Proč ČNB nezvedá sazby? Rašín by se divil, co jeho následovníci předvádějí
Česká národní banka opět ponechala úrokové sazby beze změny. Je tomu tak už víc než devět měsíců, co zůstává základní úroková sazba na sedmi procentech. Většinové složení bankovní rady se evidentně domnívá, že jsou úrokové sazby na dostatečně vysoké úrovni, při které se inflace brzy vrátí zpět k dvouprocentnímu cíli. To však není vůbec jisté.
Česká národní banka (ČNB) ponechává úrokové sazby na stejné úrovni prakticky od doby nástupu Aleše Michla do jejího čela. V tomto kontextu je politováníhodné, že si zrovna letos (přesně 18. února) připomínáme 100. výročí tragického úmrtí Aloise Rašína – jednoho z našich největších státníků, prvního československého ministra financí a v neposlední řadě i jednoho z mužů 28. října.
Ač od jeho smrti uplynula už dlouhá doba, jeho odkaz je nanejvýš inspirativní i dnes. A možná právě dnes víc než kdy jindy.
Alois Rašín se i přes nevůli tehdejšího většinového mínění ze své pozice ministra financí odhodlal, s odvahou sobě vlastní, přistoupit k důsledné a striktní fiskální, jakož i měnové politice. A tím učinil z naší země pomyslný ostrůvek cenové stability.
V té době to bylo něco nebývalého, ale nutno říci, že také mimořádně záslužného. Vzpomeňme, že okolní země se dlouho trápily s vysokou inflací. Československo bylo naštěstí strádání tohoto typu ušetřeno, a to zejména díky osobě Aloise Rašína a jeho nekompromisní hospodářské politice.
Je tak trochu ironií osudu, že jméno Aloise Rašína často skloňuje právě guvernér Aleš Michl. Rašín by pravděpodobně nevěřil vlastním očím...
Česko hledá hrdinu
Rašínovy názory a postoje jsou příkladné i dnes, ať už se bavíme o měnové nebo rozpočtové politice. Obě jsou totiž takříkajíc v úzkých. Tyto problémy je třeba řešit nepopulárními kroky (jako jsou zvyšování úrokových sazeb nebo zeštíhlování přebujelého veřejného sektoru), které by míru inflace a veřejné finance opět vrátily ke zdravým kořenům.
Alois Rašín
První ministr financí Československa. Původně se s Rašínem v Kramářově vládě počítalo na post ministra vnitra, ale on raději přijal funkci ministra financí, kterou do 14. listopadu vykonával spolu s úřadem předsedy vlády T. G. Masaryk. V této funkci Rašín setrval od 14. listopadu 1918 až do 7. července 1919. Díky svému působení získal Rašín pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí. Byl taktéž tvůrcem měnové odluky. Na základě zvláštních pravomocí, které mu byly uděleny, nechal v době od 26. února do 9. března 1919 uzavřít státní hranice a okolkovat veškeré oběživo, které se na území Československa nacházelo. Část finančních prostředků nechal zadržet ve formě nucené státní půjčky.
Zdroj: Wikipedia.org
Jenže to se bohužel neobejde bez krátkodobého nepohodlí a odříkání. Běžní politici, jejichž zorné pole je zúženo délkou (přesněji řečenou krátkostí) jejich mandátu, se k zavedení takovýchto neoblíbených opatření ale zkrátka a dobře neuchýlí. A to z pochopitelného důvodu – protože s takovýmto politickým programem by jen stěží uspěli u voličů.
Česká republika proto potřebuje hrdinu, jakým byl Alois Rašín, pro nějž je přímo příznačné a výstižné, že ho jeho odvaha nakonec stála vlastní život. Hrdinu, který by se nebál i přes odpor mnoha vlastních občanů udělat to, co je pro zemi potřebné.
Je tak trochu ironií osudu, že jméno Aloise Rašína často skloňuje právě guvernér Aleš Michl. Rašín by pravděpodobně nevěřil vlastním očím, kdyby viděl, kdo jeho výroky opakovaně cituje a při jaké příležitosti tak činí.
To vše musí zarazit i nás, uvědomíme-li si, že Rašín byl celoživotním zastáncem deflační politiky. Zatímco pan Michl nezvedl ani jednou jedinkrát ruku pro vyšší úrokové sazby (alespoň od chvíle, kdy se inflace dostala nad cíl ČNB).
Je nejspíš jen zbožným přáním pana Michla, aby lidé uposlechli jeho apelu a samovolně se rozhodli spořit.
Rašín vs. Michl
Ještě úděsnější je ale skutečnost, že Michla k nedoceněnému Rašínovi někteří dokonce připodobňují. Je ovšem příhodné poznamenat, že guvernér ČNB ani zdaleka nekráčí v jeho šlépějích. Kéž by tomu tak bylo.
Strach pominul, „holubičí nálet“ se nekoná. Co čekat od nové rady ČNB?
Koruna posiluje, trh se bál „holubičího náletu“, který se ale nekoná. Noví radní ČNB Eva Zamrazilová, Karina Kubelková a Jan Frait jsou totiž hlavně pragmatici, dva z nich navíc trhům už dobře známí
Rašín svojí brilantně provedenou měnovou odlukou zachránil úspory tehdejších občanů a celou zemi před rozvratem, který by přišel společně s pádivou inflací. Kdežto Michl neprovedl takřka nic pro návrat k cenové stabilitě. Zdá se, že po celou dobu spíš jen hledal výmluvy pro zdrženlivost ve zpřísňování měnových podmínek.
Je tak načase, aby se guvernér coby představitel naší měnové autority konečně zmátořil a začal nemilosrdně bojovat proti veřejnému nepříteli číslo jedna, kterým je dnes inflace. I kdybychom totiž připustili, že dodatečné utažení měnové politiky nemusí být žádoucí, je třeba tento postoj veřejnosti co nejpřesvědčivěji vysvětlovat. A to proto, aby nebyla ohrožena dosud neposkvrněná pověst ČNB; důvěryhodnost měnové autority je totiž pro boj s inflací zcela klíčovou zbraní.
Je nejspíš jen zbožným přáním pana Michla, aby lidé uposlechli jeho apelu a samovolně se rozhodli spořit. K tomu je třeba prvně vytvořit příznivé motivace. A (ex post) reálná úroková míra (tedy úroková sazba očištěná o míru inflace), jež se dnes nachází na hluboce záporných úrovních, není zrovna tou největší vzpruhou pro to, aby docházelo k odkládání spotřeby.
Nač využívat pouhých slovních pobídek, když má ČNB pro boj s inflací nástroje, jejichž účinnost je historicky prověřena?
Tomu, kdo neví, do kterého přístavu pluje, nepomůže žádný vítr. Bankovní rada ČNB si proto musí ujasnit, za jakým cílem se chce ubírat
Boj s inflací bolí
Jak se říká: není růže bez trní. A i boj s inflací představuje nemalé náklady – vzpomeňme třeba útlum hospodářské aktivity nebo prohlubování přicházející recese, což bývají nedílné nežádoucí účinky „léčby“.
Ovšem ústava i ekonomická teorie mluví jasně – centrální banka by měla usilovat především o cenovou stabilitu. Vše ostatní je vedlejší, až druhořadé. Snaží-li se centrální banka skloubit víc cílů najednou, existuje reálná hrozba, že nedosáhne ani jednoho. A to by byla žalostná chyba.
Vývoj meziroční inflace v ČR
A přitom, bojí-li se někdo trnu, neutrhne růži. Strachovat se z následků, které by se dostavily po zpřísnění měnových podmínek, znamená neodvážit se učinit nezbytné kroky, které by nás v boji s inflací přiblížili ke konečnému vítězství. A pak ani nelze dosáhnout úspěchu v podobě opětovného návratu k blahodárné cenové stabilitě, bez níž nedokáže žádná společnost prosperovat.
Taky se říká, že tomu, kdo neví, do kterého přístavu pluje, nepomůže žádný vítr. Bankovní rada ČNB si proto musí ujasnit, za jakým cílem se chce ubírat – co je to hlavní, oč by měla usilovat. Odpověď je přitom nad slunce jasná – cenová stabilita. Ta je svojí důležitostí nadřazena všem ostatním činnostem centrální banky.
Nelehkým úkolem měnové autority by proto v dnešní době mělo být zkrotit inflaci, která se dle mnohých zcela utrhla ze řetězu. Ať už to stojí, co to stojí.
Inflace sužuje úplně celou společnost. Bankovní rada by proto měla udělat vše, co jen je v jejích silách, aby inflaci zkrotila...
Blaho republiky
Inflace je nebezpečnou nemocí, která ochromuje ekonomiku. Snižuje nejen reálnou hodnotu příjmů, ale znehodnocuje i dlouhodobé úspory. A také obecně znesnadňuje orientaci subjektů na trhu, které se musejí neustále přizpůsobovat nepřetržitým výkyvům v jednotlivých cenách.
Inflace zkrátka sužuje úplně celou společnost. Bankovní rada by proto měla udělat vše, co jen je v jejích silách, aby ji zkrotila co nejdřív.
Cenová stabilita je nejenom ústředním bodem jejího mandátu, ale je i v dokonalém souladu se zájmem celospolečenským.
Slovy Aloise Rašína: „Blaho republiky je nejvyšším zákonem!“
Kam dál? Česká národní banka na Finmagu:
- Švejnar: Agresivní zvyšování úroků inflaci neřeší, v eurozóně by bylo líp
- Strach pominul, „holubičí nálet“ se nekoná. Co čekat od nové rady ČNB?
- Michl novým guvernérem ČNB. Otočí kormidlem?
- Konec nesrozumitelnosti ČNB? Proč může Michl přinést tolik důležitou změnu
- Rusnok končí, ČNB čekají změny. Máme se bát nového guvernéra?
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu