Články na téma: státní dluh

Ve středu 25. září schválila vláda Jiřího Rusnoka návrh státního rozpočtu na rok 2014. Jelikož vláda počítá s růstem ekonomiky o 1,3 procenta, usoudila, že si může dovolit zvýšit příští rok státní dluh o rozpočtový schodek 112 miliard korun. Premiér Jiří Rusnok označil tento státní rozpočet za prorůstový.

Polské státní dluhopisy vlastněné penzijními fondy přestanou existovat. Korporátní dluhopisy konfiskace minula.

Nebýt to tak vážná věc, byl by to dobrý důvod ke slovním hrátkám. Premiér Tusk přišel s nápadem zestátnit – státní dluhopisy. Přesněji bondy polské vlády, které tvoří víc než polovinu aktiv tamějších soukromých důchodových fondů. Znárodňování by ovšem mělo dopad nejen na pověst Polska, ale také na důvěryhodnost penzijních reforem ve střední a východní Evropě vůbec. Co si o tom myslí zástupci českých penzijních společností, ekonomové a finanční analytici?

Polsko oznámilo zásadní omezení své penzijní reformy. Z penzijních fondů chce vytáhnout více než polovinu jejich prostředků, uloženou do státních dluhopisů.

Německé volby budou tématem číslo jedna. Vlastně je vzhledem k jejich blízkosti s podivem, jak málo se o nich zatím píše. Přinášíme pohled slovenského ekonoma a politika Richarda Sulíka. Slovenska se – jakožto člena eurozóny – výsledky německých voleb možná dotýkají víc než nás. Což ale neznamená, že bychom jejich témata, průběh a výsledky měli sledovat méně bedlivě.

Škrty a úspory potápějí evropskou ekonomiku. Konečně se prokázalo, že zastánci stimulačních opatření měli pravdu, naopak zastánci škrtů se historicky znemožnili. Nebo je to trochu jinak?

Jméno Šinzó Abe skloňují v posledních měsících světová média ve všech pádech. Tedy aspoň média v jazycích, které pády mají. I ta ostatní jsou ale plná staronového japonského premiéra, prý strůjce dalšího japonského hospodářského zázraku. Nové svaly japonského hospodářství skutečně na pohled vypadají impozantně. Jenže mají spíš co do činění s anaboliky než s poctivým zvedáním železa.

Jednou přijatý plán bývá radno dodržovat i tehdy, jsou-li okolnosti právě nepříznivé.

Když dluhy nemají kam růst, ani ekonomika neroste. V České republice prostor pro růst dluhů stále je.

Navrhovat rozšíření státních investic se u ekonoma v Česku považuje téměř za profesní sebevraždu. Ale buď můžeme rozumně investovat, nebo se jako jediní v regionu budeme zbytečně plácat v dlouhodobé recesi.

Návrh ústavního zákona o takzvané dluhové brzdě předložený Poslanecké sněmovně je chybný. Sněmovna by jej měla zamítnout. Proč? Nepotřebuje snad česká ekonomika zkrotit dluh? Zajisté potřebuje. Zákon je však vadný. Z více důvodů. Především je postaven na chybném mechanismu evropského fiskálního kompaktu.

Varovné předpovědi, že nás čeká řecká apokalypsa, nevyšly. Tak prý žijeme na dluh příštích generací. To je sice pravda – ale jinak, než tvrdí naši vládní politici.

Konečně už i ve Strakově akademii po třech letech pochopili, že dusit ekonomiku je nesmyslné a nic to nepřináší. Jenže pokus nabrat jiný kurz působí zase stejně bezradně.

Státní dluh působí jako krátkodobý stimulant, dlouhodobě však přináší škodlivé účinky

Bič na rozhazovačné choutky správců veřejných peněz: Návrh takzvané fiskální ústavy počítá se vznikem Národní rozpočtové rady, která se jim má dívat na prsty. Má takový úřad smysl? Zeptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Na obou březích Atlantiku se nadělá spousta řečí o vzdělanostní společnosti a přechodu k ekonomice založené na službách s vysokou přidanou hodnotou. Tuto cestu za světlými zítřky s velkým zájmem pozoruji a k pevnějšímu kroku nabízím následující baladu o trenýrkovém království jménem Absurdistán.

Moc dobře si pamatuji tehdejší atmosféru: psal se rok 2003 a v celé zemi se konalo první a dosud poslední celostátní referendum. Nadšení svátečně oblečení lidé houfně směřovali do volebních místností a po letech útisku a odříkání konečně ukázali komunistům dlouhé nosy. Ve dnech 13. a 14. června rozhodli, že Česká republika vstoupí do Evropské unie.

Před rokem zveřejnil britský výzkumný ústav National Institute of Economic and Social Research zajímavou analýzu. Srovnával v ní vývoj ekonomiky během „velké krize“ třicátých let s vývojem po krizi roku 2008. Výsledek rozhodně nebyl pro dnešní politiky lichotivý – Británie, Španělsko i Itálie vykazovaly ve třicátých letech mnohem rychlejší oživení než po současné krizi.

Následující text jsem napsal pro MF Dnes téměř přesně před osmi lety. Bylo to v době, kdy se již stačily projevit důsledky změn z období Zemanovy vlády (červenec 1998 až červenec 2002). Předkládám jej dnes beze změny, pouze s komentářem. Ale nejprve článek samotný.

Podle chybných pravidel vznikají špatná rozhodnutí. Pokud například platí pravidlo, že schodek do tří procent HDP je v pohodě, pak schodek bude. Svou novou knihu ekonom Pavel Kohout nazval Úsvit. Optimisticky. Věří, že jeho návrh nové české ústavy je základem systému lepších pravidel.

Ministerstvo financí přichystalo třetí vydání státních spořicích dluhopisů pod pracovním názvem „vánoční emise“. Novinkou je, že dluhopisy můžete koupit nejen sobě, ale i někomu jinému. Má smysl kupovat Kalouskovy dluhopisy pod stromeček?