Články na téma: bankovní daň

Zdvojnásobení povinných rezerv komerčních bank u centrální banky začne platit od Nového roku. Zdraží úvěry a omezí jejich dostupnost. Zvýšení rezerv jde chápat jako zakuklenou bankovní daň. Takovéhrátky s rezervami nejsou obvyklé a nemají ani moc společného se zajištěním stability cen, které je hlavním úkolem naší centrální banky. Proč to tedy dělá?

Část vládních politiků uvažuje o speciální dani na aktiva bank, nebo alespoň k donucení bankovních domů k financování státních projektů. Důvod? Mají prý moc velký zisk. O Česku to říká jediné: když teď zdaníme banky, proč bychom příště nesáhli i po dalším kvetoucím odvětví? Nebo přímo těch firmách, které mají vysoké zisky?

Vláda ždíme daňové poplatníky, živnostníky i firmy. Zkouší zoufalé věci, které nedávno marně prosazovala ČSSD. Přesto se jí nedaří vyhrabat rozpočet z deficitů a zarazit zadlužování státu.

Nad bankou sa blýska: odklady splátek, zamrzlá ekonomika, druhá vlna pandemie a k tomu ještě hrozba bankovní daně. Čekají na tuzemské banky krušné časy?

„ČEZ je úžasná firma managementu navzdory. Cena silové elektřiny výrazně stoupla, to samé se týká povolenek, takže si myslím, že akcionáře čeká několik růžových let,“ říká investor Jaroslav Šura.

Politici před volbami obvykle slibují hory doly, po volbách ale začínají ztrácet paměť. Třeba i proto, že velká část slibů se prostě splnit nedá. V pokračování rozhovoru s ekonomem Lukášem Kovandou jsme si posvítili na volební programy českých parlamentních stran.

Zdaníme banky, ty beztak vydělávají až moc. Navíc z nich spousta peněz odtéká do zahraničí. Premiér Bohuslav Sobotka má jasno v tom, jak zaujmout voliče. Co jeho nápadu říkají ekonomové?

Bankovní daň je nesmysl. Může především dobře posloužit v předvolební kampani. A ano, může přinést i nějaké peníze do rozpočtu. Nenechte se ale mýlit: než je tam banky nasypou, vyberou je od nás. Daňový systém je džungle, která nepotřebuje nové přírůstky, ale radikální prořezávku. Zjednodušení, zpřehlednění a ze všeho nejvíc stabilitu.

Před posledními volbami strašily pravicové strany „řeckým nebezpečím“. Jen málokdo ale věřil tomu, že bychom dokázali klesnout tak hluboko jako Řekové (i když nás zachraňuje spíše německá ekonomika než naše vlastní moudrost). Ale vzhledem k tomu, jak vláda mrhá svým omezeným časem na rituální tanečky místo skutečných činů, se možná pomalu vydáváme na cestu maďarskou.