Bjørn Lomborg - články a profil autora

Na jedné věci se daňoví poplatníci a politici shodnou všude: na vzdělávání dětí by se mělo vynakládat víc peněz. Vypadá to jako samozřejmost, protože lepší vzdělání znamená lepší start do života. Řada populárních investic ale přináší jen malé, či dokonce žádné výsledky, zatímco o těch nejefektivnějších prakticky neslýcháme. Dvě konkrétní strategie by ale mohly zabrat.

Pokud by to politici mysleli s ukončením nerovnosti ve světě opravdu vážně, mnoho ekonomů by jim řeklo, že pro to existuje jednoduchá strategie: umožnit větší globální migraci. Světu by pomohla hlavně zvýšená migrace kvalifikovaných pracovníků.

Malárie. Nemoc, kterou dnes vnímáme jako typickou pro země s vlhkým a horkým počasím, sužovala ještě před sto lety i daleké severní oblasti. Vymýtit se ji podařilo až s rozvojem společnosti. Dnes už trápí snad jen Afriku, přesto boj s ní ukrývá ohromnou ekonomickou návratnost.

Většina lidí ve vyspělých zemích se nemusí bát, že přijde o své bydlení. Ať už bydlíte ve vlastním, nebo jste jen v pronájmu, je velice nepravděpodobné, že se u vás někdo objeví a oficiálně vystěhuje. V některých rozvojových zemích jsou ale vlastnická práva nevídaným luxusem. Co je potřeba udělat, aby se to změnilo?

Ve 20. století mělo kouření tabáku na svědomí smrt zhruba sta milionů lidí. Většina z nich pocházela ze dnes bohatých zemí. To se ale pomalu mění a zdravotní zátěž spojená s kouřením se přesouvá z vysokopříjmových států do zemí s nízkými a středními příjmy. A nové odhady znějí děsivě: v 21. století by užívání tabáku mohlo připravit o život až miliardu lidí. Co s tím?

Podpora volného obchodu už vyšla z módy. V bohatých zemích kvůli němu lidé údajně přicházeli o práci, a tak od něj politici upustili. Procentuální podíl obchodu na celosvětové ekonomice se dlouho zvyšoval, vrcholu dosáhl v době světové finanční krize, od té doby ale klesá. To je škoda, protože zajištění volnějšího obchodu se ukazuje jako jeden z nejlepších nástrojů rozvoje ve světě.

Ze všech slibů v oblasti globálního rozvoje pro rok 2030, které se nám momentálně nedaří naplnit – a že je jich mnoho – je jedním z nejhorších a nejtragičtějších náš omezený pokrok v boji proti podvýživě. Přesto ale máme drastické snížení hladomoru ve světě na dosah ruky. Stačí jen správně jednat.

Je s podivem, že o infekčním onemocnění, které mělo loni na svědomí nejvíc lidských životů, jsme z médií v podstatě neslyšeli. Řeč je o tuberkulóze. V roce 2022 jí podlehlo zhruba 1,4 milionu lidí, což je víc než celkový počet obětí covidu. Přesto se tuberkulóze v bohatých zemích, kde už na ni prakticky nikdo neumírá, nevěnuje téměř žádná pozornost.

Korupce je obrovský celosvětový problém. Ročně nás stojí víc než jeden bilion dolarů (22,2 bilionu korun), což představuje zhruba 120 dolarů (2 670 korun) na každého obyvatele planety. Přes všechny sliby světových lídrů, kteří mluví o jejím potlačení, jsme se ale nikam neposunuli. Řešení přitom existuje.

Každé dvě minuty zemře na komplikace spojené s těhotenstvím a porodem devět novorozenců a jedna matka. Za letošní rok nepřežije první měsíc svého života 2,4 milionu novorozenců a 295 000 žen podlehne komplikacím spojeným s těhotenstvím. Řečí čísel jsou to biliony korun ročně, které takto ztrácíme.

Očkování je bezpochyby jedním z největších úspěchů lidstva, protože zachránilo mnohem víc životů než jakýkoliv jiný lékařský vynález. Navíc nám umožňuje regulovat nemoci, které se dřív nekontrolovatelně šířily. Přesto si mnohdy neuvědomujeme, jak moc se díky němu zlepšila kvalita našeho života.

Jedním z největších úspěchů lidstva v minulém století bylo obrovské navýšení produkce potravin. Mezi lety 1900 až 2000 se zvýšily sklizně plodin šestinásobně, zatímco světová populace narostla jen o necelý čtyřnásobek. To znamená, že lidé dnes mají v průměru o padesát procent víc potravin než jejich prapraprarodiče. Přesto část světa stále hladoví.

Cíle udržitelného rozvoje, které v roce 2015 schválila Organizace spojených národů (OSN), jsou letos ve své polovině. Jejich naplnění je ale hodně daleko. Mít 169 cílů totiž v podstatě znamená nemít žádné priority, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Pod tlakem médií informujících o jedné katastrofě za druhou je snadné uvěřit, že život na Zemi se neustále zhoršuje. Ve skutečnosti je to s námi ale lepší a lepší, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjorn Lomborg.

Nůžky mezi světovou elitou a reálným světem se rozevírají čím dál víc. Zatímco většina lidí se stále vyrovnává s následky pandemie a řeší všeobecnou inflaci – především zvyšování cen potravin a energií – a obávají se recese, elita si štěbetá na konferencích v Davosu či Aspenu o dosažení uhlíkové neutrality, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Globální energetická krize po ruské invazi na Ukrajinu naplno odhalila pokrytectví vyspělého světa. Zatímco v časech dobrých tlačí na chudé země, ať přestanou využívat fosilní zdroje, v časech zlých volají po zvýšení těžby uhlí, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Brutální ruská válka na Ukrajině způsobuje čím dál větší nedostatek potravin ve světě. Mezinárodní společenství se už proto připravují na celosvětovou potravinovou krizi. K jejímu odvrácení je ovšem nutné přijmout závazky, které jdou přímo proti smýšlení bohatého světa: produkovat víc hnojiv, kvalitnějších semen, ale i maximalizovat potenciál genetických modifikací.

Organizace spojených národů (OSN) varuje, že závratným tempem přibývá meteorologických katastrof a pokud se lidstvo rychle nevzpamatuje, octne se na pokraji zkázy. Ve skutečnosti ale jen zkresluje statistiky a bizarně zneužívá i covid, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Posedlost elit klimatickými změnami zastínila další velké problémy, s nimiž se planeta potýká – nejdramatičtěji to ukázala invaze na Ukrajinu. Západoevropští lídři měli diverzifikovat energetické zdroje a rozšířit těžbu břidlicového plynu namísto toho, aby zavírali jaderné elektrárny a stávali se až děsivě závislými na Rusku. Blížící se válka však zdaleka nebyla jedinou věcí, kterou ignorovali.

Nezávislost Evropy na Ruské ropě a především plynu žádné obnovitelné zdroje nezajistí. Pokud to myslíme s odstřižením od ruských trubek vážně, musíme hledat jiné alternativy. Ta hlavní naděje se skrývá třeba ve frakování, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Slavíme nešťastné výročí. Je to už 50 let od prvního klimatického summitu. A tedy i stejně let, co slýcháme, že už za těch pár dalších budeme mrtví. Proč tomu tak není a proč se tak strašíme, se exkluzivně pro Finmag.cz zamýšlí šéf Centra Kodaňského konsensu Bjørn Lomborg.