Kam se vydá britská ekonomika. Vyhrají nižší daně, nebo vyrovnanější rozpočet?

Když 7. července oznámil britský premiér Boris Johnson rezignaci, velká část veřejnosti i jeho vlastních spolustraníků si oddechla. Série menších i větších skandálů tohoto dříve extrémně populárního politika odstavila od moci. Spolu s ním i Konzervativní stranu, která se v průzkumech propadla hluboko pod opoziční labouristy.

Rezignace ale zároveň spustila bolestný proces, který by si konzervativci dost možná raději odpustili: bratrovražednou volbu nového předsedy strany, a potažmo i předsedy vlády, v jejímž rámci se na veřejnosti několik měsíců vzájemně osočují nejznámější tváře britské pravice.

Po hlasování poslaneckého klubu zbyla finální dvojice kandidátů – ministryně zahraničí Liz Trussová a bývalý šéf financí Rishi Sunak – mezi nimiž si až do září vybírají řadoví členové Konzervativní strany. Rozhodují se přitom mezi politiky s velmi odlišnými recepty na řešení současné ekonomické a energetické krize, do které Británii spolu s dalšími evropskými zeměmi uvrhla ruská agrese na Ukrajině.

Britská centrální banka předpovídá, že se ještě letos ekonomika propadne do recese.

Krizová situace

Britská ekonomika nebyla příliš ve formě ani před únorovou invazí. Obzvláště silně ji zasáhly první vlny koronaviru a dlouhodobě se navíc musí potýkat s dědictvím brexitu, který ochromil obchod se zbytkem kontinentu a přispěl ke zpomalení ekonomického růstu.

Ruský vpád do sousední země však pohřbil naděje na to, že by se hospodářství v nejbližší době vzpamatovalo, a naopak přinesl řadu nových problémů – na prvním místě drastické zvyšování cen energií, které se začne naplno projevovat na podzim.

Například analytici z poradenské společnosti BFY Group Ltd. odhadují, že průměrná britská rodina v lednu příštího roku za vytápění zaplatí na 500 liber měsíčně (v přepočtu zhruba 14 400 korun), což je třikrát víc než ve stejný měsíc letos. Vláda sice přislíbila, že britským domácnostem od října na půl roku plošně poníží účty za energie o 66 (respektive 67) liber měsíčně (1 900 korun), přesto se ale dá očekávat, že dramatické zvýšení cen způsobí nemalé části obyvatel existenční potíže.

„Miliony lidí si tuto zimu nebudou moci dovolit vytápět své domovy,“ varuje charitativní organizace National Energy Action. „U nejzranitelnějších skupin osob budeme svědky vážných zdravotních potíží a předčasných úmrtí.“

Kromě energií rostou i další ceny: inflace ve Spojeném království je v tuto chvíli nejvyšší za poslední čtyři dekády a očekává se, že do konce roku dosáhne 13 procent (pro srovnání: v Česku šéf ČNB odhaduje, že inflace překročí hranici dvaceti procent). Britská centrální banka proto na rozdíl od té české začátkem srpna znovu zvýšila základní úrokovou sazbu a předpovídá, že se ještě letos ekonomika propadne do recese.

Trussová tvrdí, že snížení daní znovu nastartuje ekonomický růst a zvýší příjmy do státního rozpočtu.

Nízké daně jako řešení

Za této situace nabízí oba kandidáti na britského premiéra velmi odlišná řešení. Radikálnější je bezpochyby stávající ministryně zahraničí Liz Trussová, která se oblékáním i svými návrhy stylizuje do novodobé Margaret Thatcherové a chce krizi po jejím vzoru vyléčit dramatickým snižováním daní.

Trussová plánuje během prvních měsíců ve funkci zrušit zvýšení odvodů na zdravotní pojištění o 1,25 procenta, které vešlo v platnost v letošním roce, zabránit plánovanému růstu daně z příjmu právnických osob a pozastavit ekologický poplatek. Ten představuje zhruba desetinu z konečné ceny, kterou platí britští spotřebitelé za energie. Ministryně zahraničí kromě toho naznačila, že by se mohla pokusit zasáhnout do nezávislosti centrální banky a přimět ji ještě rychleji zvyšovat základní úrokovou sazbu.

„V oblasti daní jsme se vydali špatným směrem a daňové zatížení je nejvyšší za posledních sedmdesát let,“ vysvětluje svoje plány Trussová. „Jsem jediná kandidátka, která prosazuje snížení daní a pomůže rodinám v nouzi tím, že zvrátí zvýšení odvodů na zdravotní pojištění a pozastaví ekologický poplatek za energie. Abychom s těmito kroky mohli začít co nejrychleji, zasadím se o schválení mimořádného rozpočtu a zreviduji vládní výdaje.“

Není zcela jasné, jak plánuje Trussová tyto kroky v době rekordních deficitů a vysokého zadlužení po pandemii koronaviru financovat. Kandidátka tvrdí, že snížení daní znovu nastartuje ekonomický růst a zvýší příjmy do státního rozpočtu, tato oblíbená ekonomická poučka ovšem v praxi ani zdaleka nefunguje ve všech případech.

Pak je tu avizované snižování vládních výdajů, které je však extrémně nekonkrétní. Dost možná úmyslně: když se Trussová odvážila naznačit, že by seškrtala platy státních zaměstnanců, spustilo to takovou vlnu odporu, že toto řešení velmi rychle opustila.

Zbývá tedy další zvyšování deficitů, a potažmo státního dluhu, o kterém dosavadní ministryně zahraničí tvrdí, že ho bude možné podobně jako válečné dluhy pomalu splácet v dlouhodobém horizontu.

Sunak slibuje návrat k tradičním konzervativním ekonomickým hodnotám a návrhy protikandidátky označuje za pohádky.

Nejprve zkrotit inflaci

Plány na snižování daní a růst státního dluhu kritizuje bývalý ministr financí Rishi Sunak, který by se v případě vítězství nad Trussovou stal prvním britským předsedou vlády indického původu. Sunak slibuje „návrat k tradičním konzervativním ekonomickým hodnotám“ a návrhy své protikandidátky označuje za „pohádky“.

„Nemyslím si, že by bylo moudré pustit se do nadměrného zadlužování v době vysoké inflace a rostoucích úrokových sazeb,“ vysvětluje Sunak, který považuje právě zkrocení inflace za svoji prioritu. Ani on neodmítá snižování daní, chce k němu ale přistoupit postupně a rozložit ho na období mezi lety 2024 a 2029, ve kterém by měla základní sazba daně z příjmů pomalu klesnout z 20 na 16 procent. Sunak také později – a viditelně pod tlakem Trussové – oznámil, že by snížil DPH z elektřiny a plynu, aby dále pomohl domácnostem zasaženým astronomickými účty.

Většina ekonomů považuje Sunakovy recepty za realističtější. Například někdejší stálý tajemník ministerstva financí Nick Macpherson se s narážkou na tureckou hyperinflaci nechal slyšet, že mu návrhy Trussové připomínají „spíše Erdoğana než Thatcherovou“. A Benjamin Nabarro z Citi Research je označil za „extrémně rizikové, protože představují nevhodnou kombinaci procyklického snižování daní a institucionálního rozvratu“.

Tento názor sdíli také konzervativní poslanci, kteří Sunaka nominovali s velkým náskokem před Trussovou, a v neposlední řadě voliči stávající vlády – z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Sunaka považují za lepšího potenciálního premiéra než Trussovou. Přednost by mu dávali rovněž váhající voliči.

Rozhodování má však v tuto chvíli v rukách výhradně 180 tisíc členů Konzervativní strany, mezi nimiž je naopak zcela neotřesitelným favoritem Trussová. Dosavadní ministryně zahraničí má v drtivé většině průzkumů nad svým protikandidátem náskok několika desítek procent a pro Sunaka bude nesmírně těžké zvrátit tento trend do uzávěrky stranického hlasování, které končí už tento týden (v pátek 2. září).

Sunak je považován za příliš smířlivého k EU, což proti němu sjednotilo stranické příznivce tvrdého brexitu.

Z miláčka outsiderem

Sunakova nepopularita mezi členskou základnou Konzervativní strany má hned několik důvodů. Mimo jiné mezi ně patří jeho původ – nikoli ovšem ten etnický, ale sociální.

Exministr financí totiž pochází z extrémně bohaté rodiny, a navíc se ukázalo, že jeho neméně movitá manželka neplatila v Británii daně. Tato aféra Sunaka mimořádně poškodila, do té doby byl totiž zdaleka nejoblíbenějším členem vlády.

Kromě toho mu ublížil i způsob, jakým opustil post ministra financí – Sunakova červencová rezignace spustila vlnu odchodů ministrů a jejich náměstků, která premiéra Johnsona donutila složit funkci. Mezi spojenci dosluhujícího předsedy vlády je proto považován za „zrádce“, kterého je za svržení Johnsona třeba potrestat.

V neposlední řadě je pak Sunak považován za příliš smířlivého k Evropské unii, což proti němu sjednotilo stranické příznivce tvrdého brexitu. Tato výčitka působí při pohledu do nedávné historie paradoxně, protože exministr financí patřil mezi vůbec první významnější konzervativní politiky, kteří vystoupení z Unie podpořili. Trussová oproti tomu v době referenda obhajovala setrvání v EU, posléze však zcela otočila a obklopila se euroskeptiky z parlamentní skupiny European Research Group (ERG).

Trussová se úspěšně prezentuje jako ideová nástupkyně Borise Johnsona i Margaret Thatcherové zároveň.

Ve stopách Železné lady?

Podobných kousků se ministryni zahraničí v krátké kampani podařilo hned několik. Mimo jiné se před členy úspěšně prezentuje jako ideová nástupkyně Borise Johnsona i Margaret Thatcherové zároveň.

Tito dva výrazní politici by přitom od sebe nemohli být odlišnější – zatímco Thatcherová se proslavila snižováním daní, nekompromisními škrty a rozpočtovou disciplínou, za Johnsona dosáhla daňová zátěž nejvyšší úrovně od konce druhé světové války, neustále se zvyšovaly rozpočtové schodky a státní výdaje včetně těch sociálních začaly po letech škrtů znovu růst.

Jedním z kořenů Johnsonova úspěchu bylo navíc vyhlášení politiky „vyrovnávání“ životní úrovně chudšího anglického severu a bohatého jihu v čele s Londýnem, která měla spočívat v masivních investicích do zanedbané infrastruktury a do podfinancovaného sociálního systému.

Za vlády Thatcherové se naopak rozdíly mezi severem a jihem prohloubily, což se měl Johnson snažit napravit. Jak se ale zdá, členům Konzervativní strany tyto rozpory nevadí, a pokud se něco zásadního nestane, bude to právě Trussová, která se za pár dní s největší pravděpodobností stane příští britskou premiérkou.

Kam dál? František Kalenda na Finmagu:

• Francii hrozí politický rozvrat. Macron musí po volbách hledat kompromisy
• Sázka na bitcoin nevyšla. El Salvador je na pokraji bankrotu
• Zneužili ho nacisté, dodnes je součástí politického boje. Má sčítání lidu smysl?
• Invaze na Ukrajinu i „středověká“ politika. Turecko je v rozkladu
• Straší vás inflace v Česku? Tak se podívejte na premianty světa