečnost se víc blíží té druhé variantě. Hrozí tak, že dojde k poškození technologického sektoru a zpomalení inovací.

Chápu to správně, že se obáváte celkového poklesu investic?

Ano, obáváme se, že jde o velmi reálnou možnost. Vysoce zdaněná a regulovaná odvětví nebývají proslulá tím, že by výrazně investovala a inovovala. Takže souběh zavedení nové daně a nových regulací skutečně znamená riziko poklesu investic do infrastruktury, které byly v posledních letech masivní.

Napadá vás nějaký příklad silně regulovaného a zdaněného odvětví, kde došlo k omezení schopnosti investovat?

Ve studii poukazujeme na rozdíl mezi telekomunikačním sektorem v USA a v EU. Americké telekomunikační firmy čelí míň přísnému regulačnímu režimu a jejich investice na hlavu jsou vyšší než v případě evropských firem. Nemám před sebou čísla a tvrdá data, abych teď tahala z klobouku anekdotické příklady z ostatních odvětví.

Co třeba tabákový průmysl? Ten působí dojmem, že musí tváří v tvář tvrdým regulacím a vysokému zdanění inovovat.

Na první dobrou nevidím, že by výrazně expandovali, budovali nové závody, vytvářeli nová pracovní místa, nové produkty a že by byli lídry trhu. Určitě by bylo možné na tohle udělat empirickou studii. Podívat se na nárůst pracovních míst, prominenci daného odvětví v ekonomice. A minimálně v Americe bych odhadovala, že tyhle firmy byly ve všech zmíněných ohledech významnější v minulosti před zavedením regulací, než jsou teď.

Když přijdete na Trumpovu sociální síť Truth nebo na stránky jako Parler, jste vysloveně zavalen nacistickým a dalším odpudivým obsahem.

Jedním z témat, kterými se zabýváte, je moderování obsahu na sociálních sítích. Před nějakou dobou jste oponovala Elonu Muskovi, který před převzetím Twitteru tvrdil, že na něm zavede „svobodu projevu“. Napsala jste, že když někdo sprostě křičí v obchodě, tak ho vyvedou a nikdo to nepovažuje za otázku svobody projevu. Jak jste to myslela?

Existuje docela velká skupina lidí, která pociťuje extrémní frustraci vůči online platformám. Mají pocit, že jsou cenzurováni, protože na těchto stránkách nemohou publikovat určité věci. Je třeba oddělit několik rovin. Z právního hlediska se jedná o soukromé společnosti. Nejsou tedy vázány prvním dodatkem americké ústavy garantujícím svobodu projevu.

Miroslav Mareš
MUNI

Kremlu stačí rozklížit společnost, říká o dezinformacích politolog Mareš

Politolog Miroslav Mareš se zúčastnil několika výzkumných projektů zaměřených na šíření dezinformací a protizápadní propagandy českým internetem. Poznatky z nich teď pomáhají bránit Česko před manipulacemi i kyberterorismem. Nejen o nich vypráví v rozhovoru.

Pokud se v téhle debatě mluví o svobodě projevu, jde o chybné použití toho termínu. Firmy mají právo „kurátorovat“, co budou mít na svých stránkách. Stejně tak když přijdete do nějakého podniku a budete se chovat jako blázen nebo budete křičet, tak mají právo vás vyhodit. U online platforem jde o totéž. Všechny tyhle služby také mají pravidla, která se při registraci zavazujete dodržovat.

Nakonec nezapomínejme, že existují sociální sítě, které inzerují nulovou moderaci a absolutní „svobodu projevu“. Fakt je, že po nich ale není poptávka. Když přijdete na Trumpovu sociální síť Truth nebo na stránky jako Parler, tak jste vysloveně zavalen nacistickým a dalším skutečně odpudivým obsahem. Z hlediska uživatele to není příjemné a inzerenty to také neláká. Nejde o životaschopný obchodní model.

Dezinformace, konspirační teorie a „alternativní fakta“ byly na internetu i v mém mládí, ještě před vzestupem sociálních sítí. Jako dítě a dospívající jsem se na leccos z toho chytil, protože to bylo něco nového. Je situace v době sociálních sítí z tohoto pohledu horší, nebo lepší?

Mediální a digitální gramotnost je zásadní. Velkou část zmíněných věcí nemohou řešit ani technologické firmy, ani nějaké státní regulace. Jen jsme neustále bombardováni obrovským množstvím informací a není jednoduché rozeznat, které jsou pravdivé. Jako společnost se v tom ale neustále zlepšujeme.

Příkladem je třeba role dezinformací v amerických prezidentských volbách v roce 2016 a 2020. Jsou studie, které ukazují, že se mnohem líp šířily v roce 2016. Potom, co se o tom čtyři roky tolik mluvilo, bylo pro Američany jednodušší posuzovat informace s odstupem a kritičtěji. Lépe si uvědomovali, že ne všechno, co se šíří na internetu, musí být pravda.

Mediální a digitální gramotnost bude tedy v příštích letech klíčové téma v debatách o moderování internetového obsahu. I když tu máme dvě extrémní pozice – mažte všechno versus nemažte nic – tak musí zůstat určitý prostor pro osobní odpovědnost. A aby ji lidé mohli převzít, potřebují být na to vybaveni. Což často ještě úplně nejsou, protože internet je pořád poměrně nová věc.

Na začátku ruské agrese na Ukrajině jste psala, že se v zejména v této fázi války podařilo docela dobře čelit ruské dezinformační mašinérii. Co bylo podle vás klíčové? A rozeznáme dezinformace vyrobené v Moskvě od hloupostí, co si u nás šíříme sami?

Souhlasíte se zavedením speciální daně na internetové platformy?

To druhé, o čem mluvíte, je velký problém. V USA se o tom vehementně diskutovalo zejména po volbách 2016. Způsob, kterým tvůrci dezinformací cílili obsah, byl sofistikovaný. Původ části tohoto obsahu bylo možné vystopovat až k ruským entitám. Jednalo se o bezostyšné lži. Vymyšlené věci, jejichž cílem bylo štvát lidi proti sobě.

Proto bylo naprosto zásadní, že Bidenova administrativa byla od prvního okamžiku zcela otevřená a snažila se v předstihu publikovat pravdivé informace. Dopředu řekli, že dojde k invazi. Dopředu upozornili, že se budou šířit dezinformace a falešné informace. O pár dní později se to potvrdilo. To vidím jako dobrou taktiku v obraně proti dezinformacím. Připravit lidi na to, o co se druhá strana bude snažit.

Kam dál? Rozhovory na Finmagu:

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Ohodnoťte článek

-
3
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Ekonomický novinář. Spolupracuje s Forbes BrandVoice. Pět let působil jako ekonomický redaktor serveru Novinky, odkud odešel do týdeníku Ekonom. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na Filosofické... Více

Související témata

danědezinformaceEvropská uniefake newsgoogleinternetnetflixrozhovor

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Koupit nejnovější číslo