Předplatit časopis Finmag

Hledá se pozitivní program

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
16. 11. 2016
 10 953

Vzkaz „my jsme ti rozumní, proto radši trpte s námi, než abyste pokoušeli štěstí se šílencem“ nezabírá donekonečna.

Hledá se pozitivní program

Americké prezidentské volby vyhrál mačo, který má v plánu ztížit přístup žen k interrupcím, hodit vidle do relativně volného pohybu zboží i osob, který operuje s principem kolektivní viny, zpochybňuje přínosnost očkování a vědeckou podloženost konsenzu o změnách klimatu, obdivuje Vladimira Putina a tak dál.

Existuje spousta různých způsobů, jak vysvětlit, proč se to stalo; jejich stručný seznam dal dohromady Tyler Cowen. Nemám v plánu vypichovat jediný správný, natož přidat nějaký úplně nový. Jen bych rád rozpracoval a do českého prostředí přenesl postřeh, se kterým přišli Nate Cohn a Eric Levitz a který rozpracoval Nathan J. Robinson. Totiž: pokud nám tenhle výsledek vadí, pak se ptejme, proč populistu podporovaného Ku-klux-klanem pomohli vynést do Bílého domu ti samí lidé, kteří před čtyřmi a osmi lety zvolili poprvé v americké historii prezidentem polovičního černocha s poměrně pokrokovými názory.

Trump prodává podobné zboží jako Babiš a Zeman

Myslím, že jedna z odpovědí na tu otázku zní takhle: protože Barack Obama nabízel naději a pozitivní program (vzpomeňte na slogany Ano, můžeme, Změna, ve kterou se dá věřit nebo prostě jen Naděje) a Donald Trump to teď zopakoval (Udělejme Ameriku znovu skvělou).

Stejně jako snad každému v protitrumpovském táboře mi spojení naděje s takovou porcí nenávisti, jakou servíroval Trump v kampani, přijde perverzní. Ale ten tábor očividně není dost velký na to, aby nemusel brát v úvahu, co se děje za jeho hranicemi. Čím lépe tomu dění porozumíme, tím větší máme šance v boji s českou národně-konzervativní frontou, které dominují Andrej Babiš a Miloš Zeman a která se momentálně rozpíná napříč vládnoucí koalicí i opozicí.

Podobně jako Trumpa do Bílého domu, i Zemana na Hrad a Babiše zatím jen na Letenskou 15 pomohlo vynést svými hlasy (anebo nehlasováním) rozhodující množství lidí, kteří dřív podporovali i politiky a strany mimo národně-konzervativní frontu, a patrně by to udělali znova, kdyby od nich dostali to, co od Babiše a Zemana. Totiž: naději v lepší, důstojnější, bohatší budoucnost.

Babišovým heslům jako Ano, bude líp nebo Aby tu chtěly žít i naše děti jsem se sice mohl vysmívat, jenže ona bohužel byla to nejpozitivnější, co tady kdo nabídl od Tlusté peněženky. Zemanův vzkaz Tahle země je naše by se sice slušelo zapisovat jako „这个国家是我们的国家“, ale pořád je z toho slyšet takové kubiškovské: lide, vláda věcí tvých se ti navrací.

Babiš a Zeman krom hesel prodávají i svoje zkušenosti čili naději, že ta hesla dokážou naplnit. Babiš se navíc obklopil lidmi, kteří působí schopně a energicky zároveň.

Co pozitivního, nadějného nabízela těm, kteří lavírují mezi silami Pokroku a Temna, Hillary Clintonová? Co jim nabízí česká liberální pravice, jako je TOP 09 a tábor Michala Horáčka? A co česká liberální levice, tedy po změnách v ČSSD už prakticky jen Zelení?

Je toho málo. Lavírující občané mají možnost slyšet z tohoto směru dva hlavní vzkazy. Prvním je vyhrožování katastrofou, která nastane v případě, že vyhrají ti druzí, šílení. Druhým varování, že i když vyhrají ti správní a rozumní, člověk toho stejně nemá moc čekat.

Hořící dům je nejlepší místo, kde si hrát se sirkami

Nejde ani tak o to, že by se katastrofy v případě špatné volby nemohly dít. Háček je naopak v tom, že už se dějí, přímo před našima očima. Pokud prožíváme události, o kterých někteří dvacet let mluvili jako o začátku konce světa, jak ho známe, pak je docela pochopitelnou reakcí nasadit nihilistickou pózu, že teď už je stejně všechno jedno.

Nesmíme dopustit, aby se proces evropské integrace zvrátil. – Hopla, stalo se, Britové chtějí ven. Tak co teď s tím?

Musíme zabránit změnám klimatu dřív, než bude pozdě. – Podle některých titulků to vypadá, že pozdě už bylo. Má smysl ještě něco dělat?

Do čel západních států se za žádnou cenu nesmí dostat extremisté. – Jeden od ledna sedí v Bílém domě. Tak proč ještě prožívat volby ve Francii nebo Rakousku?

Zeman je živoucí trapas. – Ale trapas, který už aspoň známe. Proč vlastně pokoušet štěstí s Michalem Horáčkem?

Neustálé varování před environmentálními a politickými katastrofami má navíc v posledních dekádách rozpačité skóre. Navzdory obávané populační explozi strmě klesá absolutní počet obyvatel planety žijících v extrémní chudobě. Ropa pořád nedošla. Komunisté ještě nevrátili Česko před Listopad a Zeman neposlal Rusům zvací dopis. Brněnské nádraží smrdí stále v centru, navzdory údajně všemocné betonářské lobby. Série planých poplachů není dobrá předehra k úspěšné mobilizaci.

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje Českou modernu a vede nejúspěšnější aukční dům v Česku. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už po 150 let sbírá umění? A jak to, že ani nejmladší generace nemá důvod se vzepřít a sází na tenhle byznys?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky ze zenového kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání? A kdy se rozhoduje, zda uspějí?


Krev, pot a slzy v čase míru a růstu

Co tedy liberálové napravo i nalevo nabízejí krom toho, že zabrání další, tentokrát už ale opravdu bolavé katastrofě? Různé podoby utahování opasků.

Karel Schwarzenberg byl v době poslední prezidentské volby místopředsedou vlády, která zvedala daně a škrtala výdaje, protože to bylo přece rozumné. (Víru v ekonomickou účinnost tohoto koktejlu už mimochodem zpochybňují i hlasy v jejím Vatikánu, Mezinárodním měnovém fondu.)

Matěj Stropnický, od jehož zvolení do čela Zelených jsem si nemálo sliboval, zatím udělal asi největší halo názorem, že „není normální, aby 80 % Čechů lítalo na dovolenou“. Mohla to být zlomyslná past Echa 24, jenže to pořád vystihuje antipopulistickou rétoriku Zelených a spřízněného ekologistického hnutí: všichni, včetně těch nejslabších, se teď musíme vzdát svého pohodlí a svých těžce vydobytých statusových symbolů, abychom konkrétními citelnými oběťmi předešli abstraktním, vzdáleným hrozbám. Vždyť tak je to přece rozumné.

V liberálních kruzích je pohříchu normální bezelstně mluvit o tom, že migranti zaplňují „mezery na trhu práce“, rozuměj: snižují její už tak nízkou cenu. „Možná nás to bude stát nějaký náš poměrně vysoký ekonomický standard, ale já se domnívám, že to může otevřít změnu ve společnosti a přesunout se od materiálna, hromadění a spotřebovávání třeba k jiným hodnotám,“ kázala před rokem ředitelka Sdružení pro integraci a migraci (před koncem). Trochu chucpe od člověka, jehož hodnota na trhu práce se během uprchlické krize zvýšila.

Neřešit jenom to, jak koláč rozdělit, ale taky jak ho upéct co největší

Hledá se někdo, kdo nebude dnešním a budoucím Trumpům, Zemanům a Babišům čelit řečmi o tom, co je rozumné a správné, ale atraktivnější nabídkou, než jakou předkládají oni. Kdo nebude podporovat jejich nacionalismus a šovinismus svým vlastním přesvědčením, že aby prosperovali jedni, musí se ve stejné míře omezit druzí. Kdo ví, co to je win-win a hry s nenulovým součtem. Kdo dokáže o liberálních tématech, jako jsou lidská práva, rovnost šancí, volný pohyb osob, myšlenek a zboží, důstojnost všeho živého a tak dále mluvit jako o něčem, z čeho může prosperovat víc lidí než jen ti, kterých se ty problémy bezprostředně dotýkají. (A kteří často ani nemají volební právo, jako například migranti, děti ze zvláštních škol nebo slepice ve velkochovech.)

Porevoluční Česko úspěšně pracovalo na jednom takovém společném projektu: byl jím „návrat do Evropy“. Převážná většina společnosti se spojila v reformním úsilí devadesátých let s docela rozdílnými motivacemi. Někdo si od něj sliboval právní stát a svobodnou společnost, někdo nový důvod k národní hrdosti, někdo chtěl vydělávat v Německu. Politici, kteří Česko „do Evropy vrátili“, dokázali oslovit všechny: idealisty, sobce i majoritu, která v sobě nese obojí.

Jiný příklad v menším měřítku: tráva. Před čtvrt stoletím bylo nepředstavitelné, že tolik západních zemí legalizuje nebo dekriminalizuje pěstování a konzumování marihuany. Na to by ještě dlouho nestačilo opakování liberální mantry, že z hlediska vyššího principu mravního je nepřijatelné trestat lidi za činnost, kterou nikomu neubližují. Pomohlo přesvědčování, že marihuana může nejenom ulevit středoškolákům od nudy, ale i starým a nemocným od bolestí, a že stát víc vydělá na oficiálním coffee shopu nebo grow shopu než na dealerovi mimo systém.


Otázky a odpovědi

Emoce jsou po volbách vyhrocené, proto se nakonec pokusím předejít zbytečným nedorozuměním formou otázek a odpovědí:

– Takže ty říkáš, že za zvolení Trumpa prezidentem můžou liberálové!
– Ne. Říkám, že je v jejich vlastních silách další takové volbě v USA nebo v Česku a jinde v Evropě předejít.

– Takže podle tebe nemáme o rasistech říkat, že to jsou rasisti, a místo toho se s nimi máme pokusit diskutovat?
– O rasistech klidně říkejme, že to jsou rasisti. Američani ať nejdřív diskutují s těmi několika rozhodujícími miliony lidí, kteří nevolili Clintonovou, i když před tímvolili Obamu. My máme nejvyšší čas zjišťovat, proč teď jen tak titěrný zlomek z 2 241 171 hlasů pro prouprchlického kosmopolitního havlistu Karla Schwarzenberga míří do stran, které by podobné hodnoty hájily ve Sněmovně.

– Říkáš, že liberálové mají přestat řešit pseudotémata, jako je sexismus v reklamě nebo šátky na hlavách?
– Ne. Za prvé, nepovažuju je za pseudotémata: spousta lidí je na vlastní kůži pociťuje bolestivěji než to, jak jsou vysoké daně, a proto je nutné se jim věnovat. Za druhé, myslím si, že tahle témata sama o sobě nevyhrávají volby. Za třetí, abychom tahle témata mohli řešit jinak než komentářovou přestřelkou v Deníku Referendum, je nutné porazit nebo aspoň oslabit národně-konzervativní frontu ve volbách.

– Chápeš, jak potupné je přesvědčovat lhostejnou masu stylem „na tom, že si budu moct konečně osvojit dítě svého partnera, vyděláte i vy?“
– Nemůžu chápat, protože jsem v takové pozici nikdy nebyl. Ale taky neříkám, že se takhle pragmaticky a konstruktivně musí chovat všichni, dokonce ani většina lidí. Stačilo by, kdyby na to najeli političtí lídři a lídryně.

– Ty jsi taky přesvědčený o tom, že elity jsou arogantní?
– Nejsem. A i kdyby byly, nemusí to být špatně. Dá se s tím uchvátit kus veřejného mínění, jak ukazují arogantní příslušníci elit Donald Trump, Václav Klaus nebo Petr Robejšek.

– Takže ty přebíráš tu hnusnou neoliberalistickou ideologii, podle které jsou lidi sobci a vlastní pajšl je zajímá víc než abstraktní ideály?
– Ano, konečně si rozumíme.

 

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (22)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

andrej babišDonald Trumplevicemiloš zemanpopulismuspraviceprezidentské volbyusavolby

Nejčtenější články

Kde zkasírovat podnikatele i prostý lid? Nový přílepek přichází s kulišáckým řešením
Kde zkasírovat podnikatele i prostý lid? Nový přílepek přichází s kulišáckým řešením
Změny v DPP od roku 2025: oznámené dohody nebudou, limit stoupne
Změny v DPP od roku 2025: oznámené dohody nebudou, limit stoupne
Inovace elektromobilů zkrátí čas dobíjení na minuty
Inovace elektromobilů zkrátí čas dobíjení na minuty
Danit a dotovat! Fialova vláda dělá opak toho, co hlásala
Danit a dotovat! Fialova vláda dělá opak toho, co hlásala
Vyplatí se živnost, nebo rovnou firma? Jak se rozhodnout, když začínáte podnikat
Vyplatí se živnost, nebo rovnou firma? Jak se rozhodnout, když začínáte podnikat

Zimní příběh

Nová Spirála zve

Nová Spirála zve

790 Kč

Více nabídek

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Koupit nejnovější číslo