Aby se z ochrany klimatu nestalo prázdné PR. Jak na offsetový projekt?
Jmenuje se to offsetové projekty. Aktuálně velmi diskutované téma. Pro někoho jednoduchý a účinný nástroj na ochranu klimatu, pro jiného pouhý greenwashing za účelem zisku. Jak se v tom zorientovat a rozeznat od sebe dobrý záměr od pouhého PR firmy?
Řada firem, podniků a dalších subjektů se dnes snaží přecházet na udržitelnější způsob fungování, ať už z vlastní iniciativy, nebo pod vlivem různých okolností. Tlačí je k tomu především stále přísnější požadavky trhu i finančních institucí na ochranu klimatu a snižování emisí.
Jako velmi atraktivní cesta k vysněné uhlíkové neutralitě se jeví využití takzvaných offsetových projektů. To je nástroj, jehož prostřednictvím je možné odstranit určité množství skleníkových plynů z atmosféry nebo předejít jejich vzniku. A tím pomáhat chránit klima a životní prostředí.
Platit za kompenzování emisí skleníkových plynů, které firma vyprodukovala, vyjde levně, rychle a s pomocí dobrého PR podpoří „zelenou“ prezentaci společnosti. Firma i zákazníci pak věří, že pomohli životnímu prostředí, a uhlíkový dluh je vyrovnán.
Zní to hezky, ale tento závěr není zcela jednoznačný. Naopak se může stát, že původní dobře míněný záměr offsetových projektů bude nakonec vnímán negativně. Co udělat pro to, aby tomu tak nebylo? A jak offsetový projekt a jeho využití korektně prezentovat?
Jediný způsob, jak firma může reálně snížit velikost své uhlíkové stopy, je přímá akce v rámci jejího vlastního prostředí.
Princip offsetového projektu
Předně je třeba si definovat, co se pod pojmem „offsetový projekt“ reálně skrývá. Existují dva typy offsetových projektů. První typ, takzvaný mitigační neboli zmírňující, aktivně snižuje množství skleníkových plynů jejich pohlcováním. Může to být třeba výsadba stromů. Naproti tomu adaptační projekty předcházejí samotnému vzniku těchto plynů a spadají sem třeba obnovitelné zdroje energie (fotovoltaika, větrné elektrárny, biomasa), čisté energetické technologie a další.
Tento nástroj je určen pro všechny, kteří chtějí snižovat svou uhlíkovou stopu. Funguje nicméně jen jako doplňkový nástroj. To znamená, že každý původce emisí skleníkových plynů by měl nejprve snížit jejich produkci šetrnější spotřebou, zavedením úsporných zařízení a podobně a až zbylé emise (nebo jejich část) by měly být následně kompenzovány. Neboli offsetovány.
Zároveň je třeba zdůraznit princip „snižování uhlíkové stopy pomocí offsetových projektů“, který se často prezentuje zavádějícím způsobem. Offsetový projekt je peněžní investice do ekologických projektů, které snižují množství skleníkových plynů jinde, ale připisují se investorovi, například firmě. Množství skleníkových plynů v atmosféře se tedy díky jeho realizaci globálně snižuje, nicméně vlastní uhlíková stopa firmy zůstává stejná.
„Jsme Češi, očuráme všechno.“ Firmy marně strkají před ESG hlavu do písku
Co je to ESG? Ještě nedávno to byla volba. Firma se zkrátka mohla etablovat jako „zelená“ a udržitelná, a jít tak vstříc určitému typu zákazníků, nebo jí to mohlo být jedno. Možnost volby ale pomalu končí. „Část podnikatelů před tím strká hlavu do písku, což je chyba,“ varuje Ondřej Vaněk ze společnosti PKV.
Jediný způsob, jak firma může reálně snížit velikost své uhlíkové stopy, je přímá akce v rámci jejího vlastního prostředí, například využitím úsporných opatření, šetrnější spotřebou, ekologickými technologickými postupy a podobně. Tedy takovými kroky, které vedou k produkci menšího množství emisí skleníkových plynů. Offsety samotné jsou pak jen doplňkovou možností.
Pokud tedy firma zavádí různé technologické změny, inovace nebo jiná opatření, aby se její uhlíková stopa rok od roku opravdu snižovala, a k tomu navíc přispívá na offsetové projekty, tento scénář je v pořádku. Pokud však firma nedělá žádné kroky k omezení produkce emisí skleníkových plynů a pouze přispívá na offsetové projekty, měla by to prezentovat přesně tímto způsobem.
Je proto potřeba oddělovat tyto dvě skutečnosti – velikost uhlíkové stopy firmy a podporu snižování množství skleníkových plynů z atmosféry prostřednictvím offsetových projektů. Stačí prezentovat dvě čísla. Jedno, které udává velikost uhlíkové stopy firmy, a vedle toho druhé číslo oznamující množství CO2 kompenzované offsetovými projekty. Předejde se tím zavádějící prezentaci, že je firma či jiný subjekt uhlíkově neutrální, ačkoli má vysokou uhlíkovou stopu.
Samozřejmě ale platí, že každý příspěvek na ekologické projekty je chvályhodný, lepší než úplná nečinnost, nicméně je třeba řešit příčinu a nikoli až následky. Snižování produkce emisí přímo u zdroje je trvalé, a navíc i levnější než následná kompenzace. Čím víc totiž firma produkci emisí omezí, tím méně tun jí zbývá offsetovat.
Offsetové projekty změnu klimatu nezastaví, svým podílem ale přispějí ke snižování skleníkových plynů a poskytnou čas na jiné řešení.
Uhlíková neutralita jako (ne)reálný cíl?
Ideální stav by samozřejmě nastal, kdyby všichni dokázali snížit uhlíkovou stopu na nulu. Zatímco ale některé firmy mají uhlíkovou stopu nízkou a je pro ně relativně jednoduché ji ještě snížit (IT sektor, banky), jsou tu odvětví, kde je tato změna aktuálně nereálná. Jedná se především o primární sektor, zejména výrobu oceli nebo cementu, kde momentálně není k dispozici šetrnější varianta výroby nebo jejich náhrady. Podobně je tomu i v dopravě, zejména lodní a letecké.
Problém je také v tom, že většina výrobních firem má velkou část své klimatické zátěže „zamknutou“ ve svém dodavatelském řetězci (tazkvané lock-in emise). Například pro výrobce hliníkových obalů je to výroba hliníku. Způsob výroby hliníku má totiž hlavní vliv na velikost uhlíkové stopy, nikoli procesy u výrobce obalů. Na dodavatele hliníku však firma může působit pouze nepřímo.
Než tak najdeme způsob, jak co nejvíce snížit samotnou produkci skleníkových plynů, musíme si zatím pomoci jinými nástroji, které máme momentálně k dispozici. Mezi ně patří právě offsetové projekty. Samotné offsetové projekty změnu klimatu nezastaví, nicméně svým podílem přispějí ke snižování skleníkových plynů v atmosféře a poskytnou nám trochu času najít trvalá řešení.
Nicméně důležité je říci, že přínos offsetových projektů neplyne jen ze snižování množství CO2 v atmosféře. Pozitivní dopad mají obecně na životní prostředí, včetně ochrany klimatu a biodiverzity, ale i na místní komunity. Zároveň přináší i ekonomické benefity a osvětu.
Jejich podpora pomáhá realizovat ekologické projekty, které si nemohou zajistit financování samy a bez této podpory by nevznikly.
Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:
- Vyrábějí dorty pro Starbucks či Costu. Získat důvěru je těžké, říká šéf Dortie’s
- Rohlíky neděláme, říká pekař z Vimperka. V Londýně oslovil i Jamieho Olivera
- Nejdřív neúspěch, až pak růst. „Museli nás dokopat,“ říkají otcové Hanibala
- Česká vlna kouše. Chci, aby ta moje hladila, říká zakladatel Ovečkárny
- Vracet knížky jako flašky od piva. Sázka na změnu Knihobotu vyšla
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu