Vyzbrojeni nepřítelem. Proč obrana Česka stále závisí na sovětské technice?
Až ruská agrese na Ukrajině v plné síle ukázala, jak špatně a pomalu postupuje modernizace české armády. Je bolavou realitou, že ani 23 let po našem vstupu do NATO se Praha nemůže zbavit sovětských zbraní. Bez nich by totiž vojáci měli holé ruce.
Pokud by někdo chtěl konkrétní příklad toho, jak vypadá závislost české obrany na starých sovětských zbraních, postačí výlet do jihočeských Strakonic. Tedy na základnu 25. protiletadlového raketového pluku, jehož hlavní těžkou zbraní jsou takzvané tři prsty smrti – raketový komplet 2K12 KUB. Na něm stojí česká protiletecká obrana už od poloviny 70. let minulého století.
Součástí kompletu jsou i podpůrné nákladní vozy a jeřáb na podvozku náklaďáků ZIL. Jestli by někdo budoval muzeum studené války a sovětských zbraní, systém KUB a jeho doprovodná vozidla by byla ideálním exponátem.
Sovětská konvenční technika v české armádě
• Tanky: 116 kusů verzí T-72
• Úderné vrtulníky: 17 kusů Mil Mi-24/35
• Bojová obrněná vozidla: 430 kusů (z toho většina na pásovém podvozku BVP-1 a BVP-2)
Pozn.: sovětská technika se vyráběla pod licencí i v Československu
Zdroj: Armáda ČR
I přesto musí česká armáda stále investovat do údržby a oprav těchto extrémně neforemných systémů a mladí vojáci slouží na technice, která je v řadě případů daleko starší než oni sami. Jednoduše proto, že si generální štáb nemůže dovolit vozidla a zbraně sovětské výroby a koncepce ze dne na den odstavit a poslat do šrotu. Moderní náhradu totiž zatím stále nemá k dispozici.
A podobné je to i na řadě dalších posádek. Na vrtulníkové základně u Náměště nad Oslavou či u tankového praporu v Přáslavicích. Tam všude stále vládnou ruské systémy.
Praha doplácí na velmi pomalé tempo modernizace armádní techniky a oddalované nákupy.
Armáda ve slepé uličce
Že je to spíš výbava, kterou by si protivník s pobavením vyfotil, než by se jí lekl, je jedna věc. Teď se však ukazuje něco mnohem zásadnějšího. Pokračující závislost na ruské (sovětské) technice dostala českou armádu do slepé uličky. Ve chvíli, kdy Evropa a západní svět trhá obchodní vazby s ruským trhem a posiluje spojenecké linky, se stává takřka nemožné pořizovat na starou techniku náhradní díly a udržovat ji tak v provozu.
Nejde o nic nového, co by úředníci ministerstva obrany zjistili až s únorovým začátkem Putinova barbarského útoku na Ukrajinu. V posledních letech byl nákup komponentů na vojenskou techniku stále složitější. Své o tom ví třeba letecké opravy LOM Praha, které armádě servisují vrtulníky Mil Mi-17 a Mi-24/35.
LOM Praha v dlouhé nejistotě
V září roku 2014, kdy Evropská unie zavedla sankce vůči Rusku kvůli protiprávní anexi ukrajinského Krymu, vedení státních leteckých opraven LOM Praha poprvé veřejně varovalo, že kvůli opatřením nebude mít dostatek náhradních dílů. A přijde kvůli tomu o některé zahraniční zakázky. „Zpřísnění sankcí vůči Ruské federaci může fatálně ohrozit fungování státního podniku LOM Praha,“ upozornil tehdejší ředitel opraven Roman Planička. Sankce se podle něj sice netýkaly dodávek náhradních dílů na opravy ruských vrtulníků, které používá česká armáda či členské země EU, u zakázek v ostatních státech světa ale po zpřísnění sankcí panuje velká nejistota. „Nikdo mi zatím nebyl schopen odpovědět na dotaz, zda – když nyní podepíšu smlouvu na generální opravu vrtulníků v Ghaně – náhradní díly (z Ruska) dovezu, nebo nikoliv,“ upozornil tehdy.
Zdroj: ČTK, 26. září 2014
A přestože tyto potíže patří téměř ke každodenní realitě vojenských opraven, zásadní změna nikdy neproběhla. A v nejbližší době není rozhodně možná. Praha doplácí na velmi pomalé tempo modernizace armádní techniky a oddalované nákupy. Bylo to vidět především v uplynulých osmi letech, kdy rychlost strategických obranných akvizic vypadala spíš jen jako setrvačnost.
Minulé vedení ministerstva obrany kritiku odbíjelo tím, že vyjednávání a rozhovory se zbrojaři komplikovala a zdržovala proticovidová opatření. A tedy že všechno trvá mnohem déle než v normálních dobách.
Jistě, covid ovlivnil všechna odvětví. Jenže – a i v Česku to minulé vládě stále připomínala řada odborníků a médií – budování obranyschopnosti by mělo být jednou z priorit a rozhodně by se nemělo upozaďovat.
Kabinet i ministři obrany však zvolili úplně jinou strategii. Nejlépe ji zřejmě charakterizují slova bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO) z března roku 2020: „Asi teď okamžitě nepotřebujeme BVP (bojová vozidla pěchoty, pozn. red.), ale potřebujeme jiné věci na tuto válku s koronavirem.“
Právě tato krátkozrakost politického rozhodování je hlavním vysvětlením toho, proč technologická výbava české armády vypadá stále spíše jako z normalizačního snímku Copak je to za vojáka než zbraně profesionálních ozbrojených sil středoevropské země, která je už téměř čtvrtstoletí členem Severoatlantické aliance.
I když jsou některé modernizační projekty rozjeté, potrvá ještě řadu let, než nové zbraně úplně zastoupí starou výzbroj.
Propásnutá šance
Co s tím? Teď už bohužel nic. Ekonomicky i politicky nejvýhodnější roky, při nichž se dalo zbrojit a modernizovat, jsou pryč.
České ozbrojené síly musí skousnout fakt, že i v situaci, kdy Moskva destabilizuje bezpečnost v Evropě a drasticky drancuje Ukrajinu, se musí nadále spolehnout na sovětskou, respektive ruskou, technologii. I když jsou některé modernizační projekty rozjeté, potrvá ještě řadu let, než nové zbraně úplně zastoupí starou výzbroj.
Závazky na rostoucí obranný rozpočet a pokračující modernizaci vojska jsou spíš jen slibem do budoucna.
Ukrajinský konflikt ukazuje, že pro to, aby se malé evropské země ubránily agresivní a v řadě ohledů technologicky hloupé ruské armádě, potřebují především těžkou pozemní techniku a dobrou vzdušnou podporu svých sil. Tedy právě v oblasti, v nichž má Česká republika ten největší nedostatek – viz malé tankové vojsko, zastaralá bojová vozidla pěchoty a dělostřelectvo s nedostatečným dostřelem.
Přitom právě moderní tanky a pásová bojová vozidla jsou zbraněmi, u nichž zatím nikdo netuší, kdy je česká armáda získá.
Autor je členem redakce Reportérů ČT
Kam dál? Armáda a zbrojení na Finmagu:
- Americká základna v Česku? Proč je tahle debata už dávno zbytečná
- Peníze přicházejí pozdě. Zbrojení armády zamrzlo u líbivých slibů
- Nízké daně? Zapomeňte, Česko bude zbrojit
- Připrav se, kdo můžeš. Komunita prepperů radí, jak přežít válku
- Kdo ohlídá české moře? Armádu čeká stamiliardový tendr
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu