Předplatit časopis Finmag

Chystá se další hřebík do rakve evropských i českých firem. Kam až vystoupají ceny energií?

Pavel Jégl
Pavel Jégl
21. 5. 2024
 23 255
komentář

Vysoké ceny energií drtí evropské firmy. A bude hůř. Na obzoru jsou další regulace, které kolem upadajícího průmyslu utáhnou šrouby.

Chystá se další hřebík do rakve evropských i českých firem. Kam až vystoupají ceny energií?
Evropské firmy řeší drahé ceny energií. A v nejbližší době se situace bude spíš zhoršovat. (ilustrační foto) / Zdroj: Shutterstock

Evropské firmy lapají po dechu. Americká i asijská konkurence je válcuje. Příčinou jsou zejména (až násobně) dražší ceny energií na starém kontinentu – jasný důsledek klimatické a hospodářské politiky Evropské unie. Tuhle politiku se přitom politici rozhodli ještě přitvrdit.

Soudný člověk proto musí přinejmenším povytáhnout obočí nad výrokem, který pronesl Jozef Síkela. „Není úkolem vlády dělat všechno pro to, aby firmy měly co nejnižší ceny energií. Za vysoké ceny si do určité míry můžou firmy samy,“ řekl ministr průmyslu a obchodu webu E15.

Jistě, jsou firmy, které si pod sebou podřízly větev tím, že včas neinvestovaly do úspor energií. Jenže energie nezdražila nějaká vyšší moc, ale politika evropských vlád včetně těch českých. Tím spíš by se teď vlády měly starat o to, aby energie zlevnily.

Copak to nebyly vlády, které podle zásady s Ruskem na věčné časy a nikdy jinak vytvářely závislost na ruské ropě a ruském plynu? Byli to evropští politici, kteří na rozdíl od Američanů zakázali v Evropě těžit plyn a ropu frakováním. A teď od Američanů fosil z břidlic draze nakupujeme.

K tomu jsme si ve jménu ušlechtilých klimatických cílů zdražili energie dotacemi na obnovitelné zdroje a také emisními povolenkami, které platí průmyslové podniky, elektrárny a teplárny za vypuštěný oxid uhličitý a další skleníkové plyny.

A aby snad firmám nenaložily málo, politické autority rozhodly, že se emisní povolenky už brzy rozšíří.

Přitvrdíme, plán splníme

Chystaný systém emisních povolenek ETS2 zahrne do obchodu s emisemi od ledna 2027 také oblast dopravy a vytápění budov. Důsledkem bude vyšší cena pohonných hmot i paliv na vytápění budov – plynu i uhlí. A to nejen pro domácnosti, ale také pro průmysl.

V ETS2 si domácnosti a firmy emisní povolenky kupovat nebudou. Zaplatí je ale obchodníci s palivy. A ti je také promítnou do konečných cen.

Tím se samosebou ještě zhorší konkurenční schopnosti evropských firem. Evropská komise však vzkazuje: Bez obav, vyřešíme to! Jak? No přece dalším přerozdělováním a dalšími dotacemi.

Už se připravuje klimatický fond, který má chránit domácnosti s nízkými příjmy i malé a střední podniky. Má v něm přistát 86 miliard eur, tedy téměř 2,12 bilionu korun.

Opravdu ale podniky před takovou politikou můžou zachránit další dotace?

Parametry ETS2 nastavila Evropská komise tak, aby emise skleníkových plynů poklesly do roku 2030 o 42 procent proti roku 2005. Podle jejích propočtů by jedna tuna oxidu uhličitého v tomto systému měla stát kolem 45 eur, což odpovídá 1 111 korunám. Tato cena by zdražila litr benzinu či nafty už tak zatížený daní z přidané hodnoty a spotřební daní zhruba o 10 centů, tedy skoro o 2,50 koruny.

V takové matematice se však skrývá čertovo kopýtko. Propočet kalkuluje s tím, že evropské státy budou snižovat emise tempem, ke kterému se zavázaly. To se však sotva dá předpokládat, zejména v případě největší evropské ekonomiky – německé.

Pokud emise nebudou klesat podle plánu, poptávka po povolenkách bude stoupat. Ruku v ruce s tím poroste jejich cena. Právě to teď pozorujeme, emise z dopravy a budov klesají pomaleji, než evropské klimatické plány předpokládaly, upozorňuje magazín Euractiv.

Magazín odkazuje na výzkum německého think-tanku Agora. Podle něj cena povolenky může do tří let vystřelit na 200 eur za tunu. V takovém případě by litr benzinu a nafty prodražil o zhruba dvanáct korun, což by byla rána na solar, kterou by byznys těžko rozdýchal.

Pravda, když cena na delší dobu překročí 45 eur, bude možné do oběhu vložit víc povolenek. Tím se jejich cena sníží. V takovém případě by ale Evropská unie (pokud setrvá na svých klimatických cílech) musela přijmout jiná, možná ještě drakoničtější opatření.

Ať si firmy poradí

Cílem Zelené dohody pro Evropu je udělat z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent. Ať to stojí, co to stojí a ať si s tím firmy nějak poradí.

Nynější situace, kdy autority zdražily energie a dotují (některé) firmy, aby její cenu unesly, je absurdní. Navozuje otázku, zda k ušlechtilému cíli nejdeme špatnou cestou.

Může snad být ekologická politika, která firmy nutí přesouvat výrobu z Evropy do Ameriky nebo Asie a potom produkci s výraznou uhlíkovou stopou do Evropy dovážet?

A kolik nás greendealová strategie vlastně bude stát? Na tuto částku ještě nedohlédneme. Většina odhadů se však pohybuje nad bilionem eur za dekádu.

Jen Česko už na dotacích zaplatilo solárníkům 600 miliard korun. Za tuhle astronomickou sumu jsme mohli mít postavený další blok v Dukovanech – zdroj stabilní energie nezávislý na slunci a větru, který průmysl potřebuje. A ještě by zbylo – byť na násobně skromnější – dotace na fotovoltaiku.

Evropa však postavila na piedestal obnovitelné zdroje a protlačuje je hlava-nehlava.

Jadernou energetiku vzala Evropská komise na milost až nedávno. Avšak jen jako přechodný zdroj na cestě k bezemisní energetice založené na obnovitelných zdrojích. Dotace na ni nedostanete. Komise vám může pouze povolit státní podporu investice do jádra, jak to nedávno udělala v případě plánovaného pátého bloku v Dukovanech.

Povolení však svázala se sadou podmínek. Bývalý generální ředitel společnosti ČEZ a také někdejší zmocněnec vlády pro jadernou energetiku Jaroslav Míl na webu SeznamZprávy píše, že tyto podmínky, „vylučují návratnost vložené investice“. 

Energetický expert upozorňuje zejména na požadavek Evropské komise, aby nový stabilní jaderný zdroj nevytlačoval energii z nestabilních obnovitelných zdrojů. Blok bude muset být provozován a regulován podle výroby dotovaných přebytků z větrných a fotovoltaických elektráren z Německa.

Věda musí jít stranou

Takto osekané povolení je paradoxní, protože nahlíženo emisemi hlavního skleníkového plynu, oxidu uhličitého, jsou jaderné elektrárny nejčistším ze všech energetických zdrojů. Zanechávají za sebou nejen výrazně menší uhlíkovou stopu než elektrárny uhelné nebo paroplynové, ale jejich emise CO₂ jsou dokonce nižší než u solárních nebo větrných parků.

Měla by Evropa víc podporovat jadernou energii?

Upozorňuje na to například studie anglické environmentální společnosti Ricardo Energy & Environment ověřená kanadskou analytickou firmou WSP. Studie se zabývala uhlíkovou stopou jaderné elektrárny Hinkley Point C na jihozápadě Anglie. Experti k ní použili metodiku LCA (Life Cycle Assessment), která zohlednila celý životní cyklus zařízení včetně energie na stavbu, na výrobu betonu, oceli a dalších materiálů, na těžbu a zpracování uranu, na provoz, na skladování vyhořelého paliva i na recyklaci a likvidaci.

Ukázalo se, že kilowatthodina elektřiny vyrobená v jaderné elektrárně za sebou zanechá 5,49 gramu CO₂. Když se započítá distribuce elektřiny ke spotřebitelům, ukazatel se dostane na hodnotu 10,9 gramu. Z údajů Mezivládního panelu pro změnu klimatu přitom vyplývá, že průměrná hodnota tohoto ukazatele se u solárních a větrných elektráren pohybuje kolem 12 gramů.

Jsou to tvrdá data. Politika na starém kontinentu ale převážila nad technologií a vědou. Doplácí na to firmy i domácnosti. A doplácet mohou v blízké budoucnosti ještě víc.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Ohodnoťte článek

-
49
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

ceny energiíenergetikaenergieEvropská uniefirmyjaderná energiekomentářobnovitelné zdrojepodnikání

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne?

Koupit nejnovější číslo