Demokracie

Zatímco se Evropa postupně zbavuje své závislosti na Rusku, z Říše středu dovážíme solární panely, baterie do aut i vzácné kovy. Teď Číňané navíc začínají ve velkém pronikat i do evropského automobilového průmyslu. Jak tenhle vývoj číst? Nedostali jsme se náhodou jen z deště pod okap?

Ekonomie je jako mikroplasty. Kamkoliv se podíváte, tam ji najdete, i tam, kde byste ji nikdy nečekali. Třeba u pirátských výprav. Ty měly neuvěřitelně promyšlený byznysplán, moderní marketingové metody, a dokonce i demokratický systém brzd a protiváh. Otevíráme pro vás text z červnového čísla tištěného Finmagu.

Čísla nejsou příznivá. Česko ekonomicky zaostává za EU a ta zase zaostává za USA. Proč tomu tak ale je? Proč chce Fialova vláda zestátnit ČEZ? A nešlape si náhodou Evropa sama po štěstí?

Česko je podle Indexu prosperity a finančního zdraví na 12. místě v Evropské unii. Příliš nedůvěřujeme vládě a soudům a korupci vnímáme jako vysokou. Proč tomu tak je a jak by to šlo zlepšit? Odemykáme pro vás komentář ekonoma Pavla Kohouta z tištěného Finmagu.

Ukazuje se, že jeden z vůbec nejuznávanějších ekonomů Joseph Alois Schumpeter, rodák z moravské Třeště, nebyl daleko od pravdy, když světu prorokoval konec kapitalismu. Představil nám pozoruhodnou myšlenku, že výjimečně zdařilý ekonomický růst, který je s kapitalismem nerozlučně spojen, se mu paradoxně může stát osudným.

Bitcoin se těží hlavně pomocí obnovitelných zdrojů, významně pomáhá v boji proti diktaturám a prý bude stát deset milionů dolarů, tedy 224 milionů Kč. Japonci testují CBDC a další zvraty v kauze FTX. Je tu už dvacátý #TýdenVKryptu.

Když první únorový den převzali barmští vojáci moc v zemi a uvěznili Aun Schan Su Ťij, bylo to pro většinu lidí překvapením. Přes zastřené výhrůžky armády málokdo čekal, že si vojáci zopakují státní převrat jako v roce 1990. A že – stejně jako tehdy – uvězní barmskou ikonu boje za demokracii.

Radikální levice vás ukřičí, oligarchové zruinují v soudních přích. Svoboda slova je podle novináře Nicka Cohena na Západě ohrožovaná zleva i zprava. Důrazně ale upozorňuje všechny relativisty, že ohrožená svoboda je pořád lepší než žádná svoboda.

Turecko se chystá na další volby. Pocítí Erdoğanova AKP porážku?

Demonstrace pořád fungují jako jakési lidové veto – ale důvod k radosti to není.

Volby položily základ novému státu: s jinými architekty, jinými politickými tématy a možná i jinou Ústavou.

V žebříčku svobody tisku se Turecko řadí na 155. místo ze 180 hodnocených států. Přitom prý můžete napsat, co chcete. Akorát když to bude něco, co se nahoře nebude líbit, počítejte s tím, že se podíváte do chládku.

Spásu nepřinesou apolitické protesty za slušnost v politice, ale politická rozhodnutí zabraňující koncentraci majetku a moci. Bacha: budou bolet.

Turecko zítra v referendu zvolí, jestli chce prezidentský systém, který výrazně posílí moc prezidenta Recepa Erdoğana. Atmosféra v hlavním tureckém městě je napjatá – na první pohled je vidět jen ANO pro Erdoğana. Kampaň druhé strany je viditelná méně. NE se dnes v Turecku nahlas neříká.

V první části rozhovoru s šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym byla řeč mimo jiné o strachu, který se ve společnosti vzmáhá a který ji proměňuje. Hlasy žádající omezení našich svobod, budou sílit, předpovídá Tabery...

Rozhovor se šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym o tom, co chybí české společnosti a proč jsme si neudrželi masarykovské hodnoty. Dále mimo jiné o dědictví komunismu, o strachu a o tom, proč žurnalistika nikdy neměla větší význam než dnes.

(I s těmi, která dopadla tak, jak jsem si přál.)

Ve Sněmovně momentálně není jediná jednoznačně liberální strana a pohled na ty mimosněmovní je žalostný.

Ekonomické zákonitosti nakonec zlomí i houževnatý odpor Německa. Země stárne a brzy začne i chudnout, vysajou ji daně na financování důchodového systému. A seniory už nikdo nepřehlasuje.

Říká se, že z pytláka je nejlepší hajný. Jaký europoslanec může asi být z euroskeptika, který by rád dobrovolné euro a možnost vystoupit z Unie? Fanouškem Bruselu se ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, jak se zdá, nestal ani po půlroce v europarlamentu.

Liberálové se tak dlouho zaklínali konkurenceschopností, až jim ji jako hlavní téma ukradli příznivci vlády pevné ruky.