Světový den hrochů

Světový den hrochů si vymysleli ve WWF, tedy Světovém fondu na ochranu přírody. Slaví se každý rok 15. února. Neslaví se ovšem to, že se malé a slabé plešaté opici podařilo mohutné tlustokožce skoro vyhubit – i když to jistě při porovnání velikosti může být důvod k hrdosti. Slaví se, že těsně před tím, než k tomu vyhubení došlo, malé a slabé plešaté opici došlo, že by to možná byla škoda.

Světový den hrochů tak slouží k upozornění nejen na to, že jsme téměř vyhubili jeden velkolepý živočišný druh, ale taky jako upozornění na mechanismy, které hrochy na pokraj vyhubení přivedly. Protože to není věc pár magorů s puškami, které dokážou prostřelit tlustou hroší kůži, ale věc systémová. Jde o proměnu krajiny, klimatu a úplně všeho. Hroši jsou v tom vlastně jako zástupný druh, za všecky ty míň populární, míň viditelné a za menší krasavce.

Na druhou stranu – svět není jednoduchá věc. Přílišná ochrana je taky na škodu. Dobře to ukázal případ Escobarova stáda. Populární narkobaron si z nějakého rozmaru nechal na pozemek u svého kolumbijského sídla kdysi dovézt stádečko hrochů. Asi se mu líbilo, jak mají veliké nozdry. 

Když šel Pablo do basy, hroši naopak uprchli na svobodu a dobře se jim v Kolumbii dařilo, i množili se hezky. Jenže je to zvíře nebezpečné a jako invazní druh může být ohrožením pro druhy místní, z hlediska ochrany přírody by bylo správné bez milosti hrochy vystřílet, z hlediska kapitalismu pak z nich našít kabelky. Jenže lidi byli proti. Tak se hroši uspávají a humánně kastrují. Jestli toho mohli nějak využít kolumbijští podnikatelé v gastru, nám není známo.