Předplatit časopis Finmag

Trhák made in USA. Jak otvírač žvýkaček za války (možná) zachránil svět

Gabriel Pleska
Gabriel Pleska
8. 5. 2023
 37 719

Tenký červený proužek, proslavený žvýkačkami Wrigley’s, který vám denně zachraňuje nervy, za druhé světové války zachránil celý svět. Možná.

Trhák made in USA. Jak otvírač žvýkaček za války (možná) zachránil svět
Červený proužek ve světě proslavily hlavně americké žvýkačky Wrigley's. / Zdroj: Wrigley's

Známe to všichni. Minimálně všichni hříšníci. Tabakisti i mlsouni. Potřebuješ nikotin, potřebuješ cosi na zub a kaz. Sáhneš po balíčku v šustivém plastu, a i když víš, že mistr balič se neutnul a nenechal nikde díru, nebojíš se, že ti balení zůstane hermeticky uzavřeno, nehledáš ostrý nástroj. Je tam!

Koneček tenkého červeného pásku přilepeného zevnitř k obalu. Něžně potáhneš, a jak se ti otevírá cesta k hříchu… Trhák!

No, vlastně to asi dneska znají všichni, i jeptišky. Nejspíš celý svět. Ale byly doby, kdy o zázračné moci červeného proužku věděli jen v jediné zemi na světě. Samozřejmě v Americe. A to jim možná zachránilo prezidenta, a kdoví jestli ne celý svět. Jak se na americký trhák sluší.

Začněme ale něčím jiným, rozhodně ale taky echt americkým. Žvýkací gumou. Tou nejslavnější, od Wrigleyho. Možná si pamatujete plátkové žvýkačky z Velimi. A určitě mi dáte za pravdu, že s těmi od Wrigleyho z Chicaga se nedaly srovnat. Chutí, vůní a hlavně texturou. U socialistické žvýkačky jste měli strach, jestli se vám z ní nezaryje nějaká střepina do patra. Plátek té americké byl od začátku vláčný a asi to mělo co společného s balením. Ale k tomu později.

Když Wrigley zjistil, jak moc o žvýkačky prodavači stojí, znovu přesedlal. Koupil továrnu na žvejky a svoji prodejní strategii postavil na hlavu.

Něco navíc

William Wrigley mladší byl pravý americký selfmademan. A hlavně člověk, který se nebál opustit své jisté, když kynula nová, nadějnější příležitost. Talentovaný pan Wrigley, ročník 1861, byl zázračný obchodník. V jedenácti si na útěku z domova vyzkoušel život kamelota. Po návratu ho William starší učil disciplíně ve svém podniku. Míchal tuhnoucí mýdlo. Ve třinácti uprosil tatíka, aby mu dovolil mýdlo raději nabízet. A staly se dva zázraky. Dostal svolení a zvedl prodeje. Ke kádi už se vrátit nemusel.

V roce 1891 se vydává do Chicaga založit pobočku rodinné firmy. Marže na drogistických produktech ale není velká, na rozdíl od konkurence. A tak William brzy pochopil, jak důležité bude naklonit si prodávající. A jak říkal: „Každého potěší, když dostane něco navíc, zdarma.“

Converse
dean bertoncelj / Shutterstock.com

Tajný život conversek: od basketbalu přes underground až k popkultuře

Tohle je příběh nejslavnějších bot, opět od Gabriela Plesky. Padesát let je nosí hvězdy popkultury, jenže to je až jejich druhý život. Předtím žily ještě jeden. Stejně dlouhý, stejně hvězdný a možná i napínavější.

Když zjistil, jak žádaná je jedlá soda, kterou přidával k mýdlu zdarma, neváhal. Přesedlal na sodu. A ke každé objednané plechovce sody začal přibalovat dva paklíky žvýkaček.

Žvýkačky z přírodního kaučuku byly novinka stará zrovna tak jako William Wrigley mladší sám, tedy mladá. Ale Amerika jí přišla na chuť.

Když Wrigley zjistil, jak moc o žvýkačky prodavači stojí, že objednávají sodu hlavně kvůli nim, znovu neváhal a znovu přesedlal. Koupil továrnu na žvejky a svoji prodejní strategii postavil na hlavu.

Totiž, kdo objednával hodně žvýkaček a dobře je na pultě vystavoval, dostával už ne malou, ale velkou odměnu. Od pořádného pršipláště až po masivní dubové křeslo nebo fotografický aparát od Kodaku.

Wrigley byl všude. Za čtvrt milionu měl reklamy, kolik by jindy koupil za milion a půl, a za pár let zvednul obrat o 1600 procent.

Nakupuj, když teče krev

Stejně dobře jako na prodejce to ale Wrigley uměl i na koncové zákazníky. Od mladých let se školil mezi obchodními cestujícími a podomními obchodníky. Američtina pro ně má příznačnou přezdívku: drummers. Svůj produkt museli umět vybubnovat a vykřičet, jako by šlo o panovnický výnos. Na faktickou přesnost se moc nehrálo.

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu


Takže kromě toho, že žvýkačky osvěžují dech, což asi můžeme aspoň na pár minut akceptovat, se Američané od Wrigleyho dozvídali, že žvýkačky pomáhají zažívání a ulevují od stresu a neuróz. Platit skutečným doktorům a vědcům, aby vymýšleli studie, které to potvrdí, ovšem podnik začal mnohem později.

Barnumské ohýbání skutečnosti v reklamě bylo vlastní i Wrigleyho konkurentům. V čem byl ale William mladší jiný, to byl objem reklamy. Taky obrovitánský. A odvaha.

Na začátku 20. století Wrigleymu vyhořela nová továrna na žvýkačky. Protloukal se těžce a na nákup reklamy ani nepomýšlel. A do toho přišla v roce 1907 finanční krize. Wrigley jednal chladnokrevně. Půjčil si tehdy astronomicky vysokou sumu čtvrt milionu dolarů a vrazil ji do reklamy. A reklama byla levná, nikdo ji nekupoval, všichni seděli, rukama si kryli hlavu schovanou mezi koleny.

V tu chvíli byl Wrigley všude. Odhaduje se, že za čtvrt milionu měl reklamy, kolik by jindy koupil za milion a půl, a za pár let zvednul obrat o 1600 procent. A dál tiskly velké inzeráty všechny noviny včetně těch, co vycházely v Dolním Zapadákově, což je ještě větší Zapadákov než Horní Zapadákov. Stály na obřích billboardech. Na stěnách domů. A samozřejmě v obchodech, které nezapomínal žvýkačkový král zásobovat stojany k vystavení a vším možným reklamním materiálem.

Od roku 1932 je na každém obalu velkým písmem a na každém obřím obalu na obřím billboardu obřím písmem napsáno: To open unwind red tape.

Potíže s celofánem

V reklamě velmi často kromě olfaktorických kvalit, tedy vůně a chuti — Chuť, která vydrží – a zdravotních přínosů pravidelného žvýkání – Po každém jídle – zdůrazňoval i kvalitu a hygieničnost balení. Sealed tight, kept right – jsou balené pevně, zůstanou v pořádku. Každý plátek byl zvlášť ve voskovaném papíru, pětice pak pevně stažena dalším papírem do paklíku.

Ve třicátých letech si nechají u Wrigleyho patentovat voskovaný papír kombinovaný s tenkou kovovou fólií. A zapojují do balení poměrně žhavou novinku, vynález švýcarského chemika Jacquesa Brandenbergera: celofán.

Tehdy se ještě Celophane psával s velkým písmenem, protože to byla obchodní značka (a zrovna Wrigley musel v roce 1932 u soudu slíbit, že jeho marketéři budou na to velké písmeno dbát – protože nedbali). To ale není až tak podstatné jako to, že to byla fenomenální novinka, která převrátila naruby balení potravin. Chrání to, ale zároveň to dýchá, dobře to vypadá a obsah je vidět.

Do Ameriky se celofán začal vozit v roce 1912 a první továrna na kontinentě začala fungovat v roce 1924. Jako první se do něj balily bonbony. Od těch to sice ke žvýkačkám není daleko, ale rozdíl tu je. Celofánový pytlík s bonbony nahoře zavážete mašličkou, ale na žvýkačkách je něco takového nemyslitelné. Přitom by se ale hodil, umožnil by ještě pevnější balení a zároveň by chránil obsah před vysycháním.

Trhák patentUnited States Patent Office

A vlastně i v popisu, kde se nejdřív píše o tom, jaká potíž je dostat se výrobku skrz celofánové balení na kůži a jak se celofán, když se do něj takhle dostanete, potrhá nejrůznějšími směry a balíček dál nezpevňuje.

Přitom stačí tak jednoduchá věc: nalepit na celofán zespodu proužek celofánu. Utrhnete právě tolik obalu, kolik výrobce určí, tedy tak akorát, abyste se dobře dostali k obsahu. A zbytek drží na místě. Takže i zbytek obsahu drží na místě. Čistá práce. Jen to ještě vysvětlit lidem. Od roku 1932 je na každém obalu velkým písmem a na každém obřím obalu na obřím billboardu velice obřím písmem napsáno: To open unwind red tape. Otevřít odmotáním červeného proužku.

V roce 1938 se obaly předělávaly a upozornění bylo poloviční. Zákazníci už věděli. A nejen zákazníci, kteří bažili po sladkém, ale i kuřáci. Průhledné přebaly už měly i cigarety, pro které je celofán ideální balivo.

A protože mi z režie ukazují, že vyměřený prostor se krátí, nebudeme dál ztrácet čas. Na začátku jsem totiž slíbil jednu záchranu prezidenta, a možná i světa.

Když si jeden z nich všiml vojáka, který zápasí s balíčkem cigaret a neumí se dostat dovnitř, bylo jasno. Neví, k čemu je červený proužek!

Kouření škodí konspiraci

Ten okamžik, kdy naše budoucnost visela na červeném vlásku, přišel v roce 1944. Zmiňuje se o něm významný chemik Jacques Bergier. Později ho proslavila tlustá knížka Jitro kouzelníků, spíš esoterického ražení, a některá jeho tvrzení i z jiných textů by možná dneska šmahem dostala nálepku konspirační teorie.

Čárový kód
Shutterstock

Když to píplo poprvé. Čárový kód změnil svět, na české vychcánky je ale krátký

Nedávejte děti do skauta! Něco je tam naučí – a oni s tím pak připraví miliony lidí o práci. A jediný způsob, jak tomu budete moct zabránit, bude chovat se nečestně a nesportovně. Krást v obchodech. Přečtěte si další příběh od Gabriela Plesky, tentokrát o tom, jak v USA vymysleli čárový kód. A jak ho nečestní dokážou využít ve svůj prospěch.

Jenže většina toho, co popisuje jako přímý účastník francouzského odboje v mnohem tenčím svazku Tajní agenti proti tajným zbraním, zní věrohodněji. I když zdaleka ne všechno je ověřitelné. Jednou z těch tajných zbraní z titulu měla být raketa V-3. Pokud by byla dokončena, měla být jednak s to doletět opravdu daleko, jednak být naváděna na cíl vysílačkou.

Vysílačky měly být z dílny profesora Manfreda von Ardenna, německého fyzika, který ke konci války pracoval na raketách V-1 a V-2 a kterého si později odvezli Sověti do Svazu, aby jim pomohl s výrobou atomové pumy. A lidé Hitlerova předního špiona a dobrodruha Otta Skorzenyho měli vysílačky umístit na newyorské mrakodrapy. Před odpálením raket na Velikonoce 1945 ovšem Skorzenyho agenti chtěli ještě zavraždit amerického prezidenta Eisenhowera.

Co je doložené, je to, že Skorzeny měl k dispozici muže, kteří perfektně ovládali americkou angličtinu, měli americké uniformy i doklady. Ale americkou zkušenost neměli. Spojenečtí kontráši měli hlášku, že se jejich jednotky možná takoví „Američané“ pokusí infiltrovat. A tady už jsme zase odkázaní jenom na Bergierovo tvrzení – když si jeden z nich všiml vojáka, který zápasí s balíčkem cigaret a neumí se dostat dovnitř, bylo jasno. Neví, k čemu je červený proužek! Nezná každodenní americkou realitu.

Dneska už červený proužek známe všichni. Nejen kuřáci, nejen milovníci sladkého a nejen Američani.

Kdo je Rákosníček?

A tak začala operace Tarzan, během které museli američtí vojáci prokazovat, že každodenní americkou realitu znají. Jaké znáš komiksy? Kdo je Superman? Kdo je Tarzan? Na odhalení agentů to dobře fungovalo.

Dneska už červený proužek známe všichni. Nejen kuřáci, nejen milovníci sladkého a nejen Američani. I když objevovat jsme ho zrovna v Česku začali mnohem později. Podle Lucie Kubáskové, odbornice na balení potravin z Národního zemědělského muzea, se v Česku objevuje nejspíš až za Husáka. „Ve sbírce máme do celofánové fólie s odtrhávacím páskem jako nejstarší zabalené papírové krabičky se sušenou mléčnou výživou. To by ukazovalo na pozdní 70. léta. Ale není vyloučeno, že se tu pásek objevil i dřív na jiných výrobcích, ale rozhodně to nebyla věc hojně rozšířená,“ říká Kubásková.

Poučení z historky ale je: Každý den se dívejte kolem sebe a dávejte pozor na maličkosti tvořící náš svět. I na populární kulturu. Nikdy nevíte, kdy budete muset dokázat, že víte, kdo je Rákosníček.

Zaujalo? Další skvělé čtení najdete v jarním vydání magazínu Finmag, odkud jsme pro vás otevřeli i tento článek.

Kam dál? Gabriel Pleska na Finmagu:

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Ohodnoťte článek

-
78
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Gabriel Pleska

Gabriel Pleska

Redaktor, editor a uměle inteligentní ilustrátor webů Peníze.cz a Finmag.cz.

Související témata

časopisdruhá světová válkaFinmagpatentySpojené státySpojené státy americkéšpionážválkavynález

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne?

Koupit nejnovější číslo