Články na téma: policie

Zaměstnanců státu v Česku přibývá, zato podnikatelů ubylo. Vláda přitom na začátku slibovala efektivní stát. Kde se stala chyba a může snad taková země růst?

Vláda zvyšuje platy zaměstnancům státu. Některým dokonce tak, že jim vyrovná ztráty způsobené inflací. U policistů navíc počítá s navýšením stavů. Odborníci přitom radí opak.

Uvažujete, že byste si pořídili zbraň? Jestli má jít o zbraň legálně drženou, oceníte náš návod. Provedeme vás pravidly krok za krokem.

Přibývá siláckých projevů policie i soudů, politici hledají cestu ven z evropského společenství, dráty na hranicích jsou zase sexy. Je to jako pouštět si týdeníky z devětaosmdesátého – jen pozpátku.

Na konci roku 2015 drželo v Česku zbrojní průkaz celkem 292 022 lidí. Počet registrovaných, legálně držených zbraní: 806 895 kusů. Zatímco počty střelců v posledních letech klesají, množství držených zbraní roste. Kdo a jak může zbrojní průkaz získat? Nabízíme přehledného průvodce.

Z úřednictva se brzy může stát nedotknutelná kasta. Arogance bude v Česku legální, jen pokud bude namířená dolů.

Nikdy tu nikdo nevyhrál volby s heslem „Víc byrokratického sadismu!“ Tak proč v tom musíme žít?

„Pořád je tu patrný takový ten negativní postoj ke slovu podnikatel. Je to přežitek z devadesátých let. Mladí lidé tu ale nejsou tolik motivovaní k tomu, aby po vysoké škole zkusili něco svého a nešli rovnou do nějakých větších firem a korporací,“ říká v pokračování našeho rozhovoru Michal Šmída, ředitel společnosti Twisto.

U policie vyšetřoval hospodářskou kriminalitu, praní špinavých peněz nebo podezření z financování terorismu. Když byla finanční policie zrušena, odešel do největší české pojišťovny a postupně se vypracoval na šéfa útvaru vyšetřování a interní bezpečnosti. Jak se loví pojistní podvodníci? Čtěte ve druhé části rozhovoru s Jaromírem Kaděrou z České pojišťovny.

Občas se dočtete, jací jsou Češi rekordmani v počtu pojistných podvodů. Než se vám nadme hruď pýchou nad vzornými reprezentanty, přečtěte si rozhovor s Jaromírem Kaděrou, šéfem detektivů naší největší pojišťovny. Čísla, která by dokazovala, že máme podfuky radši než jinde, podle něj neexistují.

Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.

Vláda pravidel skončila loni v létě. Moc, která po tomto otřesu ležela na zemi, zvedla charismatická osobnost Andreje Babiše. Troufám si tvrdit, že je to právě on, kdo bude vládnout, i když formálně není nejvýš postaveným členem vlády. Ostatně – k čertu s formalitami, vláda pravidel skončila loni v létě.

Proč není vystoupení českého státního žalobce u soudu koncert jako v Anglii? V dalším pokračování série rozhovorů o právu a dalších základních slovech přináší pod taktovkou žurnalistky Ireny Valové odpověď současný soudce Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku Aleš Pejchal.

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Co roky fungovalo u flinty nebo kreditní karty, to teď začalo platit i pro auto – a silniční kovbojové se rázem můžou uvztekat. Zbytečně.

Nevládní organizace Transparency International má za úkol bojovat s korupcí. V zemi jako Česká republika to může být nadlidský úkol. Co si myslí šéf Transparency International ČR David Ondráčka o aktuálních korupčních aférách?

Konec posledních iluzí o slovenské politice. Na konci roku se na internetu objevil spis Gorila, snad z dílny slovenské rozvědky. Pokud je pravý, znamená to, že mocné podnikatelské skupiny kupují politiky jako housky na krámě a jejich prostřednictvím pak prosazují své podnikatelské zájmy. Co znamená slovenský skandál pro nás?

Takový nenápadný kluk ze střední třídy, a jak nás už stačil zadlužit! Omlouvá ho snad jen to, že to bude splácet do smrti smrťoucí.

Česká republika zažívá věc, na kterou není zvyklá – dlouhodobé rasové a sociální nepokoje. A až zoufale si s tím neví rady.

Už první demokracie, ta řecká, měla mouchy. A to šlo o relativně malé státy, kde volební právo nebylo pro každého a lidé své politiky znali osobně nebo nejdál z doslechu. Jak to asi může fungovat dnes, kdy má volební právo i ten, kdo se o věci okolo sebe vůbec nezajímá, a kdy svého politika osobně neznáte ani vy, ani vaši příbuzní či známí a ani známí vašich známých? Zato ho perfektně znáte z jeho „správné“ mediální stránky. A média, jak asi víte, dokážou z kostky vykouzlit kouli a z bílého černé nebo šedivé…