Články na téma: Věci veřejné

Dost možná poslední z našich předvolebních dotazníků přináší odpovědi Radka Johna, čestného předsedy strany Věci veřejné a jejího volebního lídra.

Richard Sulík na sebe výrazně upozornil na začátku tisíciletí jako architekt slovenské daňové reformy. Podle jednoho tamějšího politika ostatně „jeho“ rovná daň byla „nejlepší bezplatná reklama na Slovensko“. V roce 2010 dostal svou stranu do vlády. O rok a půl vládu shodil, nelíbil se mu mechanismus záchrany slabých evropských ekonomik. A jak říká, kompromisy dodnes nejsou jeho silná stránka.

Vláda lidí, kteří by prodali vlastní matku, je nakonec docela zábavná. Ještě že tak: může trvat dlouho.

Má smysl, aby vládní koalice pokračovala až do roku 2014, nebo jsou předčasné volby přijatelnější varianta? Ptali jsme se ekonomů Tomáše Prouzy a Lukáše Kovandy, podnikatele Tomia Okamury, advokáta Tomáše Sokola a dalších osobností.

„Standardní česká politická strana dnes funguje tak, že si na první místo vrazí nějakou pro veřejnost přijatelnou figurku, která naláká voliče, za ní se pak seřadí zjedi a zločinci, kteří si jdou nakrást, a pak, zase aby se neřeklo, se na poslední místo přidá pár slušných lidí. Takhle to dál nejde,“ říká Karel Janeček, s nímž jsme po roce opět sešli, abychom zjistili, co je nového u českých korupčníků.

Jak dostat českou politiku z bahna, ve kterém se nachází? A jakým způsobem zabránit politikům v rozkrádání veřejných financí? Zeptali jsme se ekonomů Lukáše Kovandy, Petra Macha či Tomáše Prouzy, politologa Jiřího Pehe a dalších osobností.

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.

Věci veřejné si všimly pozoruhodné shody: zdraví národa je na tom stejně špatně jako jeho veřejný rozpočet. Chtěly oboje vyřešit hranolkovou daní, návrh ale v červenci padl pod vládní stůl na kupičku odhozených dobrých nápadů i fantasmagorií. Do které kategorie daň na cukry a tuky patří?

Korupce je prvořadým tématem české politiky už od parlamentní kampaně Miloše Zemana v roce 1998. Troufl bych si tvrdit, že o volebních vítězích a poražených rozhoduje ještě častěji než téma sociálního státu. Nejlépe to dokládají volby poslední, kde hlad veřejnosti po boji s korupcí vynesl relativně obskurní straně plných čtyřiadvacet poslaneckých mandátů. Naproti tomu sociální demokracie, která téma korupce silně podcenila, musí snášet roli sice hlasité, leč jinak bezbranné opozice.

„Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit – pánové, ještě je potřeba došetřit tohleto, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova!– že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech,“ říká Karel Randák ve třetím díle rozhovoru.

„Kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, vydalo by to na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné,“ říká bývalý šéf tajných služeb Karel Randák v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

„Kdosi dostal geniální nápad, že v Česku musejí jezdit rychlovlaky, ale nějak se zapomnělo na to, že se pro ně nejdřív musejí postavit koleje. Proto mají České dráhy Pendolina, která dokážou vozit cestující rychlostí 230 kilometrů za hodinu, koleje s maximální rychlostí 160 kilometrů za hodinu a ztráty i na těch nejziskovějších tratích,“ říká Radim Jančura v závěrečné části exkluzivního rozhovoru.

Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?

Dnešní komentář bude kvůli páteční smrti Eduarda Janoty trochu osobnější, než bývá zvykem. Připomněl mi totiž to, jak moc může jeden člověk ovlivnit fungování státní správy a kam by se mohla státní správa posunout s pár drobnými změnami.

Věci veřejné dostávají za další pokoutně pořízené průsaky „pravd“ oprávněně na frak. Ať jejich defilé na české politické scéně bude stát jakoukoliv cenu, neměli bychom se spokojit s alibistickou analýzou bártovského fenoménu. Ta má z pohledu médií i většiny komentujících politiků až příliš jednoduchou strukturu: podnikatel, který chtěl zakázky a moc, založil stranu, vymyslel si boj proti korupci, ve volbách uspěl hlavně marketingem a pak to celé prasklo.

„Každý Čech včetně nemluvňat přispěje korupčníkům měsíc co měsíc tisícikorunou z vlastní kapsy. Sto miliard je abstraktní číslo. Pokud si jej ale vydělíte, zjistíte právě tohle. Rodina se třemi dětmi takhle každý měsíc přijde o pět tisíc korun, je to peklo,“ varuje Karel Janeček ředitel firmy RSJ Algorithmic Trading, který se pustil do boje s českou korupcí.

Když se na víkendové narozeninové oslavě stočila řeč na politiku, v podstatě unisono znělo jedno jediné – copak je to, co vidíme poslední měsíce, skutečně možné? Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.

Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.

V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.

Politici na luxusních jachtách a ve vilách v Toskánsku, které patří významným finančním skupinám. Koňské pólo v Tatrách, lyžařské závody ve Špindlerově Mlýně, večírky ve Žlutých lázních a mnoho dalších honosných akcí, kterých se společně účastní přední politici, lobisté a zástupci silných ekonomických subjektů. Tak na první pohled vnímá společnost spojení lidí z byznysu a politiky.