Články na téma: pravice

Politika Evropské unie se po eurovolbách a s novou Evropskou komisí změní. Otázkou je nakolik. Bezpochyby bude míň zelená a víc nakloněná podnikání, mluví se také o rušení překážek vnitroevropského obchodu a dokončení jednotného trhu. Ovšem všechno má své limity.

Všichni víme, že žádný oběd není zadarmo a mocná neviditelná ruka trhu je lék na každou bolístku. Parkovací místo zdarma je ale lidské právo.

Pandemie a klimatické krize ukazují bídu individualismu, ve kterém nachází shodu liberálové i konzervativci. My přitom potřebujeme holistická řešení. Čeká nás proto velký politický spor.

Na silnici a k volbám idealismus nepatří.

Vzkaz „my jsme ti rozumní, proto radši trpte s námi, než abyste pokoušeli štěstí se šílencem“ nezabírá donekonečna.

Otázky, které kladou dnešní falešní proroci, jsou legitimní. Kdo osloví jejich voliče?

Ve Sněmovně momentálně není jediná jednoznačně liberální strana a pohled na ty mimosněmovní je žalostný.

Média by například mohla přestat přiživovat kulty expertů, chytrých řešení a úspěšných lidí, na kterých Babiš staví svou politiku bez politiky.

Při obhajobě „přirozených“ porodů není zapotřebí překrucovat statistiky. Stačí ODS připomenout její vlastní argumenty proti regulacím nebo to, že mlčela u rušení porodnic.

Na životě nonstop není nic krásného, varuje kniha 24/7. Její argumenty jsou ale vágní a slouží tak hlavně jako rozcestník po myšlenkách jiných.

Tak jako každá barva sestává ze čtyř základních barev smíchaných v určitém poměru, i politické strany mají charakter určený poměrem čtyř základních typů politiků, kteří je reprezentují.

Greg Gutfeld žaluje na svět, ve kterém ideologii a hodnoty nahradila snaha zalíbit se „hipsterské elitě“.

Nedokážu se zdržet reakce na článek Michala Kašpárka. Mezi všemi hlasy zděšenými z toho, že Svobodní konečně prorazili, je totiž jeden z mála, který obsahuje cenná pozorování. Byla by škoda, aby to zůstalo opomenuto.

Pro stranu, která se navenek projevuje vulgárně a dogmaticky, je jeden mandát strop.

Jistota, že na pracovitého člověka nečeká spaní pod mostem, podle Jana Kellera postupně zaniká. V Posvícení bezdomovců sociolog nečekaně kritizuje i levicové liberály.

V Česku se při debatách o dění na Ukrajině vůbec nemluví o tom, že Čína s ní podepsala osmnáct smluv, které jí mají otevřít přístup na evropské trhy

Politické instinkty Miloše Zemana pobytem na Vysočině neutrpěly. Nová vláda se před ním musí mít na pozoru. Prezident bude totiž její nejvážnější opozicí.

Může sleva podněcovat k nenávisti? Kde končí a začínají práva a povinnosti podnikatelů? Je bonzování vizitkou Zemanových voličů?

Česká pravice je zasažena krizí a jistě ji na sebe aspoň zčásti sama přivolala. Opakovat to stále dokola už by ale bylo poněkud úmorné. Zajímavé teď bude, jestli dokáže najít odpověď na otázku, co dělat, aby se z krize dokázala vzpamatovat. Domníváme se, že aspoň zčásti ji najdeme v následujícím apelu čtyř osobností, který přetiskujeme v plném znění.

Kvalitnější státní správa znamená buď propouštění, nebo další zadlužení.

Jan Keller se diví, že mezi českými studenty nejsou socialisté islandského střihu. Ivo Možný je překvapený, že se na fakultu, kterou zakládal, nehlásí dříči Made in USA. Kde by se tu asi tak jedni i druzí vzali?