Články na téma: centrální banka

Zdvojnásobení povinných rezerv komerčních bank u centrální banky začne platit od Nového roku. Zdraží úvěry a omezí jejich dostupnost. Zvýšení rezerv jde chápat jako zakuklenou bankovní daň. Takovéhrátky s rezervami nejsou obvyklé a nemají ani moc společného se zajištěním stability cen, které je hlavním úkolem naší centrální banky. Proč to tedy dělá?

Spotřebitelské ceny v únoru meziročně vzrostly o dvě procenta, což bylo o 0,3 procentního bodu méně než v lednu. Po více než pěti letech se tak znovu podařil naplnit cíl České národní banky (ČNB). Největší zdražení hlásí stravování a ubytování, zlevnily naopak potraviny a nealkoholické nápoje.

Česká národní banka (ČNB) v souladu s očekáváními opět ponechala úrokové sazby beze změny. Základní repo sazba tak nadále činí sedm procent. Na této úrovni se přitom nachází už přesně rok. Zároveň se ale začíná blížit chvíle, kde by mohly sazby klesnout. Kdy k tomu dojde?

Vždy, když je určitý systém v nesnázích, vyrojí se přirozeně debata o jeho možných náhradách, které by v danou chvíli mohly být efektivnější. Totéž platí i pro měnovou politiku, lépe řečeno režim inflačního cílování. I k němu totiž existují alternativy, a to v podobě takzvaného cílování cenové hladiny, potažmo průměrné míry inflace. Pojďme se na ně podívat blíže.

Česká národní banka opět ponechala úrokové sazby beze změny. Je tomu tak už víc než devět měsíců, co zůstává základní úroková sazba na sedmi procentech. Většinové složení bankovní rady se evidentně domnívá, že jsou úrokové sazby na dostatečně vysoké úrovni, při které se inflace brzy vrátí zpět k dvouprocentnímu cíli. To však není vůbec jisté.

Nezávislost centrální banky je ta zdaleka nejdůležitější podmínka úspěšné realizace měnové politiky. Přesto u nás může být ohrožena. Problém představuje především způsob volby členů bankovní rady, kterou jmenuje jediný člověk v zemi. Jako ukázkový příklad nebezpečí koncentrace moci nám poslouží loňské jmenování nového guvernéra ČNB.

Bankovní rada České národní banky (ČNB), kterou dnes naposledy vedl Jiří Rusnok, zvýšila základní úrokovou sazbu na úroveň rovných sedmi procent. Na této hodnotě byla naposledy na jaře roku 1999. Obchodníci ale čekali, že centrální banka „do toho bouchne“ ještě víc.

Dvě zdánlivě nesouvisející zprávy z minulého týdne ukazují na jedno: Centrální banky v uplynulém desetiletí roztočily kolotoč inflace a spekulace, který teď nemohou zastavit.

Jsem konzerva. A jsem přesvědčený, že konzervativci by měli mít rádi bitcoin. I když to je proti jejich instinktům. Dává jim možnost odejít z institucí, nad kterými dávno ztratili kontrolu.

Prezident Miloš Zeman se rozhodl jmenovat nástupcem Jiřího Rusnoka ve funkci guvernéra České národní banky dosavadního člena bankovní rady Aleše Michla. Dostál tak mediálním informacím ze závěru minulého týdne. Co nový guvernér změní a na co se teď připravit?

Česká národní banka (ČNB) zvedá úrok víc, než se čekalo. Základní sazby se tak dostanou nejvýše od října 1999. Kromě výraznější inflace. na kterou má vliv válka na Ukrajině, ale i tvrdé lockdowny v Číně, může být důvodem také očekávaný příchod nového guvernéra.

Kdo neinvestuje, nebo o investicích alespoň nemluví, jako by v dnešní době nebyl. Akciová jízda v uplynulých letech a aktuální vysoká inflace přiměla o investování přemýšlet velkou část lidí. A začalo se mluvit o tom, že investovat by měla i Česká národní banka (ČNB). Tak tedy: měla?

Není otázkou zda, ale kdy. Centrální banka musí začít kvantitativně uvolňovat, jinak na to Česko mezi dopujícími ekonomikami doplatí, píše v komentáři pro Finmag ekonom Lukáš Kovanda.

„Haléř k haléři a ze dvanácti bude groš,“ říkávala babička. Groš míval čtrnáct haléřů. Takže tu máme neuvěřitelný roční úrok 16,7 procenta. Co bychom dali aspoň za 1,67 procenta! Proč nám banky nechtějí úročit vklady, i když to dřív dělaly?

Tak nám nedávno zase zbankrotovala Argentina. Podruhé za 13 let, poosmé za poslední dvě století. Ačkoli se jedná o zemi geograficky vzdálenou, v hospodářské politice lze nalézt alarmující podobnosti s Evropskou unií.

Mistrovství světa ve fotbale sníží deficit běžného účtu, pomůže stabilizovat měnu, lehce nakopne HDP a dále pozvedne životní úroveň Brazilců. Proto také věřím brazilským akciím.

Skotsko míří k samostatnosti. Do cesty se jí však staví příslovečná šetrnost jeho obyvatel. Skotové počítají náklady, obávají se, že cena za nezávislý stát bude vysoká.

Diskutují ekonomové. Jeden si opakovaně stěžuje, že oponent nemá nastudovanou ani základní literaturu a zdůrazňuje, že je pod jeho úroveň se takové debaty vůbec účastnit. Druhý mu zas po vystoupení řekne (cituji): „Takovou míru arogance jsem ještě nezažil. Všichni, kdo mají jiný názor, jsou podle vás laikové. Nebuďte takový nafoukaný.“ Co myslíte, který z nich je Václav Klaus?

Čínský způsob „manipulace“ úvěrového trhu jde proti srsti všem liberálním ekonomům. Zdá se ale, že svůj rozbujelý realitní sektor dokázali Číňané zchladit s mnohem menšími negativními následky, než se to svého času před krizí povedlo v USA. V čem bychom se tedy měli inspirovat?

Stejně jako 11. září 2011 je i finanční krize skvělou živnou půdou pro různé konspirační teorie. Ale všechny se mýlí, pravdu pravdoucí o globálním spiknutí znají jen servery Peníze.cz a Finmag.

Po dvou kolech kvantitativního uvolňování (QE) se nezaměstnanost ve Spojených státech stále drží nad devíti procenty a meziroční index spotřebitelských cen vyšplhal na 3,6 procenta. Z technického hlediska dnes USA stojí před vážnou hrozbou stagflace. Někteří ekonomové však přesto volají o nastartování ekonomiky prostřednictvím čtyřprocentní inflace.