Sankce: Západ by oslabily, ale Rusko položily

Ve chvíli, kdy ruská vojska dokončovala okupaci Krymu, jsem při cestě autem do práce zastavil na jedné pumpě na pražské Jižní spojce. A tankoval vůbec nejlevnější benzin za poslední dva roky. Evropa stála na okraji největší války od druhé světové – a přitom tohle. Přišel jsem si jako blázen. Pak se to sice vysvětlilo jakousi obchodní válkou největších provozovatelů pražských pump, ale stejně mi to to přišlo do značné míry symbolické.

Ukrajina na Finmagu

• Petr Hampl: Úvahy o revoluci na Ukrajině
• Luboš Palata: Ukrajina bude drahá, ale stojí za to

Všichni doufají, že válka nebude

Mnohému jsem porozuměl, když jsem slyšel evropské ministry zahraničí po summitu v Bruselu. Na něm se v odpověď na bezprecedentní ruskou agresi proti sousední zemi Evropská unie odhodlala k zásadní hrozbě – že s Ruskem přeruší jednání o zrušení vízové povinnosti. A pak když jsem slyšel našeho premiéra Sobotku, jak říká, že jsme sice jednoznačně proti ruské okupaci Krymu, ale že obchodní spolupráce se v žádném případě přerušovat nebude.

Aspoň, že ministři Stropnický a Dienstbier řekli, že si neumějí představit, že by nám ruský agresor dostavoval Temelín. Oproti Evropě byly o něco tvrdší i Spojené státy, které alespoň pohrozily představitelům ruského režimu zablokováním kont a zákazem vstupu do USA, i tak je ale reakce Západu zatím zoufalá.

Všichni totiž tiše doufají, že se Vladimir Putin a lidé kolem něj nerozhodnou pro „horkou válku“; zatím totiž okupace Krymu probíhá bez výstřelu a Moskva si tak drží pootevřené dveře k nějakému diplomatickému řešení. Samozřejmě podle pravidel, která Moskva na základě nově vytvořené reality Západu i Ukrajině vnutí. Pokud tedy Putin rovnou neprovede invazi na celou Ukrajinu, což po zvacím dopisu „legitimního prezidenta“ Viktora Janukovyče, který je v ruském exilu, stále ještě hrozí.

Putin: Škody by byly vzájemné

Pojďme se však podívat, co by se stalo, pokud by Západ jednal rozhodně a vyhlásil by naprosté obchodní a ekonomické embargo na Rusko. Z analýz, které se objevily v minulých dnech ve světovém tisku vyplývá, že Západ, především Evropskou unii, by to přišlo velice draho, ale ruská ekonomika by se zcela zhroutila. Závislost Ruska na obchodě s Evropskou unií je totiž výrazně větší než obráceně. Zatímco pro Unii je Rusko třetí nejdůležitější partner, pro Moskvu je Evropská unie zcela dominantní. S Evropskou unií uskutečňuje Rusko čtyřicet procent své obchodní výměny, zatímco s druhou Čínou to je pouhých deset procent.

Samozřejmě Rusko je klíčovým dodavatelem plynu a ropy do Evropy. Silnou pozici má taky v dodávkách vzácných kovů a platiny, které jsou potřeba pro nejmodernější technologie, ale zároveň příjmy z těchto dodávek tvoří drtivou většinu ruských exportních příjmů, bez kterých se Rusko nemůže obejít. Samozřejmě, že Rusko může své dodávky obrátit teoreticky směrem do Číny, ale to je jednak běh na dlouhou trať a jednak není jisté, jestli by Čína odebírala podobně ochotně jako západní Evropa.

Jiné oči

Z poněkud jiného úhlu se na Finmagu na ekonomické sankce vůči Rusku dívá Pavel Jégl:

• Jak zastavit vůdce země, kde zítra znamená včera

Ruské roury

Naopak v probíhající energetické revoluci, kdy se ze Spojených států stává jeden z velkých vývozců zemního plynu a kdy nové technologie umožňují získávat především energetické suroviny v místech, kde to dosud možné nebylo, a v množství, které nebylo představitelné, může být ruské postavení jako energetické zásobárny Evropy poměrně rychle překonatelné. Samozřejmě, ne v řádu měsíců, ale v řádu let to představitelné ne. Pro Evropskou unii by to znamenalo podobný problém, jako ropný šok sedmdesátých let, ale i z něj se Evropa poměrně rychle dostala a jejímu ekonomickému zdraví to v konečném důsledku dlouhodobě prospělo.

To by ovšem vyžadovalo odvážný politický a hospodářsky vizionářský přístup. Zatím Vladimir Putin a Rusko hrajou svoji hru. Jak prohlásil Putin na úterní tiskové konferenci: „V současném světě je všechno provázané a propojené. Škody by byly vzájemné.“ To je sice pravda, ale skutečností je, že my o něco zchudneme, ale Putinovo Rusko se nejspíše ekonomicky zhroutí. Měl totiž pravdu jeden známý ruský novinář, když řekl, že Rusko ve skutečnosti nic jiného než roury, kterými dodává suroviny do Evropy, nemá.

Autor je redaktor MF Dnes a Lidových novin