Články na téma: produktivita práce

Workoholismus a vyčerpání z práce pomalu přestávají být „sexy“. Naštěstí. Mluví se o work-life ballance, produktivitě, prioritizaci úkolů a time managementu. Proto se v rámci seriálu Jak na podnikání dnes podíváme na jeden z nejdůležitějších, ale také nejnáročnějších nástrojů managementu a řízení lidí – delegování.

V posledních dvou letech nabral technologický pokrok po letech klidu na dynamice. Řada firem představila nové systémy umělé inteligence s neuvěřitelnými schopnostmi. Co bylo před pár lety sci-fi – roboti malující či píšící básně – se stalo každodenní realitou. Nová éra před nás ale klade i nové otázky. Jak třeba bude vypadat lidská práce a kolik za ni dostaneme?

Třídenní víkend je velké lákadlo. Stane se v dohledné době realitou i v Česku? Může reorganizace práce během pandemie pomoct výrazněji zkrátit pracovní čas?

Minimální mzda se má od ledna 2017 už potřetí ve třech letech zvýšit, tentokrát na 11 tisíc korun. Odbory už rok pod heslem Konec levné práce bojují za vyšší výdělky. Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské by ale mzdy měly růst až ve chvíli, kdy Česko přestane být montovnou. Pokud budeme „předbíhat“, hrozí podle ní, že firmy přijdou o zakázky a začnou propouštět.

Centrální banky jdou na ruku politikům. Záporné úrokové sazby ale ničemu nepomůžou, jen kupují Evropě pár let navíc.

Z dlouhodobého hlediska jsou akcie investice, která vždycky obstojí. Rostou na ceně, porážejí inflaci, a ještě z nich můžete mít dividendy.

Kdykoli je řeč o mzdách, nevyhnutelně přijde řeč na rozdíl mezi příjmy Čechů a Němců. Jak je možné, že víc než dvacet let po údajně úspěšně ukončených hospodářských reformách máme ve srovnání s Německem stále třetinové platy?

Když se řekne DPH, naježí se vám vzrušením chloupky na zátylku? Mezi námi, to asi málokomu. A přece může být ekonomie vzrušující dobrodružství skoro pro každého. Každý týden nás o tom v novém seriálu bude přesvědčovat Lukáš Kovanda, ekonom a popularizátor ekonomie.

Brazilská průmyslová společnost Semco se zbavila manuálů a předpisů, sekretářek a archivů, prohlídek na vrátnici a dalších věcí, „bez kterých to nejde“. A jde to. Už skoro třicet let.

Dnešní příspěvek se ponese v lehce abstraktním duchu, neboť chci popsat problém globálních nerovnováh a navrhnout, jak by se postižené státy mohly přizpůsobit. Debata o základních příčinách globálních nerovnováh je pořád stejně bouřlivá a zmatená. Na klidu jí nepřidává početná armáda moralistů, kteří rádi porovnávají pracovitost a šetrnost domácností v zemích s vysokou mírou úspor s leností a konzumerismem domácností v zemích s vysokým podílem spotřeby na DPH. Tvrdí přitom, že svět se nevrátí k rovnováze, dokud si ti druzí nevezmou příklad z těch prvních.

Po desítkách knih o tom, jak zvládat víc a víc práce a vydělat víc a víc peněz, přichází jedna půvabná. Leo Babuata v ní říká: stačí se vyhýbat nepodstatnému.

Pavel Kohout exkluzivně pro Finmag: Finanční krize v eurozóně pokračuje. Státníci ani bankéři zjevně nevědí co s ní. Krize přitom nabývá na dynamice. Již nyní dosahuje rozměrů, které nečekali ani největší skeptici. Co horšího, není známo řešení. Vůdčí osobnosti Evropy, kancléřka Merkelová, německý ministr financí Schäuble a prezident Sarkozy se pouze snaží získat čas.