Sexistické prasátečko konečně vysvětlené i pro křupáky
Nikdy není pozdě na to pochopit, proč někomu vadí sex v reklamách nebo že anticena není trest smrti ukamenováním.
Letošní Sexistické prasátečko doslova káplo z valašské variace na téma sex sells. Sloganem Poslední kapka jde do textilu si totiž cenu odborné poroty vysloužil vsetínský obchod se záclonami. Na billboardu toto nesmyslné heslo navíc doslovně předvádí nahý model zakrývající erekci závěsem.
Pokud vás ani takový humáč z kategorie „vypíchejte mi oči“ nepřesvědčil o opodstatnění soutěže a čílíte se, do čeho že se to feministky zase montují, dovolím si připomenout tři opomíjené skutečnosti.
Sexistické prasátečko
„Soutěž“ o nejsexističtější reklamu vyhlašuje občanské sdružení Nesehnutí. Letošní ročník je pátý v řadě. Reklamy může do soutěže přihlásit kdokoli, letos se „soutěžilo“ v kategoriích Stereotypy a jazykový sexismus, Fragmentace aneb Bez hlavy a Objektivizace aneb Ukaž všechno. Vyhlášení vítězů letošního ročníku proběhlo včera, ve čtvrtek 28. listopadu večer.
1. Nikdo vám nic (nového) nezakazuje
Tak jako pořadatelům Zlaté maliny nebo Plyšového lva nejde o zákaz špatných filmů, ani cílem Sexistického prasátečka není chimérická „další regulace“. „Záměrem soutěže není zhotovitele či zhotovitelky odsoudit, ale upozornit je na to, že jejich reklamy mohou někoho urážet, což si řada firem často vůbec neuvědomuje,“ informuje web soutěže. Bohužel je to pod rozlišovací schopností pasivně-agresivních dušiček, které vnímají jakýkoliv námět k přemýšlení jako agresi.
Pokud vám opravdu tolik leží na srdci svoboda slova, mohlo by vás zajímat, že urážlivé reklamy už stát dávno reguluje. Zákon č. 40/1995 Sb. například zakazuje propagovat pohřební služby v léčebnách dlouhodobě nemocných. Je to hamplovské spiknutí bohatých proti klukům z chudých rodin, kteří už ani nemůžou roznášet po špitálech letáky Těšíme se na vás — krematorium v Horní Dolní? Nebo přiměřená obrana proti kreativcům bez sociální a emocionální inteligence, což je soudě dle galerie Prasátečka požadavek pro práci v některých reklamkách? Zvažte sami.
2. Veřejný prostor, veřejná debata
Se skřípěním zubů beru argument, že nikdo nikoho nenutí kupovat Maxim a v něm obdivovat jeden vyňadřený inzerát za druhým. Mezi 110 letošními nominovanými reklamami je ale 44 venkovních. Billboardy, plakáty, potisky aut — na ulicích, u dálnic, v parcích. Proti svobodě „moje parcela, můj plakát“ tady stojí svoboda jít ven a nepoblít se, případně nemuset vlastním dětem vysvětlovat, čeho že poslední kapka jde do textilu:
jiné oči
Dcera dojičky nebude schopna soutěžit s dcerou ministryně v cílevědomosti ani analytických schopnostech, bez větších problémů se jí vyrovná ve schopnosti rozepnout si na blůzičce knoflík navíc.
Veřejná debata je samozřejmě vždycky dvojsečná. Když se budeme bavit o tom, kam až může zajít reklama, nelze upřít hlas například ani odpůrcům gay pride: „A na tohle se dívat máme?“ Rozdíly vidím dva. První je ideový. Sexistické reklamy zahanbují ošklivé ženy, slabé muže a staré lidi. Průvody gayů a leseb naopak vzkazují, že i mimo obecnou představu o tom, co je normální, žijí lidské bytosti. Druhý rozdíl je praktický. Gayové a lesby prochází jednou ročně Prahou po předem nahlášené trase a většina z nich je nakonec – jak podlé! - k nerozeznání od „slušných lidí“. Zato vulgárním a slizkým reklamám se při nejlepší vůli nevyhnete ani v nejzapadlejším okrese. Český veřejný prostor zamořují ve světově unikátní míře — protože jsme k jeho podobě podobně unikátním způsobem lhostejní.
Jedna historická paralela ale dává naději: pamatujete, jak se před patnácti lety nedalo ve městech udělat krok, aniž jste uklouzli po psím hovně? Za dílčí zlepšení nemůže žádný nový zákon — ale hlavně to, že neuklízení začalo být pro řadu pejskařů díky veřejné debatě společensky nepřijatelné. Je to prostě ekl.
3. Žena není zvířátko
Zbývá vysvětlit, co je ekl a urážlivé i na těch reklamách, které nevypadají jako laciné porno. Ženy jsou něco víc než zvířátka k poplácání, vysvlečení, ohmatání, uplacení telefonem, aby byla hodná, a nakonec k odtažení, třeba až začne smrdět. Ještě víc než v době, kdy to zpíval John Lennon, platí, že je žena negr světa: musí hrát vyrovnanou hru s muži, mít vysokou školu, vydělávat dost na to, aby utáhla životní náklady. Tradiční disciplína protlačení tříkilového novorozence pánevním dnem ale zůstává, stejně jako vysilující role matky. Máte proto co dělat s bytostmi, které namísto fórků jak z druhého stupně základky zasluhují obrovský respekt.
Něžně pojmenované a vcelku zábavně propagované Sexistické prasátečko je dobrá příležitost, jak si to uvědomit. Nikdy není pozdě na to přestat být křupákem.
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu