Už to bude dobré

Ve Volgogradu motivuje předák zdrchané dělníky: „Soudruzi! Už na konci téhle pětiletky bude mít každý z vás byt. Na konci příští pětiletky auto. A o jedinou pětiletku později už bude mít každá sovětská rodina vlastní letadlo!“ Vzadu v hale se váhavě zvedne ruka: „A k čemu mi to letadlo bude?“ Předák se tím nenechá vyvést z míry: „Až zase vypadne dodávka brambor, prostě si pro ně zaletíš do Moskvy!“

V zámoří nadšeně přijatá kniha Abundance: The Future Is Better Than You Think – Hojnost: Budoucnost je lepší, než si myslíte – v bývalém východním bloku mimoděk odhaluje, jak blízko má americké pozitivní myšlení ke starým anekdotám. Připomněla mi dětství v paneláku, před kterým chyběl chodník, ale komu by to vadilo, když mu knížky od Albatrosu slibují raketové ruksaky.

Že svět trápí nedostatek potravin, pitné vody a energie a naopak přemíra omezení a tyranů? Nedělejte si starosti. Všechno bude a všechno vyřešíme, slibují podnikatel Peter H. Diamandis a publicista Steven Kotler. Jen namísto Moskvy upírají svoje zraky k Sillicon Valley.

Každému deset tisíc dolarů a bude se tančit všude

Co všechno kalifornské chytré hlavy nezjistily: že maso můžeme (zanedlouho) vypěstovat laboratorně, takže netřeba nadále trápit zvířata a zamořovat atmosféru metanem z tuřích prdů. Že všechny nemoci odhalí již v zárodku z kapky krve docela malý a (zanedlouho) levný čip. Že z dnes neléčitelných chorob udělají kmenové buňky (zanedlouho) pouhou rýmičku, a s čím si neporadí bělovlasí vědátoři, nad tím (zanedlouho) vyzrají garážoví genetici. Asi jsem páprda, ale pokud mě měla kapitola o „homebrew genetics“ a domácím biologickém inženýrství uklidnit, tak se jí povedl pravý opak. Mimibazar 2023: návody, recepty, genetické experimenty. „Mimiňáček je z těch živých Teletabís nadšený! Čím je krmíte? Rizetem nebo brkaší?“

Od paty Maslowovy pyramidy lidských potřeb podle autorů můžeme stoupat výš: jakmile lidi nakrmíme a napojíme, vymyslíme jim nějakou prima životní náplň a zavedeme demokracii. Tím kniha opět připomíná komunistickou propagandu. Aniž by si to uvědomovali, Diamandis a Kotler jsou zastánci marxistické teorie o základně a nadstavbě, podle které se všechna kultura a všechno myšlení odvíjí od ekonomických základů. Snadno tedy propadají populární iluzi, že jakmile mezi utlačovaný lid rozšíříte hodně mobilních telefonů, svrhne své tyrany a vydá se cestou liberální demokracie a lidských práv.

Kniha Abundance je vůbec plná jednoduchých vektorů, vedoucích od neutěšené přítomnosti ke světlým zítřkům a nikdy jinak. Z teorie, podle které od určitého příjmu už člověk není s dalšími penězi šťastnější, autoři vyvozují, že v planetárním průměru stačí, aby si každý přišel na dvě stě tisíc korun ročně, a všechno bude více méně cajk. Jak ale ukazují třeba protesty mladých v západní Evropě, i člověk s plně uspokojenými základními potřebami, nakrmený, ošacený i vzdělaný, může být extrémně zoufalý: na šťastný život zkrátka žádné udělátko nekoupíte, pořád je to fuška.

Podobně absurdní je víra, že je pokrok lineární a míří vždy výš a kupředu. V roce 1930 by se dala napsat podobně radostná kniha o tom, že se lidstvo za posledních sto let objektivně dostalo technologicky i společensky dál. Přesto by se zanedlouho miliony Evropanů rády ocitly uprostřed devatenáctého století. Sice bez splachovacích záchodů a sprch, ale taky bez bomb, plynových komor a dalších výdobytků pokroku.

Jak napéct víc koláčů

Růžovým vyhlídkám Diamandise a Kotlera nevěřím. Jako správní „solucionisté“ se věnují hlavně těm problémům, které lze vyřešit nějakým hejblátkem. O změny klimatu se tedy jen otřou a náboženský, nacionální a politický fanatismus ignorují úplně. Stejně tak zapomínají, že s každým novým přístrojem tu jsou nové problémy. Chválí žebřík, neb zpřístupnil vysoko rostoucí ovoce; nové možnosti ale vedle sadařů otevřel i domovním zlodějům, když se té jednoduché metafory přidržíme.

Diamandis a Kotler jsou nakonec nejpřesvědčivější, když píšou o přítomnosti. Abundance je mizerný věštecký spis, chválící den před večeří; zároveň ale ukazuje, jak krátkozraké byly předpovědi mnoha včerejších doomsayerů, varujících před přelidněním a nevyhnutelnou chudobou. „V současnosti má 99 procent Američanů žijících pod hranicí chudoby doma elektřinu, vodu, splachovací záchod a ledničku, 95 procent televizi, 88 procent telefon, 71 procent auto a 70 procent dokonce klimatizaci. Třeba to není zase tolik, ale ještě před sto lety si i ti nejbohatší lidé na planetě, jako Henry Ford a Cornelius Vanderbilt, užívali jen pár z těchto darů.“ Pak vás provedou takzvaným třetím světem: zeměmi, které z hladomorů skočily přímo do jednadvacátého století. Autoři sice zase předpokládají, že čím víc počítačů, tím víc pokroku, a čím víc pokroku, tím víc štěstí. Těžko ale zpochybnit jejich tvrzení, že se v mnoha afrických a asijských zemích život nezhoršil úměrně s narůstajícím počtem obyvatel. Dědové dnešních Indů by naopak měli svým pomnoženým vnoučatům co závidět.

Jestli se mi na Abundance něco líbilo, tak to byl tenhle optimistický etos, oslava lidské činorodosti a iniciativy: „[K]dyž hrozí nedostatek, nepřemýšlejte nad tím, jak nakrájet koláč na víc dílků – ale jak toho napéct víc.“

A na rozdíl mnoha jiných si tuhle knihu rád přečtu za třicet let. Doufám v podobnou zábavu, jakou dnes zažívám nad svými dětskými knihami o technickém pokroku. Neviděli jste někde můj raketový ruksak?

Peter H. Diamandis, Steven Kotler: Abundance: The Future Is Better Than You Think – vydalo nakladatelství Free Press v roce 2012, 400 stran, 18 dolarů.