Články na téma: hrubý domácí produkt

Česká ekonomika letos poroste pomaleji, než se očekávalo, vyplývá z podzimní predikce Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR). Odhaduje, že reálný růst HDP letos dosáhne nejvýš 1,2 procenta, v příštím roce čeká růst kolem 2,7 %. Dlouhodobé vyhlídky brzdí vysoké náklady na energie, globální rizika či přetrvávající nejistoty v průmyslové produkci. Naopak inflace se podle svazu stabilizuje.

Kabinet Petra Fialy, poprvé v obměněném složení, schválil na svém čtvrtečním zasedání novou hospodářskou strategii České republiky. Víc než osmdesátistránkový dokument, nazvaný podle hlavního cíle „Česko do TOP 10“, jmenuje celou řadu oblastí, ve které se má země zlepšit. Slibuje méně byrokracie, dostupnější finance či strategické změny v oblasti vzdělávání i podnikatelského prostředí.

Svaz průmyslu a dopravy nedávno představil vizi hospodářské politiky ČR na příštích šest let. Pro úspěšnou transformaci navrhuje celkem sedm strategických pilířů. Některé jsou schůdné, jiné ale naprosto nereálné. Pojďme se dnes společně na tento návrh podívat, alespoň na některé jeho body.

Po pětadvacáté vyhlašuje letos think tank Liberální institut Den daňové svobody. Mediálně vděčný „svátek“ má upozornit na míru přerozdělování v ekonomice. Tedy na to, o jakém množství z peněz, které vyprodukujeme, nemůžeme rozhodovat přímo. Odevzdáme je jako daně.

Průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostla o sedm procent, po očištění o inflaci reálně o 4,8 procenta. Průměrná mzda aktuálně vyšplhala na 43 941 Kč, mediánová dosáhla 36 651 Kč. Nejnovější data Českého statistického úřadu (ČSÚ) ekonomy pozitivně překvapila.

Jakou budoucnost má český automobilový průmysl? Hrozí, že jeho význam časem poklesne nebo dokonce že úplně zmizí? Podívejme se dnes na scénář, který je asi pro nekoho příliš divoký, jenže dřív nebo později určitě přijde: krach českého autoprůmyslu. A na to, jak se na něj připravit.

Podíl služeb na hrubém domácím produktu, hrubé přidané hodnotě i zaměstnanosti je v Česku nižší, než je běžné v zahraničí. V příštích letech by se měl zvyšovat, sektoru ale dál hrozí nedostatek pracovních sil, vyplývá to z analýzy Asociace malých a středních podniků (AMSP).

Český hrubý domácí produkt (HDP) podle předběžného odhadu vzrostl v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně o 0,5 % a meziročně o 0,4 %. Dlouho očekávané ekonomické oživení se podle ekonomů zřejmě stává realitou. Už ve druhém čtvrtletí by se česká ekonomika dokonce mohla vrátit na předcovidovou úroveň.

Český hrubý domácí produkt (HDP) v posledním kvartálu meziročně klesl o 0,2 procenta, za celý loňský rok pak o 0,4 procenta. Tuzemská ekonomika tak zůstává ve slabé kondici, i když koncem roku prokazovala známky oživení. To by mělo pokračovat i letos, hlavně díky očekávanému zvýšení spotřeby domácností.

Příjemné překvapení se nekoná, naopak. Třetí kvartál se české ekonomice pranic nepovedl a šance na nápravu ve zbytku roku je mizivá. Letošek tak prakticky jistě zakončíme v červených číslech.

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

V české politice se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný se ohledně penzí inspirovat v zahraničí a něco odvážného podnikat. Všichni politici odkazují řešení tohoto problému svým nástupcům. A tak nám nezbývá, než se spolehnout sami na sebe. Investujte, ideálně do zahraničních akcií.

Čínské vedení hýří optimismem. Hrubý domácí produkt země může letos růst až o 5,5 procenta, což je fenomenální úspěch po loňských třech procentech a 2,24 procenta v roce 2021, nejhorším výsledku od roku 1976. Je za tím hlavně rychlé uvolnění proticovidových opatření. Čínu přesto čekají obří ekonomické potíže. Jak je to možné?

Nejdřív covid, pak válka a s ní spojená energetická krize a pádivá inflace. Nejen česká ekonomika je po těchto ranách na prahu recese, podle mnohých ekonomů už je dokonce v ní. Jak velké problémy budeme mít? A můžeme v recesi najít i příležitost? Zeptali jsme se expertů.

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie?

Ukrajina už přes čtyři měsíce odolává ruské agresi, její ekonomika ale čím dál víc strádá. Centrální banka dělá, co může, do země stále míří i pomoc ze zahraničí. Přesto zůstává na místě otázka: jak dlouho ještě vydrží tamní ekonomika v chodu?

Přesvědčení, že hospodářský růst je naprosto normální a systém roste nějak automaticky a sám od sebe, je absurdní. Na rozdíl od klasických ekonomů dnes jen málokdo přemýšlí, jak bude společnost vypadat, až se růst třeba po sto letech zastaví. Tedy jestli jdeme směrem, kterým opravdu chceme jít.

Česká ekonomika si v prvním čtvrtletí vedla nad očekávání dobře a měla našlápnuto zotavit se z covidového oslabení. Ruská agrese na Ukrajině ale přinese další zmar.

Je zřejmé, že sen o obnově ekonomiky ve tvaru V se rozplynul. Naše hospodářství se bude na úroveň před příchodem pandemie vracet delší dobu, než jsme si původně přáli. V průběhu koronavirové krize navíc skokově rostlo zadlužení země a ekonomiku začala poškozovat vysoká míra inflace.

Hrubý domácí produkt je ukazatel, o kterém už jeho autor říkal, že sotva dokáže ukázat, jak se lidi mají dobře. Rána, kterou světovému hospodářství zasadil koronavirus, píše ekonomka Ala’a Shehabiová, je příležitost k tomu, nedokonalý ukazatel opustit.

Co letos udělalo největší radost a co naopak nejvíc zklamalo ekonomy, politiky, podnikatele, lidi z univerzit i neziskovek?