Články na téma: hrubý domácí produkt

Příjemné překvapení se nekoná, naopak. Třetí kvartál se české ekonomice pranic nepovedl a šance na nápravu ve zbytku roku je mizivá. Letošek tak prakticky jistě zakončíme v červených číslech.

Nastává den daňové svobody, začínáme vydělávat sami na sebe – a to dřív než loni. Důvod bouchat šampaňské ale nemáme. Stát totiž s daněmi brzy přitlačí.

V české politice se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný se ohledně penzí inspirovat v zahraničí a něco odvážného podnikat. Všichni politici odkazují řešení tohoto problému svým nástupcům. A tak nám nezbývá, než se spolehnout sami na sebe. Investujte, ideálně do zahraničních akcií.

Čínské vedení hýří optimismem. Hrubý domácí produkt země může letos růst až o 5,5 procenta, což je fenomenální úspěch po loňských třech procentech a 2,24 procenta v roce 2021, nejhorším výsledku od roku 1976. Je za tím hlavně rychlé uvolnění proticovidových opatření. Čínu přesto čekají obří ekonomické potíže. Jak je to možné?

Nejdřív covid, pak válka a s ní spojená energetická krize a pádivá inflace. Nejen česká ekonomika je po těchto ranách na prahu recese, podle mnohých ekonomů už je dokonce v ní. Jak velké problémy budeme mít? A můžeme v recesi najít i příležitost? Zeptali jsme se expertů.

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie?

Ukrajina už přes čtyři měsíce odolává ruské agresi, její ekonomika ale čím dál víc strádá. Centrální banka dělá, co může, do země stále míří i pomoc ze zahraničí. Přesto zůstává na místě otázka: jak dlouho ještě vydrží tamní ekonomika v chodu?

Přesvědčení, že hospodářský růst je naprosto normální a systém roste nějak automaticky a sám od sebe, je absurdní. Na rozdíl od klasických ekonomů dnes jen málokdo přemýšlí, jak bude společnost vypadat, až se růst třeba po sto letech zastaví. Tedy jestli jdeme směrem, kterým opravdu chceme jít.

Česká ekonomika si v prvním čtvrtletí vedla nad očekávání dobře a měla našlápnuto zotavit se z covidového oslabení. Ruská agrese na Ukrajině ale přinese další zmar.

Je zřejmé, že sen o obnově ekonomiky ve tvaru V se rozplynul. Naše hospodářství se bude na úroveň před příchodem pandemie vracet delší dobu, než jsme si původně přáli. V průběhu koronavirové krize navíc skokově rostlo zadlužení země a ekonomiku začala poškozovat vysoká míra inflace.

Hrubý domácí produkt je ukazatel, o kterém už jeho autor říkal, že sotva dokáže ukázat, jak se lidi mají dobře. Rána, kterou světovému hospodářství zasadil koronavirus, píše ekonomka Ala’a Shehabiová, je příležitost k tomu, nedokonalý ukazatel opustit.

Co letos udělalo největší radost a co naopak nejvíc zklamalo ekonomy, politiky, podnikatele, lidi z univerzit i neziskovek?

Z dlouhodobého hlediska jsou akcie investice, která vždycky obstojí. Rostou na ceně, porážejí inflaci, a ještě z nich můžete mít dividendy.

Kdykoli je řeč o mzdách, nevyhnutelně přijde řeč na rozdíl mezi příjmy Čechů a Němců. Jak je možné, že víc než dvacet let po údajně úspěšně ukončených hospodářských reformách máme ve srovnání s Německem stále třetinové platy?

Česká ekonomika v letošním roce roste. Dokonce prý nejrychleji v celé Evropě. Máme se radovat? A přinesou dobré hospodářské výsledky lepší mzdy? Ptáme se Vladimíra Dlouhého, Pavla Kohouta, Aleše Michla a dalších osobností.

Politici jimi zdůvodňují, proč vládnou tak či onak, ratingové agentury je používají při hodnocení prospěchu států, ekonomové se jim klaní. Problém se zbožštěnými ekonomickými ukazateli je v tom, že ukazují špatně. Jsou manipulovány, aby přikryly nepříjemnou realitu.

Pro vývoj ceny akcie je určující, jaké zisky firma generuje. Nebo snad ještě přesněji očekávání budoucích zisků firmy. Největší vliv ale často mají lidské emoce: chamtivost a strach.

Zájem o řecké, španělské, italské i portugalské dluhopisy je veliký. Úrokové výnosy klesly na předkrizové hodnoty, jako by ani žádná krize nebyla. Přitom zadlužení neustále roste až strašidelným tempem. Dluhopisová bomba potichu tiká… ale nikdo to neslyší.

Český hospodářský růst v roce 2014 zahuben nebude, lze souhlasit s předpovědí dra Zhouby.

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Na obou březích Atlantiku se nadělá spousta řečí o vzdělanostní společnosti a přechodu k ekonomice založené na službách s vysokou přidanou hodnotou. Tuto cestu za světlými zítřky s velkým zájmem pozoruji a k pevnějšímu kroku nabízím následující baladu o trenýrkovém království jménem Absurdistán.