Základní slova 20: Rozprava o právu ve spravedlivém procesu

Spravedlivý proces. Každý člověk více či méně ví, co je spravedlnost a co je spravedlivé. Lidé si také dokážou představit, co je proces. Je však nesmírně zajímavé, že když se řekne „spravedlivý proces“, vznikne najednou tímto spojením pro mnoho lidí jakási floskule, prázdná slova, obsah, který lidé nedokážou popsat konkrétními činy.

O nepochopení pojmu „spravedlivý proces“ svědčí časté volání po rychlých procesech i tam, kde to není možné, protože urychlením by se ze spravedlivého procesu stal proces nespravedlivý. A jaké je vždy veřejné pobouření a rozčarování lidu, když soudce osvobodí viníka, jehož vina už byla dávno veřejně vyhlášena! Vždyť je to tunelář!

Jak je možné, že mnoho lidí chápe pravidla spravedlivého procesu jako spiknutí proti spravedlnosti? A kdy se proces stává nespravedlivým?

V dnešním světě je čím dál důležitější forma. Ona byla sice potřebná vždy, ale s přibývajícím počtem lidí – a tedy i mezilidských vztahů – její význam neustále roste. Stačí se podívat na takový banální příklad. Zapomenu kód (PIN) své kreditní karty právě ve chvíli, kdy si potřebuji rychle vybrat peníze v hotovosti nebo kartou bez hotovosti zaplatit. Nikdo nezpochybňuje, že mám svoje peníze na bankovním účtu, ale já se pro formální chybu, neumění dodržet předepsaný formální postup, k nim nedostanu. A tím přijdu o možnost hotové peníze v tuto chvíli použít a zdánlivě nespravedlivě o šanci uzavřít výhodnou smlouvu, nebo dostanu nálepku (nespravedlivě) podvodníka v restauraci, kde nejsem schopen zaplatit večeři, ačkoli peníze mám, jen se k nim neumím v danou chvíli dostat. Je to vůči mně spravedlivé? Samozřejmě že je! Ve svém vztahu k bankovnímu domu musím dodržet veškeré domluvené postupy, abych se mohl dožadovat splnění svého práva na uvolnění peněz.

Jestliže se lidské společenství v rámci ochrany svobody jednotlivce rozhodlosoudit jiné, kteří údajně tuto svobodu porušili, pak může postupovat toliko zavedeným postupem. Postupem ověřeným zkušeností, ale i vírou mnoha generací, že takovýto postup vede ke spravedlivému posouzení věci. Tento postup musí být neměnný, ať je použit ve věci kohokoli. Stejný pro darebáka i slušného člověka, ženu či muže, věřícího i nevěřícího, bohatého i chudého, mladého i starého, vzdělaného i negramotného a samozřejmě bílého, rudého, žlutého či černého.

Je logické, že stejný postup vůči každému nemusí a ani nemůže každému přinést stejný výsledek. Někdo si na onen kód, o kterém jsme mluvili, vzpomene, kdykoli jej napadne, jiný jen občas a někdo si jej není schopen zapamatovat nikdy. Žádám-li však pro sebe lidskou spravedlnost, musím projít procesem stejným jako kdokoli jiný, kdo tuto spravedlnost požaduje, jinak se mi jí nemůže dostat. Neboť pouze takovýto proces může vést k rozhodnutí, které lze označit za spravedlivé (byť, kdybych se dokázal s protistranou dohodnout, mohli jsme dojít k řešení, jež lze obecně označit pro nás oba za daleko spravedlivější, než je konečný výrok soudu).

Ve spravedlivém procesu je nejdůležitější osoba soudce (nebo soudců, jestliže se rozhoduje v senátu). Různé systémy vybírají osobu soudce různě. Není až tak důležité, jaký způsob výběru je zvolen, ale musí jít o výběr demokratický, zaručující především nestrannost a nezávislost soudce. Soudci mohou být přímo voleni obyvatelstvem státu nebo voleni volenými zástupci (obvykle poslanci či senátory), jmenováni těmi, kteří byli zvoleni, popřípadě lze i vysledovat kombinaci jmenování a volby, když jmenování je podmíněné souhlasem (získaným hlasováním) některého ze zastupitelských sborů. Při jmenování či volbě se přihlíží jednak k předepsaným kriteriím, která jsou dána zákonným předpisem (právnické vzdělání, délka praxe, věk apod.), ale i ke kriteriím nepsaným. Těmi jsou obvykle osobnostní vlastnosti navrženého kandidáta, ale i třeba jeho pověst ve společnosti.

Pravidla spravedlivého procesu ovšem nejsou vytvořena pro soudce, ale pro obžalovaného v trestních věcech či žalobce a žalovaného ve věcech civilních. Základním pravidlem je veřejnost procesu pod kontrolou všech a neméně důležitá je rovnost postavení účastníků procesu.

Bude však zapotřebí pohovořit o jednom z nejdiskutovanějších pravidel, o právu na právní pomoc. Je mimo jakoukoli pochybnost, že movitější žadatel o spravedlivé rozhodnutí je schopen zajistit si (zaplatit) výborného advokáta, jehož um a odbornost může hrát v procesu naprosto nezastupitelnou roli. Společenství lidíje sice schopnovytvořit podmínky takové, aby se právní pomoci dostalo každému, ale rozdíly v kvalitách těch, kteří právní pomoc poskytují, odstranit neumí (stejně jako neumí jmenovat či zvolit jenom kvalitní soudce).

Již uvedené určitě postačí k porozumění, že spravedlivý proces není a nemůže být zárukou rozsudku, který se bude líbit všem a celé lidské společenství jej bude považovat za spravedlivý. Spravedlivý proces jsou neměnně stanovená pravidla na cestě k takovémuto rozsudku, platící stejně pro všechny, když na konci této cesty je rozhodnutí, jež posuzuje naopak vysoce individuální případ jednotlivce či jednotlivců a toto rozhodnutí je v rukou člověka z masa a kostí, soudce, se všemi klady i chybami.

Nemohu nevzpomenout na různé glosy a rozhořčené články v mediích o tom, jak udatní policisté kohosi zadrželi a darebák soudce jej propustil na svobodu a tím zabránil spravedlivému procesu. Nebo statistiky o tom, že ti a ti lidé (černí, hnědí, šikmoocí, mladí či staří) jsou více odsuzováni než jiní, a proto není dodržen spravedlivý proces a tak podobně. Tak „o tomto“ spravedlivý proces není a nemůže být. Ten je pouze a jenom o pravidlech na klopotné pouti k rozsudku, jenž může, ale někdy i nemusí být spravedlivý v procesu, jenž spravedlivý byl.

Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

• Základní slova 1: Rozprava o svobodě
• Základní slova 2: Rozprava o svobodě a zákonech
• Základní slova 3: Rozprava o svobodě a demokracii
• Základní slova 4: Rozprava o svobodě a štěstí
• Základní slova 5: Rozprava o svobodě a moci
• Základní slova 6: Rozprava o svobodě a jednotlivci

Právo a společnost

• Základní slova 7: Rozprava o právu
• Základní slova 8: Rozprava o zákazech a příkazech v právu
• Základní slova 9: Rozprava o povinnostech a odpovědnosti
• Základní slova 10: Rozprava o zvláštním a obecném
• Základní slova 11: Rozprava o státu
• Základní slova 12: Rozprava o právu a byrokracii
• Základní slova 13: Rozprava o právu a vášni
• Základní slova 14: Rozprava o právu a spravedlnosti
• Základní slova 15: Rozprava o právu a morálce
• Základní slova 16: Rozprava o právu a jeho pramenech
• Základní slova 17: Rozprava o právu a vědomí
• Základní slova 18: Rozprava o právu a rovnosti

Právo a proces

• Základní slova 19: Rozprava o právu a jeho formě