Jste vycukaní strachy? Pořiďte si pořádné jizvy

Znáte Kurážného vlka? Tenhle „mem“ – tedy vtipný nesmysl kolující internetem – vyrostl ze slavnějšího Sklíčeného psa. Na rozdíl od něj vlk ví, že šelma dostane jen to, co si sama urve:

^{„Bolest je dočasná, sláva věčná.“}

Právě na vlka jsem si vzpomněl, když jsem pročítal The Flinch od Juliena Smitha. Dal mi na ní tip čtenář, který ji přirovnal k Do the Work od Pressfielda a Poke the Box od Setha Godina. Aby taky ne, když i The Flinch vyšlo v Godinově nakladatelství Domino Project, které nejenom že po roce fungování rezignovalo na žánrovou pestrost, ale i na nové knihy. Vždyť tohle už je vlastně třetí téměř identické pojednání o tom, že to, co vás drží zpátky, je jen docela iracionální strach, zděděný po předcích žijících mezi medvědy.

Proč se tedy The Flinch zabývat? Za prvé, je zdarma. Za druhé, je fakt tenká. Za třetí, má užitečnou praktickou část. A konečně: je na ní dobře vidět, co že je s tímhle dominoprojekťáckým přístupem „poraž svůj strach a budeš king“ blbě.

Nejvíc tě naučí ty lekce, co tě spálí

Slovo „flinch“ z názvu v angličtině označuje cuknutí bolestí či strachem. „V boxu je zásadní rozdíl mezi profíky a kýmkoliv jiným. Borci, co mají naterénováno, jsou jiní. Pokud jim jednu napálíte, necuknou sebou. Chce to trénink, ale pokud to s boxem myslíte vážně, nemáte na výběr. Je to jediná cesta k vítězství.“

Modří už vědí, že člověk nemusí lézt do ringu, aby se pořádně vycukal. Ten paralyzující strach, když máte mluvit na veřejnosti, pozvat někoho na rande, založit firmu, oslovit klienta… Smith nekáže, že se toho strachu můžete zbavit. Jen říká: nesmí vás zastavovat. Dá se obejít. A dokonce si můžete s trochou trpělivosti vytrénovat reflex, který vás bude pošťuchovat do nepohodlí, tak jako profesionální zápasníci pracují s energií z přijatých ran. Doufám že audioverzi namluví Sylvester Stallone: „Nejvíc tě naučí ty lekce, co tě spálí. Bez jizvy nebudeš mít důkaz, nebudeš mít pořádnou vzpomínku.“ Člověk úplně slyší ten chraplák a hudbu z Rockyho.

Budete žít. Tedy pokud se nezabijete

To všechno jsme už několikrát četli. Smith aspoň na rozdíl od jiných motivačních pisálků nedává plané naděje: „Na tomto místě vám ve většině knih autoři slíbí, že pokud budete dělat, co říkají, zaručeně uspějete. V tomhle případě vás ale jistě čeká selhání. Odmítnutí. Zdolávání špatných cest. Pocítíte, jak vypadá ponížení. Co je tedy zaručené? Že budete žít.“

Další bod dostává za vlastní cvičení, kterými se čtenář může přeprogramovat – a poznat, jak neadekvátní jeho cukání je. Úžasné rady ze Čtyřhodinového pracovního týdne – lehni si uprostřed rušné ulice na zem – a z Klubu rváčů – začni si bitku s docela cizím chlapem a prohraj ji – se překonat nedají. Ale třeba dát se do řeči s prvním člověkem, kterého potkáte, je docela výzva. Musím se přiznat, že jsem se vycukal – a to proti mně ve vlaku seděl docela milý pán. Zato vypadnout ze svého každodenního koridoru… jo, odfajfkováno. Začít dělat nepohodlné věci, jako sprchovat se ve studené vodě; víc číst; najít si kamarády, kteří člověka dokážou vytáhnout z pohodlíčka; „udělat něco úžasného“… dobře, na tom se dá něco stavět.

Zároveň je ale ten jednoduchý algoritmus „ucítíš-li nebezpečí, postav se mu čelem“ docela hloupoučký. Úspěšným lidem, ať už si to definujete jakkoliv, rozhodně nechybí odvaha překonat cukání a odvážně se pustit do podstatných věcí. Jenomže Smith odmítá řešit, cože je vlastně podstatné. The Flinch je návod na výrobu zpovykaných extrovertů, kteří se sprchují ve studené vodě a mluví s cizinci. Kteří se pouštějí do každého nepohodlí jen proto, že je nepohodlné. Žít se ale dá docela dobře a naplněně i s několika drobnými strašáky. Hlavně když člověk dokáže vzít svou odvahu a energii a namířit je správným směrem. Smith radí střílet z upilované hlavně na všechno, co se hýbe.

A pak: autor se plete, když přesvědčuje, že „váš život je bezpečný“. Není. Je to past vedle pasti, jak lamentuje další internetový mem, montér Luboš. Naučte se ignorovat svůj strach – a třeba se vám podaří spadnout do dluhů, nakazit se pohlavní nemocí, zrakvit se na motorce. Nakonec vás můžou na Nízké Fatře sežrat ti medvědi, o kterých Smith tvrdí, že už nejsou. Jsou.

Promiňte, jestli vás to teď trochu vycukalo.

Julien Smith: The Flinch. Vydalo nakladatelství The Domino Project v prosinci 2011. 131 stran, zdarma